Dave Weckl se prosadil v 80. letech na newyorské fusion scéně a spolupracoval s řadou výrazných jmen – od Paula Simona a George Bensona po Roberta Planta nebo Dianu Ross.
Zásadní zlom přišel v roce 1985, kdy ho Chick Corea přizval do svého Elektric Bandu. Během několika let natočili sérii alb, která definovala žánr, a získal s ním i cenu Grammy.
Na bicí jste začal hrát v osmi letech, učil jste se podle desek doma. Kdy jste si poprvé uvědomil, že by to mohlo být víc než jen koníček?
Nepamatuju si to přesně, ale myslím, že někdy kolem třinácti nebo čtrnácti let. Tehdy jsem se víc dostal k Buddymu Richovi a dalším bigbandovým bubeníkům a postupně i k fusion a rozhodl se, že tohle je to, čemu se chci věnovat.
Vaše působení v Chick Corea’s Elektric Band se často popisuje jako formativní pro moderní fusion. Jaké bylo setkání s Chickem Coreou? Naučil jste se od něj něco?
Hraní s Chickem mi pomohlo líp pochopit slovo adaptace. To znamená víc porozumět tomu, co znamená „hrát s někým“, podporovat ho, místo toho mít rigidní představu o držení času a rytmu. Chick nesnášel statické groovy, takže jsme se s Johnem P museli trochu přizpůsobit, protože jsme předtím hráli hodně groove a R&B s jinými kapelami a projekty. Jazzovou zkušenost jsme samozřejmě měli, ale hraní s Chickem to posunulo úplně jinam. A samozřejmě to byl splněný sen.
Spolupracoval jste s umělci od Paula Simona po George Bensona. Změnily ty přechody mezi popem, jazzem a fusion to, jak o hudbě přemýšlíte?
Každá kapela, každý umělec, každý styl je jiný, pokud jde o timing a feel. Díky poslechu, cvičení a přípravě na tenhle přístup bylo snazší pochopit roli, kterou v hudbě mám zastávat. Hraní na bicí a hudební rozhodnutí jsou spontánní, záleží na okamžiku a na tom, s kým hraju. V každém případě jsou součástí rovnice jak technika, tak i emoce.
Natočil jste také instruktážní videa a ovlivnil generace bubeníků. Máte pocit, že vás dobře chápou?
Můžu říct jen to, že mě baví sdílet hudbu, nápady a znalosti, které mi předali moji učitelé. A zkoušet to dávat dál těm, které to zajímá. To, jestli mě někdo chápe nebo nechápe, není v mojí moci. Myslím, že svůj přístup vysvětluju jasně – u bicích i v rozhovorech. Lidi si samozřejmě můžou vzít, co chtějí, a zbytek nechat být.
S Tomem Kennedym, s nímž míříte do Brna, hrajete od puberty…
Funguje to, protože jsme pořád blízcí přátelé a rozumíme si, hudebně i lidsky. A taky proto, že máme podobný vztah k hudebním stylům.
Nový materiálu z alba New Start jste nejen nahrál, ale i produkoval a míchal. Mění to váš pohled na bicí v rámci skladby?
Stejné to bylo i u předchozího projektu The Summit. Když produkuju nebo míchám song, ve kterém zároveň hraju, můžu někdy už při nahrávání dělat zvukové nebo hudební úpravy, které ovlivní finální podobu. Ale většinou jsou to dvě oddělené věci. Bicí part je prostě bicí part – má co nejlépe reprezentovat hudbu. Někdy ale, jako u tohoto projektu, slyším další perkuse, nebo třeba zvonky, a počítám s nimi dopředu, abych neměl potřebu všechno pokrýt jen na bicí.
Současný projekt kombinuje latinský, afro a moderní jazz. Co vás na tom přitahuje?
Vždycky mě přitahovaly různé styly, proto přece hraju ve fusion kapele! Dává mi to svobodu a prostor pro spontánnost bez nutnosti držet se jednoho stylu nebo žánru.
Co dnes slyšíte u mladých bubeníků, co je skutečně nové?
Každá generace prochází přirozeným vývojem. Minulost je dnes mnohem dostupnější než v době, kdy jsem začínal. Díky internetu je všechno na dosah. Je inspirující vidět, kolik mladých lidí posouvá věci dál, schopnosti, znalosti i zvuk dosahují na vyšší úroveň v mnohem dřívějším věku.
Je něco, co po více než čtyřech dekádách na pódiu cítíte za bicími pořád jako výzvu?
Pořád je to hledání správného umístění feelu podle toho, s kým hraju a jaká hudba zní. Jde o to sloužit hudbě. A to může znamenat spoustu různých věcí. Jde o to najít, kam věci umístit, aby to v daný moment fungovalo s ostatními muzikanty.
Groove Brno není čistě jazzový festival. Přistupujete k němu jinak? Na co se máme připravit?
Budeme hrát hlavně věci z aktuálního projektu New Start a taky některé skladby z Tomových předchozích desek, které jsme spolu produkovali – jsou to jeho kompozice. Vždycky v nich bude nějaký groove, takže bude na co se hýbat.
Groove Brno
Devatenáctý ročník festivalu Groove Brno odstartoval 14. března vyprodaným koncertem španělského baskytaristy Vincena Garcíi. Festival se vrací ke klubovému formátu a během roku nabídne minimálně patnáct koncertů v brněnských sálech, jako jsou Sono Music Club, Metro Music Bar, Fléda, Kabinet Múz nebo nově MusicLab a terasa Café Zahrádky.
Jarní část programu přiváží výrazná jména současné světové scény: 5. května dorazí vokalista Michael Mayo a 16. května se představí Dave Weckl / Tom Kennedy Project s novým materiálem.
Další koncerty budou brzy oznámeny.