Obrázek k článku RECENZE: Machine Gun Kelly se překonal: rozchod, odvykačka a zpověď na krev
| Jan Trávníček | Foto: Chuff Media

RECENZE: Machine Gun Kelly se překonal: rozchod, odvykačka a zpověď na krev

Hip hop, pop punk nebo prostě jen pop? A záleží na tom vůbec? Colson Baker, dnes už spíš MGK než Machine Gun Kelly, na novince Lost Americana rozebírá vlastní životní ztroskotání – rozchod s Megan Fox, závislosti i pocit, že jako otec selhává. Výsledkem je album, které jde na krev a které mu konečně dává tvář upřímného autora, ne jen pózující hvězdy.

Od alba Mainstream Sellout (2022) se toho v jeho životě semlelo dost. V singlu Outlaw Overture sám přiznává, že bere drogy od jednadvaceti a stylizuje se do Jamese Deana. Realita byla míň romantická: přelom roku strávil v léčebně, kam za ním chodil víkend co víkend Jelly Roll, dnes jeho parťák i přítel.

Právě v léčebně napsal MGK jednu z nejsilnějších věcí nového alba. V singlu Threading Water říká, že „zemře sám stejně jako jeho otec“ a že pokaždé, když si balí kufry, „kazí svým dcerám prázdniny“. A když píseň míří k breakdownu, usekne to bez slitování: „Zničil jsem náš domov. Ale změním se, aby moje malá nezůstala na světě sama.“ To není póza, to je realita.

MGK přitom přiznává, že kdysi psal jen rýmy, které zněly cool. Dnes už se opírá o příběh, to je hlavní změna a benefit nové desky. Možná k tomu přispěla i večeře s Mickem Jaggerem nebo fakt, že trailer k albu namluvil Bob Dylan. Důležitější ale je, že jeho texty najednou dávají smysl od začátku do konce.

Jasně, i tady se najdou slabší chvilky (Sweet Coraline, Miss Sunshine), ale jako celek deska drží. A má momenty, které vás nepustí: Cliché s chytlavým refrénem a videem, kde tančí jako Backstreet Boys, je otevřeným dopisem Megan Fox. V Don’t Wait Run Fast zase zaujme upřímností – mluví o tom, že „je na turné, zatímco svět běží kolem“. V Goddamn jde ještě tvrději proti sobě – „je mi ze sebe zle, všechny dobré duše jen odstrkuju“.

Kdo bude řešit, jestli tohle je hip hop, pop punk nebo pop, mine point. Kouzlo Lost Americana není v hledání a definování žánrů, jeho síla tkví v tom, že demontuje americký sen. Stejně jako Eminem, se kterým měl MGK beef, kdysi otevřeně vyštěkával pravdy o svých pádech, MGK v roce 2025 ukazuje, že už nemá zapotřebí se dál přetahovat o ego. Na tomhle albu se postavil na vlastní nohy.

VERDIKT: 85 %

MGK už není ten kluk, který provokoval beefem s Eminemem a písničkami, co působily spíš jako vtip. Lost Americana je syrová zpověď, ze které mrazí. A zároveň důkaz, že ze zfetlé enfant terrible americké hudby roste do autora, jehož stojí za to brát vážně.