Se šéfem festivalů Metronome Prague, United Islands či Krásný ztráty jsme rozebírali, co to obnáší pořádat mezinárodní festival v hlavním městě, jakými změnami si Metronome letos prošel. Kde se setkávají jeho dramaturgické linky. A taky jak se u nás mění festivalová scéna obecně.
Tak jaký bude letošní ročník Metronome Prague?
Skvělý! Zatím ho chystáme, ale musím konstatovat, že jsme přežili tu pohromu, která přes nás prošla v minulých letech. Čeká nás ještě spousta práce, ale celá akce se stabilně dál vyvíjí. Pokud se na to podívám z finančního úhlu, tak se Metronome dostal zpátky do situace mezi třetím a čtvrtým ročníkem, kdy jsme si uvědomili, že ten festival může pravidelně a stabilně probíhat každý rok.
Říká se, že letošní rok je pro festivaly velmi těžký, protože je nedostatek velkých jmen na turné…
Spíše příprava je náročná. Myslím, že se mění stav a poměry na hudební scéně obecně. Z kapel, které ještě před deseti lety vystupovaly ve velké Lucerně nebo ve Foru Karlín, jsou dneska haloví hráči. A z tehdejších halových kapel ještě větší hráči. Všechno se to posouvá. Pauza v pandemické situaci nás možná v ledasčem oklamala, ale také už od jejího vypuknutí uběhlo pět let a to je zatraceně dlouhá doba. Právě během ní vznikla a vyrostla i řada nových a zajímavých kapel, které samozřejmě sledujeme.
Jak jste tedy letos skládali program?
Rovnou jsme se smířili s tím, že už zřejmě nepřitáhneme takzvané legendy. Takové ty hudebníky, kterým je sedmdesát a buď už moc hrát nechtějí, nebo jen sami v rámci vlastních koncertů, za které mají větší peníze. Uvědomili jsme si, že náš festival potřebuje nové diváky, respektive hlavně mladší. A tak jsme šli více po současné scéně, díky čemuž se nám podařilo sestavit jeden z nejčerstvějších line-upů v rámci českých festivalů. Zároveň si myslím, že k nám dorazí kapely, které se v nejbližší době, až bude po festivalu, za oceánem stanou ještě slavnějšími.
Věříte, že hledačství pravidelné návštěvníky festivalu potěší?
Příznivci Metronomu jsou na naši dramaturgii zvyklí. Někteří interpreti jsou orientováni více mainstreamovým směrem, takže přitáhnou nové diváky. Navíc letos evidujeme i silný zájem ze zahraničí, kombinace Prahy a festivalu se jmény, která máme, je pro hudební nadšence zřejmě dost lákavá. Takoví The Last Dinner Party jsou v Británii ve slušné formě a míří hodně vysoko. Třeba právě Metronome ten jejich průlom i v České republice uspíší. Takže ano, věříme tomu, co máme. A směrem k divákům jsme optimističtí.
V programu ale nemáte jenom samá čerstvá zahraniční jména.
Historicky sázíme na tuzemskou hudbu. Myslím si, že mega show, kterou chystá Michael Kocáb nad Křižíkovu fontánu, bude nezapomenutelným koncertem. Možná se bude jednat o vůbec nejnáročnější koncert, který jsme kdy na festivalu chystali, protože Michael to pojímá opravdu velkolepě a na hranici produkčních možností. Určitě bude skvělý i koncert Lake Malawi, který bude natáčet Česká televize, nebo We Are Domi v čele s Dominikou Haškovou.
Řekněte mi víc o tom koncertu Michaela Kocába.
Bude to průřezová show, která bude mít gradaci. Diváci si poslechnou Kocábovy šansony, scénickou hudbu, jazz, Pražský výběr a koncert vyvrcholí velkolepým finále s Českým národním symfonickým orchestrem pod taktovkou amerického dirigenta Stevena Mercuria.
To je nálož!
Přesně tak, to je nálož. Bude to náročné.
Pak je tu rap.
Další důležitá dramaturgická linka. Loni u nás byl hvězdou žánru J.I.D., letos to bude Ghetts. Z klubové scény máme potvrzená zajímavá jména včetně těch českých. Zahrají třeba Redzed, James Cole nebo Nobody Listen s Annet X. To všechno, myslím, na městský festival patří. A pak rozhodně sázíme na samotné headlinery! Velký zážitek budou bezesporu The Blaze… Podle mě je to úplně famózní dvojka. Za poslední dobu také hodně narostli přes sociální sítě Meute, ti si myslím, že mají dostatečně velké jméno na to, aby zavřeli v sobotu hlavní scénu. Jo a možná dojde na překvapení s Kosheen.
Jaké?
No vypadá to, že by s nimi zpívala jedna česká, pětadvacetiletá zpěvačka, symbolicky k jejich pětadvaceti letům na scéně.
V kuloárech se proslýchalo, že jste letos jednali i s Justice…
To ale bohužel nedopadlo. Důvodem byl termín.
Kdo všechno a jakým způsobem do dramaturgie festivalu zasahuje. Psalo se, že ve vaší radě sedí třeba Oto Klempíř či Honza Ponocný…
Prozradil jsem linky, kterých se držíme a kterých se chceme držet i nadále. Jsme ale toho názoru, že okolo každého z nás je nějaká bublina, takže do toho záměrně zahrnujeme i třeba lidi z United Islands, kteří přichází s různými tipy. A pak i muzikanty, kteří mají k programu co říct. Zrovna Ota i Honza jsou do toho zahrnuti hodně. Dále také světový producent Carmen Rizzo, který se přestěhoval do Prahy. A taky Rob Cass, který zase hodně pracoval s Mekym Žbirkou. Rob je zrovna do Metronomu hodně zapálený a pomáhá nám vytipovat zajímavá mladá jména britské scény. Myslím si, že to naše dramaturgické rozvětvení je pro náš festival obrovským přínosem. Pokrýváme tím opravdu velké pole interpretů z Česka i zahraničí.
Jak se za ta léta, co jste v branži, proměnilo dělání festivalu, v čem je to dneska jiné?
Dřív to bylo mnohem punkovější a publikum bylo asi i nadšenější, že uvidí světová jména a poslechne si jejich muziku naživo. Ještě v devadesátých letech byla tahle atmosféra všudypřítomná. Dneska se na festival dívám spíš jako na službu pro fanoušky. Festivaly se mezi sebou začaly přetahovat ve všem možném, třeba i v tom, kdo má lepší stánky s pivem a jídlem. Také se dost změnil přístup k ekologii na festivalech. Z druhé strany ale cítíme větší tlak od agentů kapel ze zahraničí. Každá kapela ví, kolik lidí jí chodí na koncerty, kolik prodává desek atd… Dřív si k nám muzikanti jezdili hlavně zahrát. Dneska jsou všechny kapely jako značky, které zastupuje nějaký manažer. A ten kvůli tomu kolikrát zasahuje i do naší vlastní festivalové komunikace. Kdy co budeme oznamovat, kdo bude napsaný jak velkým písmem. A jaký bude čas vystoupení. Dříve jsem si klidně dokázal představit, že dáme ve dvě hodiny odpoledne světovou kapelu a na závěr večera něco menšího, ale zajímavého, co strhne a překvapí lidi. To dneska pod všemi těmi tlaky úplně nejde a mrzí mě to. Ale snažíme se to alespoň trochu nabourávat.
V posledních letech se na festivalech hodně rozšířil i nehudební program. Jak k němu Metronome přistupuje? Jste městský festival, kde lidi nežijí ve stanovém městečku…
Výhodou pražského festivalu je Praha jako taková. Zmínil jsem již silný nárůst zahraničních návštěvníků, který rozhodně souvisí s turistickými lákadly, jež město nabízí. Takže na našem festivalu se to většinou láme kolem čtvrté až páté hodiny, kdy se lidi projdou po městě a míří do areálu. Na samotném festivalu máme i nehudební program. Letos třeba vlastní festival podcastů. Jedná se o pestrý výběr toho nejzajímavějšího a odehrávají se přímo před zraky fanoušků. Teď zažívají podcasty obrovský boom, tak jsem zvědavý, co bude dál. Koketujeme i s nejrůznějšími vizuálními prvky, které chceme do festivalu zahrnout. A rozhodně nemůžu opomenout spolupráce s neziskovými organizacemi.
Předloni jste měli i program na podporu Ukrajiny…
Letos u nás určitě bude ukrajinská zóna. Ukrajinu se snažíme podporovat dlouhodobě, stejně tak jako letos chystáme zvláštní izraelskou zónu.
Chystáte nějaké novinky v rámci jednotlivých scén?
Letos to bude dost podobné jako loni. Ale společně s lidmi z Výstaviště máme plán, jak vyřešit akustiku některých vnitřních stagí, která loni trochu haprovala. Připravujeme dočasné úpravy, které by to měly vyřešit. A v roce 2025 by mělo dojít k velkým rekonstrukcím.
To je dobře, právě akustika v halách byla celkem pod palbou kritiky…
Víme o tom, a proto se na tom s městem snažíme pracovat.
A na co se nejvíce těšíte vy osobně?
Hodně jsem si oblíbil Meute, a to nejsem technař. Ani neposlouchám dechovku. Dále mě hodně baví energie Marca Rebilleta, vlastně vůbec nepobírám, kde se to v něm bere. Má žena se pak třeba těší na Milky Chance, u svých dětí vůbec nevím. Osobně se pak ještě těším na samotné diváky. Myslím si, že stejně jako každý rok se u nás sejdou pestré skupiny fanoušků různých žánrů a stylů.
Plánujete něco už na další rok?
Počítám, že v dubnu už by to do sebe mohlo začít zapadat. A to ještě zveřejníme minimálně jedno velké jméno.
Letošní ročník
Metronome Prague se odehraje 20.–22. 6. na pražském Výstavišti s novým sloganem Za hranice hudby. Vystoupí na něm Michael Kiwanuka, Milky Chance, The Blaze, The Last Dinner Party, Ride, Caravan Palace, Tom Grennan a řada dalších. Pětadvacáté narozeniny tu oslaví britští Kosheen a sedmdesáté Michael Kocáb. Jeho produkce by měla patřit k dosud největším na Křižíkově fontáně.