„Pořád mi to připadá jako sen, všichni ti lidé, kteří na nás každý večer chodí, zpívají moje písničky a napojují se na nás,“ vypráví Linda Battilani o životě na turné. „Je to splněný sen, ale i tak mám pocit, že je to teprve začátek. A jsem za to vděčná.“
Halflives jste založila jako pětičlennou kapelu, dnes už jste to jen vy sama a doprovodní muzikanti na koncertech. Jak k tomu došlo?
Protože být muzikantem, to je trnitá cesta a musíte být opravdu odhodlaní jít po ní dál. Stojí to spoustu času a peněz, znamená to hodně porážek a málo vítězství a hodně lidí po cestě odpadne a zvolí si jinou dráhu, třeba normální zaměstnání. A tak z kapely postupně všichni odešli. Stejně jsem to byla vždycky já sama, kdo psal hudbu a texty, ostatní nepřispívali a jen hráli můj materiál. Takže z pohledu skládání se vlastně nic nezměnilo a já jsem později i přestala oznamovat nové členy kapely a prostě přijala fakt, že tohle je sólový projekt. Naživo ale hrajeme jako kapela, přece jenom je to rocková muzika, tak chci mít na pódiu nástroje a hodně energie.
Jednou vás prý unesli ve vašem vlastním autě. Co se tehdy stalo?
Je to docela divoká historka. Jeli jsme karavanem, vraceli jsme se ze Španělska a snažili jsme se pokrýt náklady na turné, takže jsme nabízeli spolujízdu přes BlaBlaCar. Vzali jsme dva chlapy a ti se po cestě hádali a pak se začali i strkat. Tak jsme zastavili, kluci z kapely je chtěli vysadit. Jenže pak se ti dva začali prát s klukama, donutili je nastoupit zpátky a jet tam, kam chtěli oni, do toho ještě vyhrožovali, že vyhodí karavan do vzduchu, máchali zapalovačem okolo plynové bomby na vaření, kterou jsme tam měli… Kluci nesměli používat telefony a dojeli jsme někam, kam jsme vůbec nechtěli, a nebyl to ani původní cíl cesty těch stopařů. Když vystoupili, tak se pak omlouvali, že „to asi trochu přehnali“. Byli sjetí, v autě jsme po nich ještě našli nějaké pilulky. Každopádně to bylo docela děsivé a od té doby už jsme nikdy žádné spolucestující nebrali.
Vy jste jednu dobu žila v Paříži, pak jste se vrátila do Itálie. Co to pro vás znamenalo z hlediska nahrávání, koncertování a tak dále?
Nejdřív jsem se v Itálii zasekla kvůli pandemii, protože se nemohlo cestovat, a potom jsem se rozhodla tam už zase zůstat. Navíc tam mám rodinu. Ale pandemie zapříčinila, že je nyní také daleko běžnější pracovat s někým na dálku, dělala jsem třeba singl s producentem z Brightonu nebo jiný singl s producentem z Los Angeles, aniž bych někam jezdila.
Vydáváte spíš singly a EP než celá alba. Jak nad formáty vydávání hudby přemýšlíte?
Složit album trvá dlouho a dnes na to není čas vzhledem k tomu, jak rychle všechno konzumujeme, včetně hudby. A přitom je potřeba pořád vydávat nový obsah, abyste si udrželi pozornost publika. Ráda bych věnovala třeba dva roky pečlivým přípravám velkého alba s konceptem, ale nemůžu si to dovolit. Takže dělám EP, abych mohla vydávat novou hudbu častěji.
Seznamte se
Italská kapela Halflives se po několika obměnách sestavy transformovala v sólový projekt zpěvačky a kytaristky Lindy Battilani, která je zároveň autorkou veškeré hudby i textů. Halflives jsou někde na půl cesty mezi altrockem a popem, často s chytlavými refrény. Sama Linda říká, že hraje hudbu pro všechny, kteří mají pocit, že nezapadají. Její písně zazní na živo 2. května v pražském Rock Café.