Na rozhovoru o fenoménu jménem P/\ST jsme se domlouvali už nějakou dobu – přesněji od letního koncertu na brněnském festivalu Pop Messe, kde v prostředí podobném sauně svou energií ještě zatápěli už v tak nedýchatelném prostoru. A člověk se cítil jak v sušičce, která jede na plné otáčky. Po dnešním povídání míří Dan a Ivo do Aše. A mě zajímalo, kde se v nich ta energie bere?
Jak se do Aše těšíte?
Ivo: Já se bojím, jsem nervózní, upozorňovali nás, že to tam je hustý, tak nevím, co čekat…
Dan: Budeme zavírat večer po slam poetry, tak mám strach, že tam budou dvě lízátka na špejli (hodně originální popis nejjednodušší zvukové sestavy – pozn. autora) a z toho jedno nebude fungovat. Jednou jsme takhle hráli v rámci čtení v Jihlavě a tam nebyl vůbec žádnej subáč (subwoofer – pozn. autora) a ty bedny neměly žádné basy. Takže jsme nakonec otočili naše odposlechy do lidí, aby ta show měla vůbec nějaké basy. To byl šílenej punk…
Vy na různých čteních a podobných, ne čistě koncertních večerech hráváte často…
Dan: Vlastně ani ne, jsou to tak dvě tři akce do roka. Je to s námi spíš hodně spojované, protože já se s tou komunitou hodně scházel, když mi bylo patnáct let, sedmnáct let. Navíc slam poetry je hodně spojováno s divadlem, takže i to se protíná. Moje texty jsou navíc hodně lyrické, takže to někomu může přijít jako dobrý nápad.
Na takových akcích je asi dost rozdílné publikum než třeba ve vyprodaném Paláci Akropolis…
Dan: Je těžší ty lidi rozhýbat!
Ivo: Na „čtecích“ akcích je to jiné a je to těžší mimo Prahu, ale zase jsou to lidé, co víc poslouchají… V té Jihlavě to byl dokonce koncert na sezení…
Dan: Ale na konci už tam byli frajeři, co se začali svlíkat! Když takový koncert hrajeme, snažíme se zezačátku netlačit tolik na pilu. Děláme z toho víc divadlo. Před pódiem obyčejně není plno, tak můžu sejít mezi lidi a víc to mezi nimi odpálit. A víc vyprávět. Ale uprostřed koncertu se to stejně zlomí, a to nemůžeš jinak než do toho šlápnout a začít do těch lidí kopat. A buď to vezmou, nebo ne…
Když s vámi před pěti lety dělal do Headlineru rozhovor Kay Buriánek, říkali jste mu, že jste kapelu založili v reakci na vyprázdněnost rapové scény. Jak to vnímáte dnes, kdy už jste její etablovanou součástí?
Dan: Nejsem si jist, jestli jsme úplně etablovanou součástí. A když už, tak jsme etablovanou součástí spíše alternativní odnože českého rapu, který je třeba na rozdíl od toho slovenského poměrně rozdrolený. Přitom si myslím, že jsou tady i projekty, které se tak jako my snaží nad texty víc přemýšlet a něco říct. Já se pak snažil tahle svá velkohubá prohlášení spíš mírnit, protože je to takové chcaní kolem sebe. Už si to nemyslím a nechci myslet a nechci to říkat, ale je těžké si to odpárat, protože jsme to měli ve své anotaci a už se to s námi nějak veze, ale tak co…
Jak je možné, že na Slovensku to jde, a u nás se to tolik nedaří?
Dan: Já si myslím, že se mají hůř, a to je stmeluje. Oni navíc jedou na rozdíl od nás antisystém. Mají společného nepřítele, který je všude kolem nich. Umí se proto semknout do subkultury, navíc všichni vzešli z punkové, metalové nebo metalcoreové subkultury. My jsme prostě rozstřelení, děláme si to každý tak nějak po svém, a tím pádem je těžší se propojovat. My jsme třeba divadelníci, máme tady Laokoon, což jsou Brňáci, a s nimi se kámošíme. Pak Sifon a WWW, tam ten divadelní přesah také je…
Ivo: Cringe Prince má taky přesah k divadlu…
Dan: Pak Matka a Sebe, to jsou takové spící projekty…
A nemůže být vaše herecká průprava v něčem spíš na škodu?
Ivo: Já to beru ve všech směrech jako velkou výhodu, ale já nerapuju. Rapová scéna si myslí, že si na něco hrajeme, že je to neautentické. Kolikrát už nám lidi říkali, že je vidět, že jsme herci a že umíme udělat show…
Dan: Tuším, na co narážíš, ale nesouhlasím. Je jasné, že se to propisuje do toho, jak já píšu texty a jak Ivoš skládá hudbu. Oba jsme divadlem nasáklí. Nebereme to jako překážku, ale naopak. Myslím, že je to spíše zajímavé koření, které můžeme dodat jak při tvorbě, tak při té performanci.
Za hudbu k představení Šílený Herkules jste dostali v roce 2020 cenu divadelní kritiky. V hudebních cenách máte jen neproměněnou nominaci na Vinylu. Berete se spíše jako součást divadelní nebo hudební scény?
Dan: Já se cítím více jakou součást divadelní scény, ale to je tím, že ze 75 % dělám hlavně divadlo. Ale nemyslím si, že jsme nějaký nevýrazný článek odsunutý mimo českou hudební scénu. To, že nedostáváme hudební ceny, nemusí být tím, že nás někdo bere jako divadelní dílo.
Ivo: Jsou to dvě různé věci. P/\ST jako taková je hudební projekt, ale spolu s Danem občas děláme i na čistě divadelních projektech. Náš koncept samotný je možné popsat jako divadelní performance. Třeba album Hybris vzniklo přímo z toho Herkula. A to bylo čistě divadlo.
Dan: Dělali jsme inscenaci Smutek patří Elektře pro Národní divadlo Brno a další hudbu do různých představení. Mě to rozkročení, ta nejednoznačnost baví. Občas se nakloníš na jednu stranu a občas na druhou. Vždy jsem měl rád propojování různých forem umění. Když se všechno divně překrývá a přelívá. Výsledek mi pak přijde mnohem bohatší. Stejně je to se styly – dneska už nikdo nedělá jenom rock nebo jenom country, ale všechno se různě divně formuje a mutuje a tohle je něco podobného.
Baví vás více práce na hudbě k představení anebo odpálit pořádnou pecku?
Dan: Každé má něco jiného! V divadle už máš mustr, kudy jít, a musíš se řídit dramaturgií daného představení, zatímco když děláš svůj track, napálíš si ho podle sebe, jsi svobodnější. Obojí tě ale obohatí!
Ivo: Jsou to jiné disciplíny. Divadlo je fajn v tom, že je součástí většího plánu a hudba v něm má vyšší poslání, také se musíš trochu upozadit, než když děláme pro sebe. Rád to střídám, můžu si od jedné věci při práci na té druhé odpočinout a naopak.
Vaše první nahrávka Expedice do vnitrobloku vyšla před pěti lety. Dokázali jste si představit, že se dostanete do pozice, kde jste dnes?
Dan: Chtěli jsme to, takže jsme si to dokázali představit. Na začátku jsme vystřelili a bylo to hodně intenzivní. Vyhráli jsme Startér na Radiu Wave, hráli jsme na Pohodě. A od té doby se to vlastně kontinuálně zvedá. Na Pohodě jsme dostali pěstí do huby. Byl to náš sedmý koncert a my si říkali: To půjde! Na tom jsme začali stavět a upevňovat základy. Od té doby jdeme po cestě, kterou jsme si vyznačili.
Ivo: Byl to ze začátku skok a prvotní šok. Nedokážu ale hodnotit, v jaké fázi jsme nyní.
Dan: I Headliner nás označil v žebříčku nejlepších desek. A my si tehdy říkali: co se to děje, kámo? Pak přišla nominace Vinyly na objev roku, začali jsme hrát festivaly, najednou to kolem nás explodovalo a my čuměli…
Pak přišla druhá deska…
Dan: Pak přišel covid!
Ovlivnilo vás to?
Dan: Trošku se všechno zpomalilo, ale nezastavilo se to.
Ivo: Snažili jsme se dělat různé streamy, abychom se udrželi v povědomí.
Dan: Pak jsme udělali toho Herkula, ze kterého vzniklo album Hybris. Covid to zbrzdil u všech. Mě podrželo angažmá, že mi platili, i když jsem nehrál…
Ivo: Mě podržely dávky, nakonec jsme to všechno zvládli… Hybris je vlastně bokovka, já to ani neberu jako album kapely, jako jsou Vnitroblok a Tinnitus. Prostě jsme mezi nimi vydali něco v koprodukci jako hudbu k inscenaci, kterou jsme dělali. Je to naše deska, ale není to naše deska.
Dan: Hybris spíš ukazuje, co děláme jinde. Pojmenoval jsem to jako hybridní rozhlasové EP, je to něco mezi rapovým albem a rozhlasovou hrou. Chtěli jsme to dostat mezi víc lidí, protože to představení se hrálo jen desetkrát. Díky albu Hybris žije dál…
Ale Ivoš o tom albu mluví, spíš jako by se jednalo o nemanželské dítě…
Ivo: Trošku jo, taková vzpomínka, aby to nezaniklo, chtěli jsme to mít zaznamenané…
Dan: Vím o fanoušcích, co si to doma pustí celé od začátku do konce. Tedy tak, jak jsme to zamýšleli a jak to má fungovat. Teď budeme vydávat podobnou věc, kterou na Hybris navážeme. Ale do budoucna bych zase chtěl ustřelit někam úplně jinam. I když se teď může zdát, že to děláme stylem deska – divadlo – deska – divadlo. Ale nás baví se žánry házet úplně mimo a blbnout.
Ivo: Lidovka, akustické věci…
To si vůbec nedokážu představit!
Dan: Teď jsme nahrávali Rub času, píseň z alba Tinnitus. Ivoš to celé přepsal pro TooT Ensemble, což je česká obdoba německých Meute. Prostě pochodová techno dechovka. Oni mají obsazení šest dechů a dvoje bicí a teď jsme spolu v NoDu natáčeli klip.
Dane, jak pracuješ s texty? Některé na album Tinnitus vznikaly už za covidu. Píšeš si do šuplíku?
Dan: Byl jsem hlavně zavřený doma. Obvykle dělám milion věcí, zkoušení a další aktivity. Na psaní se potřebuju naladit. Obyčejně u psaní chodím, napadne mě hook a snažím se ho rozvinout, to se někdy nepodaří, a tak si ho schovám a zase se k němu vracím. Když zjistím, že už to třeba nefunguje, snažím se z toho jádra něco vydolovat. Anebo to funguje a pracuju dál. Trvá mi dlouho, než zjistím, co vlastně chci říct, jaké téma chci rozvádět.
Pamatuješ si všechny texty? Nestane se ti, že ti někdy kus na koncertě vypadne?
Dan: No jasně, že stane! Na každý koncert nemůžeš být ideálně naladěný a vždycky to zandat. Ujede ti hlava, řešíš píčoviny a občas se to stane. Ale snažím se texty drtit a opakovat si je – to je zase dobrá věc z divadla. Mám třeba šestnáct aktivních inscenací, kde mám monology až do píči a mozek už je na to naštěstí vytrénovaný. Teď, až pojedeme do té Aše, si v autě pustím beaty a celé si to po cestě zopakuju.
Ivo, a jak to máš ty se skládáním hudby?
Ivo: Jak kdy, Dan většinou přijde už s hotovým textem a celkem konkrétní myšlenkou, takže to jde rychle. Pak hledáme základ, zvuky, kterými to obohatíme… V divadelních věcech zas dělám většinou první nástřely já…
Dan: A já si to pak vezmu domů a dodělám to.
Dan je zkrátka takový režisér – počkej, vždyť ty jsi vystudovaný loutkoherec! Tak to dává smysl!
Dan: To jsme oba, ale už to moc neděláme. Právě začínáme makat na novém albu právě ve stylu Expedice a Tinnitu. Tentokrát Ivoš už začíná připravovat beaty. Těším se, že si to otočíme.
Jak jste to vlastně brali, když jste vydávali poslední album Tinnitus? S čím jste do toho šli? Chtěli jste se posunout? Mít sto milionů views? Stokilový chain?
Ivo: Tak doufali jsme, že to zase skočí nahoru. Minimálně jsme chtěli, aby od nás posluchači měli něco technicky kvalitnějšího a nového. První deska vznikala v jiných podmínkách, vůbec jsem ani netušil, že by někoho mohla zajímat. Míchal jsem to na koleni, a kdybych tušil, co přijde, mohl jsem si s tím víc vyhrát. Tinnitus měl být skok nahoru.
Dan: S tím skokem nám hodně pomohl GAEX, který produkoval.
A teď? Už jsme říkali, že jste vlastně v konstantním procesu tvorby…
Dan: Bude to rok od vydání Tinnitu, chceme vydat divadlo, které jsme hráli v Brně, a v mezičase začínám psát. V šuplíčku toho teď tolik není. Opravdu se těším, až od Ivoše dostanu ty beaty. Už mám jeden a je fakin kurevsky skvělej. Rád bych teď vydával po singlech. A taky budeme točit živé sessions – máme toho v hlavě hodně…
Ponorka není?
Dan: Tak máme pauzičky ano, Ivoš asi víc než já… On ale spíš mlčí, když je naštvanej.
Ivo: Když máme delší zájezd, kdy jsme spolu víc než tři dny v kuse, člověk už hledá prostor, jak být sám… Ale že bychom se extrémně hádali, to ne.
Dan: Jenom se někdy rafnem a pak se usmiřujeme a omlouváme…
Seznamte se
P/\ST je alternativní / experimentální rap s přesahem do tvrdé elektroniky. Dan Kranich a Ivo Sedláček pocházejí z divadelního prostředí. Zaujali první deskou Expedice do vnitrobloku, s níž vyhráli soutěž Radia Wave Startér a zahráli si i na festivalu Pohoda nebo na Pontonech Headlineru. Druhá deska Hybris vznikla z inscenace Šílený Herkules. Zatím poslední album vydali v roce 2023 a jmenuje se Tinnitus.