Když o sobě Rosalía dala vědět naposledy, psal se rok 2018. Její druhá deska El Mal Querer ji, na rozdíl od debutu Los Ángeles, vystřelila i za hranice španělsky mluvícího světa a pomohla jí vybudovat pozici jedné z nejzajímavějších popových umělkyň současné hudební scény. Zatímco na předchozích albech ctila zejména andaluské flamenco, které coby komplexní obor vystudovala v Barceloně, na Motomami popustila uzdu svojí fantazii a oprostila se i od žánrových okovů.
Zlomová deska El Mal Querer, která Rosalíi vynesla několik Latin Grammy i nominaci na nejlepšího nového umělce v rámci hlavních Grammy, se točila kolem toxického vztahu, z velké části ji inspirovala okcitánská romantická novela Flamenca ze 13. století. Závažná témata však na Motomami ustupují do pozadí. Pro Rosalíu je sice deska i jistou reflexí rychle nabyté slávy a jejích stinných stránek, zároveň však chtěla posluchačům ukázat mnohem drzejší a zábavnější stránku svojí osobnosti. Je to nahrávka, která je psaná z vlastní perspektivy, a tak je taky o dost osobitější.
„Mám pocit, že takhle jsem to u předchozích desek neudělala, i když jsou tematicky mnohem vážnější, jestli to dává smysl,“ řekla Rosalía v rozhovoru se Zanem Lowem. „Chtěla jsem najít způsob, jak předvést můj smysl pro humor. A hravost,“ tvrdí umělkyně.
„Jako dítě jsem bývala hodně hravá. Proč jsem zapomněla, že to mám v sobě? Chtěla jsem, aby byl tenhle prvek na desce cítit.“
Uvolněnost si nedopřála jen v rovině humoru, ale tak nějak obecně. Motomami je deska, jež klade mnohem větší důraz na sexualitu a erotiku, což je patrné i z hambatého přebalu. Ale v obsahu už Rosalía takto explicitní není.
Humor a hravost odráží například na první poslech jemná a decentní píseň Hentai, což je termín pro pornografii ztvárněnou japonským komiksovým stylem manga. „Hentai je sugestivnější, více erotický a mnohem zajímavější žánr než konvenční porno. A proč nezmínit něco takového jako inspiraci pro píseň?“ ptá se Rosalía, která v refrénu ke zmiňované klavírní skladbě zpívá svému milému, že na něm chce jezdit jako na motorce.
Zbořit hudební hranice
Zmiňovaná uvolněnost a svoboda se ale nakonec týká především hudební části alba. Rosalía totiž tentokrát lehce upozaďuje svoje domovské flamenco a pro inspiraci sahá i k dalším žánrům španělsky mluvícího světa. Vydává se do Latinské Ameriky, jejíž aspekty mísí s popem, hip hopem i elektronikou.
„Jeden z nejlepších přívlastků, které můžete albu dát, je odvážné. Toho si moc cením, protože mám pocit, že jsem hodně riskovala,“ míní zpěvačka. „V hudebním průmyslu může všechno působit, jako když na sobě máte svěrací kazajku, protože jde o peníze. Někdy výsledný produkt nepůsobí svěže nebo nestrhne tak, jak čekáte. Já se snažila zapomenout na celý kontext, celý byznys. Můžete o té nahrávce říct, co chcete, ale má v sobě risk a emoce. Nebo aspoň já si to myslím a doufám v to,“ okomentovala Rosalía v rozhovoru pro magazín Rolling Stone.
Motomami vnímá jako nejosobnější a nejvíc otevřenou desku, kterou napsala. „Vždycky jsem se považovala za vypravěčku příběhů. A tohle je nejosobnější příběh, který jsem odvyprávěla. V mojí hlavě je Motomami konceptem, jakousi ženskou postavou, skoro takový autoportrét, který malujete v kontextu moderního světa,“ filozofuje zpěvačka, jež v pořadu Jimmyho Fallona vysvětlila, že slovo Motomami je vyjádřením vnitřní energie. Energie, která je ohnivá a nestabilní a která Rosalíu burcuje k tvorbě. Zároveň jde o dualitu a kontrasty mezi ženským a mužským elementem. Zatímco Moto představuje agresivní mužskou stránku, ženská Mami je více propojena s přírodou.
Hentai zní jako milá klavírní písnička. Ve skutečnosti se v ní ale zpívá o sexu a v klipu spoře oděná Rosalía jezdí na elektrickém býkovi rodeo.
Zároveň lze tento kontrast chápat i jako rozdíl mezi tradiční folklórní hudbou, ze které Rosalía čerpá, a moderními žánry, jimiž svoji tvorbu rámuje. Právě tahle neotřelá a svěží fúze ji koneckonců přinesla uznání i za hranicemi Španělska. A obzvlášť u Motomami kritici oceňují, jak umně dokáže zpěvačka mezi jednotlivými žánry klouzat, spojovat je a ohýbat.
„Jsem hrdá na to, že jsem z Barcelony. Ale moji hudbu ovlivňuje fakt, že cestuju, obklopuji se neustále novými místy i lidmi. U tvoření muziky neexistuje dobrý nebo špatný způsob. Kdybych tak přemýšlela, nenapsala bych nic. U Motomami čerpám z mnoha vlivů, je tu flamenco, bolero, dembow. Potřebuju se cítit svobodná, abych mohla tvořit, a potřebuju tvořit, abych se cítila svobodná.“
Experimentální nádech desky, která u kritiků boduje a na Metacritic si vysloužila celkově 94 bodů ze 100, je výsledkem přesně tohoto myšlenkového procesu.
„Jsem to pořád dost já, transformuji se,“ zpívá Rosalía v refrénu otvíráku nového alba Motomami. Dobře to shrnuje celou desku.
Rosalía tvrdí, že netvoří hudbu, aby se dostala na vrcholy hitparád – skládání i účinkování si chce především užívat, ačkoli přiznává, že psát hudbu, kterou by nikdo neposlouchal, by bylo náročné. Přímočaré rádiové hity prý nevede. „Zkusila jsem to, ale není to nic pro mě. Nic, co považuji za neupřímné, na albu nenajdete. Mám ráda, když je hudba výzvou pro mě i posluchače.“ Přesto má mnoho písní na Motomami jednoznačný hitový potenciál. Možná ne pro rádia, ale chytlavost se skladbám upřít rozhodně nedá.
V písni La Fama rozjímají Rosalía s Weekndem nad tím, jaká je sláva mizerná a žárlivá milenka, se kterou je lepší se nevázat. Hudebně je píseň inspirována stylem bachata, jenž pochází z Dominikánské republiky. Současně jde o párový tanec.
Svobodu, kterou si sama zpěvačka při tvorbě dopřává, jí dává také vydavatelství. Tlak na to, aby stvořila globální hit, prý nikdy necítila. A nakonec ani na vydání aktuálního třetího alba. „Musela jsem si dopřát čas, až se opět propojím s energií, která mi umožňuje tvořit,“ říkala. A to jí při čilém koncertování příliš nešlo, myšlenkami byla rozstřelená do všech stran. Tvůrčí roli pak podobně jako u řady dalších sehrál faktor pandemie. A tedy jisté osamělosti a izolace, které jsou na Motomami podle zpěvačky rovněž přítomny.
„Strávila jsem hodně času sama. Mnohokrát jsem se cítila semletá, z tvůrčího hlediska to bylo jako stát nad propastí. U předchozích nahrávek jsem vždy měla společnost, i když jsem byla já ta, která posouvala věci kupředu. V tomto případě, víc než kdy předtím, jsem cítila váhu zodpovědnosti nad celým projektem.“ I díky tomu však Rosalía poznala sebe samu zase o trochu lépe a důkladněji.
S odhalením dalších vrstev ale nikterak nepospíchá. I s novým albem si dala na poměry rychlého popového světa načas. „Když někoho poznáváte, nevíte hned, co je za člověka. Chce to čas. A lidé krůček po krůčku zjistí, kdo jsem já. Neukázala jsem všechny mé stránky. Nijak nepospíchám na to, aby mi lidé plně porozuměli jako hudebnici.“
Seznamte se
Rosalía Vila Tobella se narodila 25. září 1993 v malé obci Sant Esteve Sesrovires nedaleko Barcelony. Být profesionální zpěvačkou chtěla zhruba od osmi let, později proto vystudovala Catalonia College of Music se zaměřením na flamenco. Svůj debut Los Ángeles vydala v roce 2017, druhou přelomovou desku El Mal Querer hned o rok později. Získala za ni ocenění za Album roku na Latin Grammy, byla nominovaná i jako Objev roku v rámci hlavních Grammy. Spolupracovala hlavně s Pharrellem Williamsem, na svém kontě má také duety s Billie Eilish, Travisem Scottem, Jamesem Blakem a nově také The Weekndem.