The Fialky patřili vždy mezi to nejzajímavější, co domácí punková scéna nabízí. Silné sborové hlasy, chytlavé texty a především zběsilé koncerty plné sypaček a vůbec rychlé muziky. Pokaždé, když jsem „Fialky“ viděl naživo, užil jsem si pohodovou atmosféru, kterou kapela dokáže navodit. Všechny nedokonalosti vždycky doháněli nespoutanou energií, vtipnými hláškami a stoprocentním kapelním nasazením. Protože, ruku na srdce, milí hudební nadšenci a kritici, tohle je punk!
Když jsem se chystal na rozhovor s kytaristou Kečupem, zarazilo mě, že The Fialky letos slaví už 24 let na scéně… Přitom to na jejich koncertním projevu zdaleka není poznat. Stále působí jako mladí a neurvalí kluci hrající punk rock, který je pro ně mnohem více než jen hudbou. Pro své fanoušky stále chystají nějaké novinky a ročně zvládají odehrát až šedesát koncertů. Nový klip Chuligáni II je zároveň předzvěstí šesté řadové desky, která by měla vyjít koncem letošního roku.
Otázek na Kečupa jsem si tedy připravil poměrně dost. Rozhovor navíc proběhl v době, kdy si punková scéna připomínala rok od smrti Petra Hoška, možná největší punkové osobnosti na domácí scéně a zároveň pro řadu lidí posledního „pravého punkáře“ z kapely Plexis, kterého Kečup velmi dobře znal.
Na rozhovor dorazil přesně takový, jak ho scéna zná: milý a usměvavý týpek s typicky šedivým kloboučkem na hlavě. Jen na svět už kouká s mnohem větším nadhledem než před dvaceti lety, kdy s kapelou dělali bordel po klubech a jediné, co ho zajímalo, bylo hlavně zažít pořádnou pařbu.
Ahoj Kečupe, scházíme se hned zkraje nového roku. Jak vzpomínáš na ten minulý, byl to pro The Fialky dobrý rok?
Byl to první rok, kdy jsme se vrátili do nějakého normálního režimu po covidu. Ale paradoxně s námi půl roku nebyl zakládající člen, kámoš a bubeník Tomáš, který musel odjet pracovně do zahraničí. Dohodli jsme se, že si i tak zahrajeme pár menších akcí, abychom nevypadli úplně ze cviku. Takže k nám na záskok naskočil Honza Dousek na bicí, který hraje v partách Blank Out, Lidské Zdroje a ve spoustě dalších punkových kapel. Jako náš dlouholetý kámoš a fanoušek nás měl naposlouchané a všechno znal.
Takže zkoušky probíhaly rychle a bez potíží?
K tomu ti řeknu jednu perličku. S Honzou jsme před prvním společným koncertem měli jednu jedinou zkoušku. Tou dobou jsem měl zánět šlach na jedné ruce, takže jsem nemohl moc hrát. Basák Otík si zase nemohl pořádně vzpomenout, jak se co hraje, a kytarák Marcel Green prostě na tu zkoušku nepřišel. Takže jsme odehráli zkoušku ve třech a ten stejný den jsme pak už kompletně ve čtyřech zahráli večer v malém klubu rozehřívací koncert.
Tomu říkám punk!
To teda. Následující den jsme hráli znovu, tentokrát pro dva tisíce lidí na festivalu, haha.
The Fialky slaví 24 let na scéně. Nemíváte v kapele po těch letech ponorku?
Na to máme osvědčený lék. Mimo koncerty se téměř nevídáme, což je trochu dáno i tím, že půlka kapely je z Počernic a půlka z Modřan. Navíc každý máme svoje partičky kámošů… Takže se na sebe každý víkend těšíme a v autě po cestě na koncerty si máme co říct.
V listopadu minulého roku jste po delší době vydali nový singl Chuligáni II. Rozjeli jste na něm překvapivě skáčko. Bude tak znít i celá nová deska?
No, dost možná tam takové čtyři ska-songy budou, což je na Fialky dost. Co se týče Chuligánů II, tak ta písnička již ve své první verzi byla ska. Její finální podobu s novým textem a dechy jsme nahráli s Tomem (bubeník) před jeho pracovním odjezdem, abychom se měli čím připomenout, když tu zrovna nebude. Je to vlastně takový bonus, se kterým ale na nové desce nepočítáme. Nicméně dobře zkrátil čas… Nové album totiž vyjde zkraje příštího roku.
A proč zrovna skáčko?
Máme rádi tradiční ska. Baví nás, jak s prvky ska pracují třeba američtí Rancid. Stejně tak jsou pro nás zajímavé aktuální skáčkové kapely jako třeba The Interrupters, takže ska-punk nám vůbec není cizí, naopak. Jak jsme před chvilkou nakousli, na novém albu budou skladby ve ska aranžích, ale žádná zásadní změna pro The Fialky se nekoná. Celé to pěkně naváže na poslední dvě desky Je ti to málo (2017) a Punk rock rádio (2020).
The Fialky vždycky měli pěkný a uhlazený zvuk nahrávek. Přijde mi, že si na tom dáváte hodně záležet. Řešíš intenzivně, kde a jak budete nahrávat nové songy?
Od začátku jsme se náhodou dostali do studia 3bees k producentu Honzovi Balcarovi, který je naprostý génius. Právě u něj jsme tehdy nahrávali první singly jako Punk Sex Pivo nebo Punk 77. Byla to vtipná doba, nahrávali jsme totiž o půlnoci a v rámci frekvencí Lucie Vondráčkové, která si studio pronajala na nahrávání vlastní desky. Spolužák Toma (bubeník) Tomáš Sehnal nás tam tehdy vždycky propašoval a také nám zásadně pomohl s hledáním našeho zvuku. Každopádně od té doby jsme všechno nahrávali právě s Honzou, který má na výsledném zvuku Fialek zásadní podíl.
Přitom ale každá vaše deska zní trošičku jinak…
Jasně, to odráží vlastně každé jednotlivé etapy, ve kterých jsme natáčeli. Vždycky nás v daném období bavily nějaké kapely z punkové scény. Ať už třeba Rancid, NOFX, Bad Religion, nebo Booze & Glory…
Ale jestli se ptáš na zvuk, vzpomínám si, že se ke mně nedávno dostal prehistorický článek, který psal náš kamarád Štěpán Málek (V.V.Ú., ex-N.V.Ú.). Trochu si tam stěžoval, že máme na punkovou kapelu moc čistý zvuk, že to stojí za prd a já nevím co všechno. Jenže my jsme vždycky vycházeli z uhlazenějšího zvuku. Vlastně si držíme přístup à la Ramones, kdy máš čistý zvuk na deskách, ale na koncertě se s tím naopak vůbec nemažeš.
Ročně zvládnete odehrát padesát až šedesát koncertů. V rozhovoru pro Headliner v roce 2018 jsi řekl, že jste v začátcích hodně koncertovali v Polsku. Jak jsou na tom dnes The Fialky se zahraničními koncerty?
My jsme v jednu chvíli v Česku neměli moc publikum. Díky tomu, že vydáváme desky u Papagájův Hlasatel Records, který měl kontakty v Polsku a Slovensku, jsme ale mohli vyrazit hrát za hranice.
Pro polské publikum jsme byli dokonce nějakým způsobem zajímaví. V místních fanzinech vyšly překlady našich písní, rozhovory a recenze na první desky. Dokonce singl Černý ovce tam bodoval v celostátním rádiu. Postupem času se to ale změnilo…
V čem konkrétně?
Upřímně řečeno, dneska už je situace zcela opačná. Největší základnu fandů už máme tady a i díky tomu se do zahraničí za každou cenu neženeme. Shodou okolností jsme teď ale dostali spousty ohlasů právě z Polska a Slovenska, kde jim prý chybíme a rádi by nás viděli.
Takže se tam chystáte?
Přesně! Vymysleli jsme takovej fígl. Tenhle rok pojedeme dvě turné, na jaře s Nežfaleš a Totálním Nasazením a na podzim s SPS. No a příští rok slavíme 25 let na scéně, to znamená, že uděláme pouze jeden koncert v Čechách do léta 2025. Bude to velká oslava kapelních narozenin plná hostů. Uskuteční se to v Praze pod záštitou Mighty Sounds. No a všechny ostatní víkendy budeme věnovat turné po Polsku, Slovensku a taky Německu. Věřím, že to budou skvělý akce.
Skvělý! Pojďme teď trochu nahlédnout do historie. Rok 1977 se stal zásadním pro punkrockový žánr, když započala jeho druhá vlna. Ve vašich textech se číslice 77 objevuje téměř neustále. Čím vším tě ten rok fascinuje?
Punk 77 je v podstatě škatulka, kterou jsme si vymysleli. Je samozřejmě nesmysl se titulovat jako kapela hrající punk 77, když jsme vznikli v roce 2000, haha. Ale abychom si nemuseli na všechny plakáty dávat slovo „punk-rock“, což má každá druhá kapela, tak jsme přijali Punk 77 jako odkaz na kapely doby, která nás doteď inspiruje.
Jinak je to samozřejmě odkaz na tu tehdejší vlnu a energii, která vycházela z rokenrolových kapel. V roce 1977 vyšly ty nejlepší desky. Byla to doba, kdy rokenrol dostal tu největší energii a nákop do zadnice. V době, kdy se ze všech stali nudní dinosauři, konečně přišly mladý kapely a řekly: „Nasrat! Tři akordy a jedem!“
Zmínil jsi energii té doby. Co si pod tím mám představit?
Baví mě, že kapely doslova nevylezly z garáže. Ostatně, když The Fialky začínali, tak jsme neměli žádný velký aparáty. Dokonce jsme ani nevěděli, že existují nějaké kluby. Hráli jsme třeba ve sklepě hospody. Měli jsme jeden zesilovač se žárovkou, která pokaždý praskla, když se hrálo moc nahlas.
Tou energií tedy myslím uvěřitelnost a to, že si prostě tu muziku člověk užívá bez ohledu na to, jak drahou má kytaru a kde hraje. A zároveň je jedno, jestli hraješ v hospodě pro pět lidí nebo pro tisíc lidí na festivalu. Proto můžu za naši kapelu říct, že si vážíme každé akce.
Překvapilo mě, že váš klip Pod tlakem z roku 2016 má milion tři sta tisíc zhlédnutí. Vnímáš vůbec nějak streamovací čísla nebo to neřešíš? Chápu, že pro pankáče může být tahle otázka trochu provokativní…
Ignorovat to, byli bychom jen pozéři. Máme samozřejmě radost, že lidi naše muzika zajímá, ale že bych měl tendenci to nějak srovnávat s čísly kapel našich kámošů… To vůbec! Nás primárně zajímá, kdo přijde na koncert.
Ale když se ptáš na ty čísla, vzpomněl jsem si, že jsme měli v minulosti náš song Punk, sex, pivo dva roky nejposlouchanější na serveru Bandzone. Tenkrát se na tom serveru hudba poslouchala docela dost. Kdyby to byla doba dnešních streamovacích služeb, za tenhle singl bychom asi dostali i nějaký prachy. A asi by to nebylo úplně málo…
Takže smůla…
Naopak, myslím si, že nám to všem v kapele zachránilo život. Prachama by se nám zamotaly hlavy a pravděpodobně bychom neskončili dobře… Kdo ví. Naštěstí jsme tohle nezažili… Každý z nás má svoje zaměstnání a kapela je pro nás celoživotní vášní, které věnujeme volný čas.
A fakt si myslíš, že byste peníze a případnou „slávu“ neustáli?
Jako mladý jsme byli hodně rozjetý. Pořád probíhaly nějaký mejdany, furt se pilo, každý koncert se slavil třeba tři dny… Tenkrát dostat nějaký prachy, dopadlo by to fakt špatně.
Osobně mi The Fialky vždy imponovali tím, že jste na rozdíl od jiných kapel na scéně nikdy nepsali songy primárně o politice a kritice establishmentu. Slovy tebe jako pankáče, má být punk apolitický?
Je to podobné, jako když si oblečení a styl skinů, kteří poslouchali skáčko a černou muziku, přivlastnili náckové. Punk rock si historicky zase přivlastnila část politicky angažovaných pankáčů, kteří si skrze muziku chtěli něco prosadit. Prostě určitá část té komunity zastává tyhle ostřejší postoje. Součástí punk rocku jsou ale také kapely jako my, které milujou srandu, pivko a nadhled.
Kategorie „političtí pankáči“ vás tedy úplně minula.
The Fialky nejsou politická kapela, a to hlavně z toho důvodu, že abys mohl zpívat o takových těžkých tématech, tak o nich taky něco musíš vědět… My zpíváme o tom, že je dobré mít zdravý rozum, zachovat si v situacích vlastní hlavu nebo se chovat dle svého věku. To ostatně prezentuje třeba i novinka Chuligáni II. Když ale Sex Pistols zpívali o tom, že je královna fašistka, tak to byla supr provokace!
Takže si od politiky držíte odstup a prostě to nehrotíte.
Upřímně, napříč punkovou scénou se samozřejmě známe i s velmi radikálníma kapelama a jsem rád, že nás přijímají a respektují za to, jací jsme. A my je samozřejmě také respektujeme. Takže asi tak k tomu…
Ty jsi na domácí punkové scéně poměrně výraznou osobností. Jak hodnotíš mladé kapely u nás, které jsou třeba teprve na začátku, a jak se na ně díváš? A vznikají podle tebe vůbec ještě takové kapely, které by punk rock udržovaly stále aktuální pro mladší generace?
Já si myslím, že to není tak špatné a určitě nejsem scéno-skeptik. I když, pojďme si spíš říct, co je to mladá kapela. My jsme třeba měli dlouho status mladé punkové kapely. Každopádně poslední dobou pozoruji, že se opět mladí kluci snaží punkové kapely zakládat, věřím, že to bude dobrý!
Je něco z té mladší generace, co tě hodně baví?
Dlouhodobě podporujeme kapely jako Švidl, Bez Šance nebo Lidské Zdroje. Ale vlastně tyhle party dneska mají taky deset let na krku… Jinak máme rádi naše generační souputníky Nežfaleš, Muerti, Starý Pušky nebo Superteslu. Samozřejmě, nemůžu opomenout ani první generaci kapel jako jsou Visáči, SPS, E!E nebo už bohužel neexistující Plexis.
Na Plexis jsem se tě chtěl také zeptat. Je mi jasné, že Petr Hošek znamenal pro český punk opravdu hodně… Jak vypadá scéna rok po smrti této legendy?
Upřímně nevím, jestli se k tomu mám zrovna já vyjadřovat. Velmi dobře jsem ho znal, a to především jako fanoušek. Ono se asi vědělo, že to dřív nebo později přijde. Petr mluvil o smrti, už když jsem ho poprvé poznal ve vinárně U Sudu. Bylo mi tehdy dvacet let, četl jsem knížku Punk not Dead, kde se o něm psaly šílený historky. Skoro všechno jsem podle něj tehdy dělal, byl to velký vzor. Třeba jsem takhle šel do kavárny Slavie, což byl už tehdy snobský podnik, ale myslel jsem si, že se tam pořád scházejí pankáči. Jenže Petr tam chodil v roce 1988, a ne v roce 2000 jako já, mladý ucho.
Abych to zkrátil, jeho smrt byla pro mě velmi smutnou událostí. Pohřeb byl hustej a často na něj vzpomínám. Vlastně jsme s Plexis hráli jeden z Petrových posledních koncertů…
Abychom nekončili tak smutně, položím ti poslední otázku. Jak moc tě po všech těch letech naplňuje hrát koncerty, máš jich na kontě nepočítaně…
Paradoxně čím déle tu kapelu mám, tím víc mě baví samotné hraní. Dříve jsem ji měl hlavně kvůli tomu, abych se dostal na koncert bez placení a udělal tam bordel. Taky jsem si to vždycky víc užíval po koncertech. Ale postupem času mi začalo stále víc záležet i na samotném vystoupení. Teď mě baví, když s námi lidi zpívají písničky a je vidět, že je naše muzika oslovuje.
Hlavně mi už záleží na tom, abychom někam nepřijeli úplně na plech… Samotného by mě štvalo, kdybych zašel na legendární U.K. Subs a Charlie Harper se mi tam klátil v bezvědomí na baru. Všechen náš merch, desky, fotky nebo i pivko s lidma na akcích… to všechno se snažím dělat tak, aby to bavilo nás i naše fanoušky. Protože bych to sám jako fanda u svojí oblíbený kapely tak chtěl! Takhle k tomu dneska přistupuju a myslím si, že to je tak správně.
Seznamte se
Punková formace The Fialky vznikla v roce 2000, tehdy jako parta zelenáčů, kteří si chtěli především užít srandy a koncertů. Od roku 2008 hraje stále ve stejné sestavě a vyjma lásky k punkrockové muzice její členy spojuje také úzké přátelství. Kapelní čtyřlístek tvoří kytaristé Kečup (s kloboučkem) a Marcel Green, baskytarista (a jak sama kapela dodává „kapelní dopravce“) Ota a bubeník Tom. Na kontě má kapela celkem pět řadových desek, přičemž na letošní rok plánuje vydání šestého alba. Signifikantním znakem Fialek je sborový zpěv všech jejích členů, který muzice dodává drive a energii.