Právě jeho slova zhutněná do nekonečných tirád proti všem jsou půlkou úspěchu Sleaford Mods. Tou druhou je striktní, v základu elektronická i punková hudba producenta Andrewa Fearna. Letos přijedou poprvé i k nám, po několika odkladech vystoupí na festivalu Colours of Ostrava. S Williamsonem jsme mluvili v den vydání nového alba, takže ještě nemohl tušit, že se UK Grim brzy stane dosud nejúspěšnější nahrávkou Sleaford Mods. I tak náš rozhovor zahájil od tohoto typa nečekanými slovy: „Mám dobrou náladu.“
Z toho, co jsem slyšel, je ale UK Grim vaše zatím nejnaštvanější nahrávka. A to už je u Sleaford Mods co říct. Jak to přišlo?
To album je sbírkou různých vlivů. Politické situace v zemi, mých osobních selhání, pošramocených vztahů s jinými muzikanty, pocitů odcizení… Abych řekl pravdu, jsou to vlastně docela běžné věci. Album UK Grim lze brát jako další kapitolu v tom, co by se dalo popsat jako velkolepý úpadek téhle země.
Vy jste si prý ale sám neuvědomil, že výsledek zní tak nabroušeně.
Toho jsem si, pravda, nevšiml. Dokonce jsem si toho nebyl vůbec vědom. Prostě jsem psal nový písničky a pak mi jednou moje manažerka řekla, že to teda bude pěkně naštvaná deska. Trochu mě tím překvapila a zmátla. Ale je to tak. Ta nahrávka je velmi intenzivní, stísněná a pod povrchem se na ní odehrává spousta věcí.
Jak to přišlo?
Je to postlockdownové album. Měl jsem v sobě tu energii, že chci utýct z domu a do toho jsem v sobě měl nashromážděnou tunu frustrace a vztek. Kvůli tomu, jak se chovala vláda i kvůli tomu, jaký byl svět. Před rokem se přece svět rozpadl! A všechny ty strašné věci, co se děly, vytvořily ohromnou tenzi. Mně se přihodilo jenom to, že jsem se z toho vypsal.
Jak jste přišel na koncept UK Grim? Česky by se to dalo přeložit jako britský úšklebek.
Nejdřív jsme to používali jako hashtag při propagaci naší předchozí desky Spare Ribs. Byla to slovní hříčka, ve které jsme naráželi na žánr grime, který je tu populární. Prostě jsme z toho dali pryč to „e“ na konci a byl to škleb. Naši manažerku napadlo, abychom to použili jako název dalšího alba. Nejdřív mi to přišlo moc snadný. Jako vtip dobrý, ale název alba? Pak jsem se zamyslel a došlo mi, že to je pro desku Sleaford Mods naopak zcela případný jméno.
Několik týdnů před vydáním jste začali na sociálních vydávat vtipná, ale trochu… nevím, jestli je to správné slovo… děsivá videa…
Ta videa jsou děsivá. To si pište. Děsivá jako tahle doba!
Udělal jste v nich ze sebe moderátora pořadu Late Night with Jason. Možná je pro ně správné slovo groteska?
Ono se to prostě tak seběhlo. Když něco vidím a zažívám, nějak na to reaguju. A protože svět je v téhle době tak vykloubený, přidává to všemu, co děláme, textům i všemu okolo, na intenzitě.
Utkvělo mi video s Robbiem Williamsem. Byl to on, že jo?
No byl!
A k tomu byl nahatý! Nikdy by mě nenapadlo, že zrovna Sleaford Mods se dají dohromady s popovým zpěvákem.
Ale jo. My jsme se docela skamarádili po e-mailech. Když jsme rozjeli sérii Late Night with Jason, chtěl se toho sám účastnit. Robbie je komediant, takže se hned čapnul. Navíc jsme podobně staří, máme podobný smysl pro humor, co vám mám říkat, přeskočila jiskra a chytlo to jak dům ze sirek. Pro někoho možná reprezentujeme odlišný světy. Ale v tomhle světě nikdy nevíte: můžou se stát divný věci.
No a nebojíte se, že by se tím mohli Sleaford Mods pro řadu fanoušků znormalizovat?
Jo, pořád. Z toho mám obavy neustále. A fakt je, že jednou se to může stát. A zatímco mám strach, pro spoustu lidí k tomu už určitě dávno došlo. Je to patrné i na některých reakcích. Ale zato mi přijde, že teď máme ještě lepší přijetí ze světa než u domácího publika.
Zaměřujete se mimo Británii víc i vy sami?
Ani ne. Zaměřujeme se na to, abychom dělali dobrou hudbu. A abychom se tím dál mohli živit.
To jste mi vlastně říkal, když jsem s vámi dělal rozhovor poprvé. Že do práce už zpátky jít nechcete.
Přesně tak. To teda fakt nechci. Ale zároveň bych rád psal dobrý písničky. Nechci se zaprodat a nemám ani pocit, že bychom museli. Zapracovali jsme na našich koncertech i nahrávkách a podle mě jsou fakt čím dál lepší. Doufám, že i to se lidí dotkne, a když to zažijí na vlastní kůži, tak jim to utkví.
Jak jste vlastně k novému albu přistupovali z hlediska produkce? Přece jen jste jenom dva a máte dost limitované výrazové prostředky…
Rozumím. Ale nakonec jde vždycky jenom o představivost. O to najít různé cesty, jak něco udělat i s málem. Jsme minimalisti a máme rádi minimalismus a s tím taky pracujeme. I tak máme spoustu možností, a navíc jsme našli vlastní vzorec. A je to vzorec, který funguje. Nemůžete čekat, že se z nás najednou stane David Bowie. On si každé dva roky stvořil novou osobnost a styl. Mě tohle nezajímá. Ale zároveň je pro nás důležité, abychom zůstali současní a něčím lidi chytli. U každého nového alba je to výzva, ale my té naší formuli věříme.
Jak byste vzorec Sleaford Mods vy sám popsal?
Je to punk rock, rap, elektronika, taneční hudba, zahrnuje všechny tyhle žánry, ale všechno je do velké míry minimalistické.
Co se týče inspirace, sami se odvoláváte na The Jam a The Clash. Proč právě tyhle dvě kapely?
Abych řekl pravdu, The Clash moc rád nemám. Jsem mnohem větší fanoušek The Jam.
Počkejte, ale v tiskové zprávě k UK Grim o The Clash přímo mluvíte! Tady to mám černé na bílém. Proč je nemáte rád?
Takhle. The Clash jsou v pohodě. Ale nebyla by to moje první volba. Byla to skvělá kapela, jenom jsem nikdy nebyl jejich fanoušek.
A proč jste byl fanoušek The Jam?
Protože jsem se víc identifikoval s Paulem Wellerem. Vždycky se mi líbila idea a subkultura mods. Rozhodně víc než amerikanismus, který v sobě měli The Clash. Teď nechci, aby to vyznělo špatně, The Clash byli skvělá kapela! Napsali fantastický písničky! Jenom mě víc oslovovali a byl jsem víc napojený na The Jam nebo třeba na Sex Pistols.
Když už se bavíme o jiných muzikantech. Na novém albu vám hostuje Perry Farrel a Dave Navarro z Jane’s Addiction. Jak k tomu spojení došlo?
Byli jsme ve styku a říkali si, jestli nezkusíme něco dohromady. Hrubáč dema k písničce So Trendy jsme natočili už zkraje roku 2021. Přišla nám jako song, který by Perrymu
Farrelovi mohl sednout. Asi šest měsíců jsme si ho posílali sem a tam. Ani jsme se u toho nesešli. Všechno to byly rychlé telefonáty přes Zoom: „Čau, tak cos vymyslel novýho?!“
Perry je skvělej chlápek. Jane’s Addiction byli vždycky skvělá kapela. Klasici. A vždycky mi připadalo, že právě oni ztělesňují, co je to punk.
Druhým hostem alba je Florence Shaw z kapely Dry Cleaning…
Já jsem jejich ohromný fanoušek. Dělali nám před dvěma lety předkapelu na turné k albu Spare Ribs, tak nám to přišlo jako správná věc, přizvat je. Jejich album je navíc výtečné, takže nebylo o čem přemýšlet. Když začal Andrew posílat první dema na nové album a já poprvé slyšel Force 10 from Navarone, hned mi bylo jasné, že to bude písnička pro Florence.
A to tedy je!
Díky!
Vaše nové album se mi opravdu líbí. Pořád ale přemýšlím, jak vaše hudba funguje na lidi, kteří nemluví perfektně anglicky. Vždyť to nemohou chytnout.
Ale chápou podstatu naší hudby. Nechávají se strhnout tou energií a samozřejmě hudbou. Andrew do ní dokáže propašovat spoustu povědomých odkazů a stylů. Všechno se to v ní míchá a myslím, že spousta lidí reaguje čistě jen na muziku. A je nutné říct, že anglický jazyk byl naneštěstí vnucen mnoha národům a zemím, takže lidé mívají o angličtině minimálně nějakou hrubou představu. Když se to všechno zkombinuje, lidé naší hudbě rozumí. Mám pocit, že cítí to hlavní poselství. I když nutně nerozumí každému slovu, rozumí náladě těch písniček.
Pro lidi, kteří vás nikdy neviděli. Jaké to bude letos na Colours of Ostrava?
V základu je to punk rock. Je to zábavný, vtipný, intenzivní a místy i melodický. Je to zážitek. Myslím, že pro publikum je to pokaždé… no rozhodně originální.
Seznamte se
Sleaford Mods jsou senzace britské hudební scény. Dvojici tvoří Jason Williamson, který chrlí svoje naštvané tirády do minimalistické hudby Andrewa Fearnala. Společně tvoří od roku 2012, kdy poprvé výrazně zaujali hudební svět. UK Grim je dvanácté album pod značkou Sleaford Mods. Dvojice s ním bude poprvé koncertovat i u nás v rámci festivalu Colours of Ostrava.