Na ochozu klubu Doupě Chris Jagger dokončuje rozhovor pro Českou televizi a produkční ho odchytává, aby mu oznámila, že si má ještě chvíli povídat se mnou. Čas před koncertem kvapí a hudebník má hlad. Scházíme proto do šatny vedle pódia. Není nijak velká, působí trochu jako útulná kajuta, a vévodí jí velký stůl s velice lákavým pohoštěním, a především dvojicí dalších muzikantů.
„Seznamte se s Elliet MacKrell,“ představuje mi Jagger sympatickou dlouhovlasou kolegyni. „Hraje na housle a didgeridoo, protože má kořeny v Austrálii. A tohle je báječný hudebník Paul Atkinson. Bydlíme všichni blízko sebe v hrabství Somerset,“ prozrazuje Jagger a sahá po jednohubce a setlistu, který začíná studovat. Protože si v tu chvíli nejsem zcela jistá, kolik mi věnuje pozornosti, začínám tématem, o kterém jsem si díky Instagramu jistá, že je jeho srdci opravdu blízké – farmařením.
Ještě než si přečtete rozhovor, musíte o Chrisi Jaggerovi vědět jednu věc: Vypadá jako kříženec Micka Jaggera a Jacka Nicholsona. Podobnost s prvním z nich není překvapivá, jsou bratři. Chris je o čtyři roky mladší. Kde se v jeho vzezření vzaly rysy Nicholsona, není zřejmé, přesto svým pohledem připomíná především jeho. Do České republiky přijel na pozvání iniciativy Music Together a odehrál zde tři koncerty. Dva v klubu Doupě, třetí v Kolíně.
Máte farmu kousek od Glastonbury…
Chris Jagger: Pár akrů, ano…
Chtěl jste být od začátku farmářem?
Jagger: Jakmile má člověk půdu, nic jiného mu nezbyde. Nejdřív koupíte pár kuřat, pak jich koupíte víc a zabije vám je liška, to se stane každému. Pak koupíte nějaké ovce a berana, což vyústí v to, že máte víc ovcí. My je ale nechceme zabíjet. Naše ovce jsou něco jako posvátné krávy v Indii. Jsou to moji přátelé. Ale pořád to nechápou a jsou podezřívavé, když je chci chytit, ostříhat a upravit jim kopyta. Některé jsou přátelské a jiné ne. Napsal jsem o nich dokonce písničku Happy as a Lamb. Člověk se s nimi během života tolik nadře! Když pak umřou, je to vždy velmi smutné.
Když mluvíte o dřině, pracujete na farmě vlastníma rukama?
Jagger: Jasně, nemám nikoho, kdo by mi s tím pomohl. Takže toho dělám, kolik jen můžu, zároveň většinou vykonám jen to minimum, co je třeba. Je to nikdy nekončící práce.
Dovedete si představit, že byste hostil na svém pozemku festival, podobně jako Eavisovi na Worthy Farm?
Jagger: Ani ne. Mám s festivaly dost zkušeností na to, abych věděl, kolik je s tím práce.
Ale vy pro ně něco děláte, že jo Paule?
Paul Atkinson: Hlídáme jim nějaké ovce a také v jedné stáji budujeme hygienické zázemí – toalety a sprchy.
A je pro vás radost, že máte takovou akci přímo za domem?
Atkinson: Ano. Když jsem ten dům kupoval, byl jsem z toho trochu nervózní, ale probíhá to vždy dobře. Týden je nápor a musíte se starat, ale je to fajn. Je to bizarní pohled, jak se za plotem stěhují tisíce lidí směrem do stanového městečka. Nemám rád, když mi někdo močí na růže, ale celkově to miluji. Festival se teď dvakrát nekonal a já se nemůžu dočkat, že letos zase bude. Už je kolem toho hodně plánování, do kterého se zapojují všichni kolem.
Jagger: A Elly tam vždy hraje s různými kapelami.
Elliet MacKrell: Měla jsem tam sto třicet pět vystoupení.
Takže letos budete hrát znovu?
MacKrell: Řekla bych že ano, ale nikdy to není jisté. Člověk to nikdy nebere jako samozřejmost.
Jagger: Je to rekord?
MacKrell: Nevím, mohl by být. Těžko říct, hrála jsem samozřejmě s různými kapelami. Nejčastěji s Kangaroo Moon.
To je úctyhodné. Mimochodem, aktuálně nejsou na Chrisových stránkách avizované žádné koncerty. Jak moc jste v posledních dvou letech hráli a chystáte se vystupovat na jaře a v létě?
Atkinson: Moc toho ještě kvůli covidu nebylo. Všechno se změnilo. Člověk se nechtěl moc setkávat s lidmi. Na začátku podzimu jsme ale absolvovali krásné turné ve Švýcarsku. Plavali jsme ve třech různých jezerech. Bylo ještě hezké letní počasí a naštěstí jsme všichni zůstali zdraví. Také jsme hráli v Londýně. Ale pak přišel omikron a všechno vypuklo nanovo. Snad už je to pryč, i když jsme dobu bez koncertů dokázali hezky prožít. Člověk měl na stará kolena čas na mnoho koníčků.
Jagger: Uvidíme, jak to letos bude. Teď je zvláštní situace, protože se nashromáždilo tolik odložených koncertů, které by se nyní měly odehrát, že je skoro všude plno. I sem se nám podařilo dorazit až napotřetí. Zároveň mnoho klubů zavřelo. Plánování je proto pořád složité. My máme nicméně v plánu několik koncertů jen s Elliet, kde budu také číst ze své nové autobiografie Talking to Myself. Na to se těším.
Chrisi, první den vaší třídenní návštěvy v České republice jste měl skoro tak velké publikum jako The Rolling Stones. Bohužel ale nešlo o běžný koncert, ale o velký český benefiční koncert na Václavském náměstí na podporu Ukrajiny, kde jste pronesl pár slov. Jaký jste z toho měl pocit?
Jagger: Nejprve dobrý, když jsem tam viděl, kolik lidí protestovalo proti ruské agresi, ale potom jsem trochu upadl do deprese. Následující ráno na mě všechno dolehlo. Deprese sice ničemu nepomůže, ale člověk se cítí strašně bezmocný. Ani nevím, co říct. Nicméně hudebníci, kteří tam vystupovali, odvedli skvělou práci, vzhledem k tomu, jaká byla ten večer zima. Jsem také ohromen vůlí lidí pomáhat. Jak jezdí k hranicím, dovezou lidi prchající před válkou do bezpečí a starají se o ně, je prostě úžasné.
Vy máte sám s pořádáním podobných koncertů zkušenost. Dělal jste benefiční koncerty pro Bosnu či Tibet.
První byl pro děti, kterých se dotkla válka v Bosně. Později jsem toho uspořádal docela dost pro Tibet. Spolupracoval jsem s televizní reportérkou jménem Sue Lloyd-Roberts, která se mnou do Tibetu i cestovala. Měla kolem sebe spoustu organizačně schopných lidí. Když chtěli něco udělat, nestál jsem jim v cestě, ale naopak se připojil.
Cítil jste, že měly ty akce významný dopad?
Jednou se nám podařilo vybrat obrovské množství peněz pro sirotčinec v Tibetu. Číňanům se to ale nelíbilo a celé to zamázli. Co naděláte… Hudba je ale jedinečná v tom, jak lidi spojuje… Elli, co jsi tuhle říkala? Že za druhé světové války neměli muziku?
MacKrell: Ano. Jsou to pošetilé myšlenky, protože podstatné jsou teď jiné věci, ale bavili jsme se o tom, že i když hudbu samozřejmě lidé měli a byla v mnoha ohledech důležitá, neexistovala v té formě, která dokáže na jedno místo přivést tisíce lidí a propojí je v místě a čase.
Chrisi, vy jste vždy hodně cestoval. Mimo jiné do Tibetu. Chtěl byste se tam vrátit i za podmínek, jaké tam dnes panují?
Jagger: Kdyby mě tam Číňani pustili, tak určitě.
Pořád vyrážíte na velké výpravy?
Jagger: Už ani moc ne. Doma mám moc práce, ale je to hezká představa si zase vyrazit…
Kdybyste mohl vyrazit zítra, kam by vás to táhlo?
Jagger: Zítra? No, doufám, že se mi v dohledné době podaří vyrazit do Austrálie. Představuji si listopad, to je dobrá doba na cestu do Austrálie, začíná tam léto.
MacKrell: Vždy je dobrý čas pro návštěvu Austrálie.
Atkins: To se určitě stavíš i na Novém Zélandu, že?
Jagger: Rád bych.
Má to být dovolená, nebo se tam chystáte hrát?
Jagger: Obojí. Už dlouho to rád kombinuji. Nejen dovolenou s koncerty, ale i s psaním. Třeba když jsem byl v Kanadě a plavil se na kánoi po krásné řece, dostal jsem se na hodně zajímavá místa a tam hrál. To byl dobrý výlet, o kterém jsem napsal i písničku Nahanni Song.
I když jste se živil jako novinář, nikdy jste navzdory své vášni nechtěl psát o cestování. Protože nechcete zničit svá oblíbená místa tím, že byste na ně svými články přitáhl ještě víc turistů…
Jagger: To je jasné, je to fenomén, který se ve velkém děje, i když k němu sám nepřispívám. Ale myslím, že není nic špatného na tom, že napíšete dobrý článek, mě vlastně ještě víc odrazovalo, že se články o cestování proměnily spíš v tipy a triky. Řeknou vám přesně, kde spát, kde jíst a co vidět, místo aby přiblížily ducha místa. Dřív se také psávalo o nedostupných místech a lidé si o těch dobrodružstvích spíš rádi četli doma v křesle a skoro nikdo tam pak ve skutečnosti nevyrazil… Každopádně bylo snazší cestovat, když jsem byl mladší, cestování, které mě baví, není vždy velmi pohodlné.
Loni jste vydali nové album nahrané během pandemie… Bylo to pro vás velmi nezvyklé nahrávání?
Ne, protože jsme album nahráli už před vypuknutím pandemie.
Opravdu? Četla jsem, že jste nahrávali každý zvlášť.
Elliet: Já nahrávala své party zvlášť…
Jagger: Pár kousků v závěru jsme nahrávali zvlášť. Elli nahrávala violu a housle sama. Všechny základy jsme nahráli dohromady před začátkem pandemie a jen malé kousky jsme dohrávali potom. Třeba zpěv mého bratra. Ten nahrál až během lockdownu.
Na co se nyní nejvíc těšíte?
Jagger: Žiji jeden den za druhým. Ale na jednu věc se těším. Na mír na Ukrajině. Až se zbavíme Putina. To by mi udělalo radost.
Seznamte se
Během svého života vyzkoušel Chris Jagger mnoho profesí. Byl například oděvním návrhářem, novinářem, hrál v divadle (mimo jiné v muzikálu Hair v Tel Avivu), spolu s Petem Townshendem vyráběl kytary či taxikařil a stejně jako bratr Mick měl vždy vášeň pro hudbu, která ho provází neustále. Sem tam se podílel na albech různých hudebníků, včetně například Erica Claptona či The Rolling Stones, zároveň vydal řadu sólových alb a desek se svou kapelou Atcha. Hraje na kytaru, harmoniku a příležitostně na valchu. Loni vydal své zatím poslední album Mixing Up the Medicine a dokončil své memoáry Talking to Myself, kde píše o svém vyrůstání i cestování po celém světě.