A proč skvělé období? Na výsluní se totiž v posledních letech znovu dostávají první desky Orbital ze začátku devadesátek. Samotná dvojice se přitom nefláká a přichází s novou hudbou. Loni Orbital mimo jiné nadchli vystoupením na Glastonbury, u kterého jim asistovaly Tilda Swinton a Mel C. Jaká atmosféra panovala, když slezli z pódia, i co brání vydání tracku se samply písní Spice Girls? I o tom jsme mluvili s Paulem Hartnoll, který s bratrem Philem vystoupí první den brněnského festivalu Pop Messe, jenž se koná od 24. do 26. července.
Před naším rozhovorem jsem si pustila váš rok starý rozhovor v televizním pořadu Sunday Brunch. Doslova jste zářil nadšením z nadcházející sezóny. Jaká nakonec byla?
Byl to dobrý rok ve znamení festivalů. Předloni jsme většinu festivalů hráli mimo Velkou Británii, loni pak hlavně doma a bylo to příjemné. Myslel jsem, že letos nás nic nečeká a přece jen nakonec budeme hrát na řadě akcí v Anglii i ve světě. Nepočítal jsem s tím, nechtěl jsem být jako ta příslovečná vítaná návštěva, co ale zůstane příliš dlouho. Občas je potřeba si dát pauzu, ale zdá se, že lidé Orbital pořád chtějí.
Nedávno jste znovu vydali svá první dvě alba, kterým se říká podle barvy přebalu „zelené“ a „hnědé“. Prý vám to vlilo novou krev do žil…
Hlavně jsem si užíval přípravu těch starých fláků pro současná vystoupení. To bylo daleko víc vzrušující než samotné nové vydání. Musel jsem se ponořit přímo do těch tracků a měl jsem pocit, že pracuji s dvaadvacetiletou verzí sebe sama. Zkoumal jsem se – to, jak jsem v začátcích pracoval – a opravdu mě to bavilo. Připomněl jsem si dobu, kdy jsem se stal profesionálem. Bylo pro mě zajímavé vidět, jak a čím jsem se tehdy vlastně prosadil. Je těžké popsat, jak to ovlivnilo, co dělám teď, ale najednou tvořím daleko rychleji. Posledních pár měsíců jsem psal novou hudbu a mám toho dost na album.
Které se chystáte brzy vydat…
Ano. Ale vznikly i další věci. Někdo mě například nedávno požádal o DJ set, což mě obvykle moc nezajímá, nedělám to rád. Taneční, nebo chcete-li klubovou hudbu neposlouchám. Co se elektronické hudby týká, jsem dost vybíravý. Prostě pro ni nemám vášeň a mám pocit, že pro DJ set nemám dost materiálu. Teď mě ale požádali, abych ho měl na festivalu NeoAncients, což je v podstatě folková záležitost, ale moderní. Headlinery jsou například Snapped Ankles – folk se zde mísí s psychedelií a taneční hudbou. Je to hodně progresivní a zábavné. Řekl jsem si, že když už tam mám hrát, udělám něco, co je relevantní pro ten festival.
Což je?
Lidi tam mají rádi žánr folk horor – tak jsem si řekl, že vezmu všechnu svou nejoblíbenější hudbu z hororů a zamíchám ji s taneční hudbou. A za šest týdnů jsem toho měl dost na desku. Snažil jsem se, aby to neznělo moc sofistikovaně, spíš klubově, mám pocit, že jsem tíhnul k mé starší tvorbě. Určitě mě při práci ovlivnilo, že jsem se teď vracel k našim prvním dvěma deskám. A zároveň jsem našel nový, rychlejší způsob tvorby. S Orbital jsme ze začátku dokončovali písně za pár dní, pak za týden, za měsíc a nakonec to někdy trvalo opravdu dlouho. Teď zase fičím. Povzbudilo mě to tak, že když si sednu k hudbě, tak chci, abych během jedné session něco začal a taky dokončil.
Platí, že příští deska s novým materiálem fanoušky čeká příští rok?
Takový je plán, ale víte, co se stává, když máte plán. Pokud ale udržím současné tempo, může být hotová už i za pár týdnů, bez toho, abych musel dělat kompromisy. Naopak bude díky tomu lepší, protože to bude okamžité kreativní kouzlo bez zbytečného bloudění. Takhle bych k tomu rád přistoupil. Je to něco, co jsem se naučil i při tvorbě hudby pro film a televizi. Člověk musí být rychlý – na epizodu seriálu máte třeba jen týden a další jedete dál. Musíte věřit svým instinktům a pracovat s prvními nápady.
Pracujete teď v tomhle směru na něčem?
Ano, ale víte co? Já si u podobných projektů nikdy nejsem vůbec jistý, jak moc o nich můžu mluvit. Je to dokument o fotbalistovi, víc vám radši nepovím. Popravdě ani nemám rád fotbal, musel jsem si toho sportovce vygooglovat, a ukázalo se, že to je jeden z nejslavnějších světových fotbalistů a já to ani netušil. Není to David Beckham, ale asi ho budete znát. A na podzim bych měl pracovat na jednom dramatickém seriálu.
Když jste měli úspěch s první deskou, bál jste se prý odstěhovat do Londýna. Co vás děsilo?
Prostě jsem se bál opustit naši vesnici. Vyrostl jsem na malé vsi. Když jsem se pak spřátelil s umělecky založenými lidmi z blízkého městečka, kam jsem to měl asi dvě a půl míle pěšky, na jednu stranu mě to táhlo pryč, ale zároveň se mi nechtělo. Bydleli jsme ve velkém domě, který jsem měl pořád pro sebe. Rodiče provozovali restauraci na druhé straně obce. Mohl jsem dělat hluk a hrát, jak jsem chtěl. Byl to pohodlný životní styl. Pak jsme ale jeli na americké turné s Meat Beat Manifesto, předskakovali jsme jim a během jednoho bláznivého měsíce jsme objeli celé Spojené státy. Potkali jsme tolik různých lidí a viděli tak rozmanitá prostředí a místa, že mě to omámilo. V jednom měsíci jsme zažili sněžení v Detroitu a plavali jsme v LA. Když jsem se vrátil domů, byl jsem jako u vytržení z toho, jak velký je venku svět. Potřeboval jsem ho vidět. Tak jsem se odstěhoval do volného pokoje ke kamarádům v Londýně a nikdy už se neohlédl. Takže stačilo jedno turné, abych vypadl do světa.
A už jste se nezastavil. Zmínil jste loňskou festivalovou sezónu ve Velké Británii. Jedním z jejích vrcholů bylo vystoupení na Glastonbury, kde s vámi novou verzi tracku Deeper, který se teď jmenuje Deepest, předvedla Tilda Swinton. Bavili jste se o tom, jak si vystoupení užila?
Asi jsme o tom po koncertě mluvili, ale měli jsme všichni tak trochu závrať. Nepamatuji si vůbec nic z toho, co kdokoli říkal. Byl krásný večer a my jsme všichni křepčili radostí, jak se to povedlo. Měli jsme šampaňské, byla tam celá má rodina, všechny tři děti, má žena, Tilda, Mel C… Bylo to opravdu krásné. Všichni jsme měli pocit, že to byl opravdu výjimečný koncert. Že to klaplo.
To je úžasné, že tohle můžete říct třicet let po svém legendárním vystoupení na Pyramid Stage.
Jo, je to štěstí. Když jsme tam hráli poprvé, nebylo v Británii ještě tolik festivalů a na tenhle jsem vždy sám jezdil. Byl jsem tam pokaždé od roku 1987 do roku 2000 – skoro každý rok. Vždy jsem se tam cítil jako doma. Podobně jako třeba v Brixton Academy v Londýně. Rád se na Glastonbury vracím, vždycky je to výjimečné, a tenhle večer to potvrdil.
Chtěla jsem se zeptat ještě na track Impact (The Earth Is Burning), v němž během koncertů samplujete slavný projev Grety Thunberg, který přednesla na Světovém ekonomické fóru. Proč jste ho použil?
Pro mě jsou všechny podobné věci otázkou okamžiku. Moje uši jsou hodně naladěné na to, aby vnímaly, co by mohl být dobrý sample. Pamatuji si, že když jsem viděl její proslov, říkal jsem si, můj bože, to je brilantní. Mělo to dva aspekty, zaprvé to byl velmi precizní a stručný environmentální komentář, zadruhé to končilo slovy náš dům hoří, což zní jako ze starého housového tracku. Byla v tom vážnost i absurdita, byl jsem okamžitě lapen. Věděl jsem, že z toho dovedu udělat něco trochu přidrzlého, co bude skvěle gradovat. Hned jsem věděl, že to bude hudebně fungovat.
Prý nevíte, jestli se to k ní někdy dostalo…
Nevím. Snažili jsme se ji kontaktovat, abychom ji požádali o svolení. Chtěli jsme se jí zeptat, jestli je s tím v pohodě, ale nepodařilo se nám to.
Což mi připomíná, že je pro vás údajně také těžké se domluvit se Spice Girls, abyste mohli vydat track Spicy s Mel C. I ta s vámi vystoupila na Glastonbury a logicky jste využili útržky písní její bývalé kapely.
Čas od času se to snažíme prolomit, ale jedné ze Spice Girls je to podle všeho úplně jedno, neobtěžuje se o tom přemýšlet nebo odpovědět, takže nevíme, jak se k tomu staví. A jedna to přímo blokuje. Tři jsou s tím v pohodě. Ale jmenovat nebudu.
Orbital na Pop Messe
„Zahrajeme náš festivalový set, který si už nějakou dobu zdokonalujeme a se kterým jsem velmi spokojený. Je to něco jako pozůstatky turné Optical Delusion, ale s trochu větším podílem největších hitů. Budou tam i aktuální skladby, ale nebudu lidi nudit s tím, že bych hrál celé nové album. Je to festival, pojďme se bavit,“ láká Paul Hartnoll do Brna, kde vystoupí na festivalu Pop Messe, jenž se koná od 24. do 26. července 2025. Bratři Paul a Phil Hartnollovi zde vystoupí hned první den. Jejich set bude ovlivněn i tím, že skupina nedávno znovu vydala svá první dvě alba. Když Paul pracoval na jejich vydání, měl pocit, že se setkal se svým mladším já. „Během příprav tracků na koncerty se ale mé dvě osobnosti zase sjednotily.
Šestapadesátiletý Paul a jeho mladší já se opět stali jedním,“ pochvaluje si legendární hudebník britské elektronické scény. „Párkrát jsem si řekl, jasně, mladý Paule, chápu, co jsi tady chtěl udělat, ale úplně to nezapadlo, že jo? Tak já ti teď pomůžu. Tohle byl úžasný pocit, že dnes už některé ty věci umím spravit. Občas některá písnička prostě nedělala přesně to, co jsem po ní chtěl, a dnes už musí,“ tvrdí Paul Harnoll. „Jindy jsem si zase říkal – wow – tohle jsi udělal těsně po dvacítce? To se ti povedlo, zní to svěže, dobrá práce. Přidal jsem k tomu několik dekád zkušeností a moderní estetiku a představuji ty staré fláky publiku, jak je cítím teď. Koukám se na publikum a živím se jeho energií a občas třeba vnímám, že něco musí být o něco kratší. Mladý Paul ty tracky napsal, starší nově aranžoval.“