Cítíte tlak z toho, že letos předskakujete kapele jako Guns N‘ Roses?
S Guns N‘ Roses jedeme jako předkapela celé turné. Žádný velký tlak ale necítím. Krása hudby je v tom, že nejde o soutěž. Prostě předvedeme to nejlepší, co umíme, a lidé sami rozhodnou, jestli je to baví, nebo ne. Turné s Guns N‘ Roses je každopádně skvělé a každý večer se těším i na jejich vystoupení.
V Praze a v Čechách hrajete poměrně často…
Ano, Praha je úžasné město a vy Češi jste skvělí fanoušci. Navíc umíte skvěle vařit a koncerty v Praze byly vždycky parádní.
Dočetl jsem se, že jste se jako kapela dali dohromady skrze sociální síť MySpace. Je to pravda?
Já a Michael (Michael Miley, bubeník kapely) jsme se znali a byli jsme kamarádi ještě před založením kapely. Ale jo, udělali jsme stránku na MySpace. To už je hodně dlouho, tehdy to ještě fungovalo… Bavíme se tak o roce 2008.
V dobách MySpaceu byl internet ještě milé a kouzelné místo, kde na sebe lidé nebyli tak toxičtí jako dnes…
Je to smutný vývoj. Dnes by se dalo říct, že žijeme v době dezinformací a nevíš, čemu věřit. Každý má ke všemu názor – je to přirozený vývoj lidstva. Současný internet je ale strašně negativním místem a je těžké dostávat mezi lidi nějaký pozitivní názor a lásku.
Myslíte, že byste se dokázali dát dohromady teď například skrze platformu TikTok?
Máme děti, co dělají hudbu, a je to pro ně mnohem obtížnější než pro mě tehdy. Každý dneska chce být rapper. Na druhou stranu si myslím, že v současnosti vychází mnohem víc hudby než kdy dříve. V žebříčcích možná není tolik rokenrolu, jako bývalo, ale vzniká spousta nových a dobrých kapel. Mladé party nemají tolik možností, jak propagovat hudbu a dostat ji k fanouškům, ale zase nepotřebují labely, což bylo dříve nemyslitelné. Neuvěřitelné je, že dnes dokážete díky technologiím nahrát skvělou desku v obýváku nebo ložnici.
S čím jste kapelu zakládali vy?
Poslouchali jsme kapely jako The Black Crowes, Lennyho Kravitze. Začaly se objevovat australské party jako Wolfmother nebo Jet a to mi dalo naději, že rocková hudba je opět na vzestupu. To se děje i v současnosti, byť teď je všude hodně alternativy. Já osobně žánry příliš neřeším, takže mi to nevadí, ale pořádného rokenrolu ze šedesátých a sedmdesátých let je méně a méně. V osmdesátkách to bylo taky silné, ale nyní? Zdá se mi, že je to skoro všechno pryč. Kolik mladých kluků chce založit pořádnou rockovou kapelu? Mladí lidé chtějí být primárně slavní a až pak přemýšlejí, čím by se chtěli proslavit. Rozumím tomu, ale je to jako když zapřáhneš koně za vůz – držím jim palce, ale nemyslím, že to pojede. Já jsem měl obrovské štěstí na lidi, se kterými jsem mohl založit kapelu, a vážím si toho.
Už jsou to dva roky od vaší poslední desky Darkfighter. Pracujete na nových písních?
Už dva roky? Dobrá příprava! Já si tyhle věci tolik nepamatuji. Ano, v současnosti pracujeme na nové desce. Po poslední tour jsme si vzali několik měsíců volna – já jsem hodně rodinný typ a parádně jsem si odpočinul. Nejsem typ kytaristy, který potřebuje mít v šuplíku sto připravených riffů. Snažím se vnímat věci kolem sebe – žít a hrát – inspirace si mě pak najde sama. Nechci skládat hudbu jen proto, abych skládal hudbu – chci, aby to bylo opravdové. Pro umělce musí být důležité občas jen žít, netvořit a načerpat inspiraci. Posledních pár měsíců jsem dělal přesně tohle a teď se snažím své příběhy přenést do písní. Máme opravdu hodně skvělých nových věcí a na podzim máme naplánované studio, kde jsme nahrávali naše první nahrávky. Uvidíme, kdy to pustíme mezi lidi.