Samozřejmě, že to není fér otázka. Nena nikdy nebyla one hit wonder a její kariéra to bohatě dokazuje. Bohužel, s výjimkou slavné písně 99 Luftballons ale moc neprorazila v zahraničí. Což je trochu paradox, protože zmíněná skladba je jednou z celosvětově nejznámějších německých písní. Ale pěkně popořadě.
Směr Berlín
Nena se narodila jako Gabriele Susanne Kerner v západoněmeckém Hagenu. Psal se 24. březen 1960, což byl svým způsobem ideální ročník. Nena díky tomu zažila turbulentní proměnu hudební scény a nasávala do sebe tvorbu budoucích legend. „Takový už byl duch doby,“ řekla v rozhovoru pro web The Berliner. „Když mi bylo dvanáct, začala jsem si kupovat desky. První byla Paranoid od Black Sabbath. Pak přišli Stouni a David Bowie. Ta tehdejší muzika mě svým způsobem mentálně uvedla do světa. Najednou jsem měla k věcem úplně jiný přístup. A proto bylo hustý, že jsem v sedmnácti měla kapelu, protože muzika, to pro mě byla cesta, jak vypadnout z Hagenu.“
Nena z provinčního města chtěla pryč za každou cenu. I za tu, že se vykašlala na střední školu a raději se později učila na zlatnici. Trochu ze srandy v rozhovorech vypráví, jak po Berlíně poprvé zatoužila proto, že se tam dala sehnat móda, kterou jí kamarádi v Hagenu museli vozit z Británie. Cestu do zdí rozpůleného velkoměsta jí nakonec usnadnila její matka, která si v Berlíně našla milence a budoucího manžela.
„Když jsem byla v Berlíně poprvé, tak jsem spala u mámy. Ale jakmile jsem se konečně přestěhovala, tak jsem nebydlela u ní, ale u kamaráda. Byl to Carlo (Karges), kytarista Neny, ten týpek, co složil Luftballons a spoustu dalších písniček. Tehdy jsme tak nějak všichni přespávali na hromadě. Od samého začátku byl Berlín totální jízda. Chtěla jsem tu žít stůj co stůj.“
Nena se do Berlína přestěhovala se svým přítelem, bubeníkem Rolfem Brendelem. A když spolu s Carlem Kargesem potkali klávesáka Uwe Fahrenkrog-Petersena a basáka Jürgena Dehmela, vznikla kapela Nena. Jméno si zvolili podle přezdívky, kterou kdysi malá Gabriele dostala na dovolené s rodiči ve Španělsku, kde ji všichni oslovovali Niña, tedy holčička. Psal se rok 1981 a Berlín se vezl na vlně punku, new wave a nově se rodícího synthpopu.
Vystoupení, po kterém vzali fanoušci obchody s deskami ztečí.
Vzhůru do klubů
Berlín, to je město, které tehdy i dnes žije muzikou. Kultovní status má samozřejmě čtvrť Kreuzberg a část Neuköllnu, což je přesně místo, kde Nena se svými kamarády bydlela. A jak sama vypráví, tamní kluby hrály velkou roli v inspiraci kapely. Třeba SO36, klub, který si, co se klientely týče, nezadal s newyorským CBGB. Hráli tu Bowie i Iggy Pop, Killing Joke i řada dalších. Byl to tehdejší středobod nejen berlínské, ale i evropské alternativní scény. A Nena s kapelou to tam měli z bytu prakticky přes ulici.
„Pamatuju si přesně, jak to tam vypadalo,“ vzpomínala pro The Berliner. „Všude samé neonové trubky. Bylo to tam přesvícené, totálně nepohodlné. Ale mělo to atmosféru a pro mě to byl přesně ten život teď a tady. Všechno jsem to do sebe nasávala. Tehdy jsem milovala Blondie, pořád je mám ráda. A SO36 do toho stylu přesně zapadal.“
Začátky kapely Nena můžou znít podle často opakovaného vzdychání, že vždycky jde především o kontakty. A skutečně, německá alternativní scéna byla malá, všichni se znali mezi sebou, a právě to pětici do začátku pomohlo. Nena měla nějaké známé z doby hagenské kapely The Stripes, ti zase měli své známé ve vydavatelstvích, potkávali se v klubech na baru a na koncertech, a než se Nena nadála, měla v kapse smlouvu s CBS. Mohli za to kámoši ze Spliff, nové kapely muzikantů Niny Hagen, kteří Nenu seznámili s manažerem Jimem Raketem. „Tak jsme se potkali a znáte to,“ vzpomínala zpěvačka. „Okamžitě to do sebe zacvaklo. Začali jsme skládat, měli zkušebnu, scházeli se v ní každý den. No a za rok a půl nám vyšla deska!“
Píseň, která kapelu proslavila po celém světě.
Pankáči i popaři
Zprvu to na úspěch nevypadalo, debutový singl Nur geträumt ležel v obchodech čtvrt roku, aniž by si ho kdokoli všiml. Jenže pak Nena píseň zahrála v populárním televizním pořadu Musikladen a po jeho odvysílání vzali fanoušci obchody ztečí. Za jediný den se prodalo 40 000 singlů a jelo se dál.
„To bylo jako povznesení do jiné dimenze,“ vzpomínala na období po televizním vystoupení zpěvačka. „Od té chvíle byl náš život jiný. Někdy stresující, ale nakonec jsem si vždycky řekla, jaké mám štěstí, že můj život je taková zábava. Ono je to zvláštní, když před vámi někdo ze dne na den rozvine červený koberec. Najednou kamkoli přijedete, všude na vás koukají důležitě.“
Debutový singl dostal kapelu do povědomí nejen doma, ale i v okolních zemích. Slušně si vedl v hitparádách v Rakousku, Švýcarsku a zemích Beneluxu, ale to nebylo nic ve srovnání s druhým singlem 99 Luftballons, který Nenu dostal do Británie i za oceán.
99 Luftballons je dodnes jeden z nejúspěšnějších cizojazyčných singlů v historii amerického žebříčku Billboard, a když kapela nahrála anglickou verzi, vyhoupla se na špici hitparády i v Británii.
Další stálice v repertoáru.
„V každé zemi nás vnímali trochu jinak,“ vzpomínala zpěvačka na tehdejší popularitu. „V Americe jsme byli pankáči a alternativa, v Německu na nás některé kapely koukaly skrz prsty jako na popík pro teenagery.
Já se necítila být ani jedním. Vždycky mi připadalo super, že mě vnímají trochu jako pankáče, protože to byl můj přístup k životu. Punk pro mě nikdy nebylo ničení hotelových pokojů. I když i k tomu došlo, z pár hotelů po světě už mě vyrazili. Ale rokenrol a punk můžete vyjádřit tolika způsoby! Já je mám spojené s vnitřní svobodou a otevřeností.“
Holka s balónky
Po 99 Luftballons pro Nenu, jak zpěvačku, tak kapelu, už nic nebylo jako dřív. Mimochodem, je zajímavé, že se tu opět opakuje známý příběh o megahitu, který zpočátku label nechtěl vůbec vydat.
„Tu písničku jsme složili za hodinu,“ vzpomínala Nena pro deník New York Times. „Rozhodli jsme se ji vydat jako singl. V labelu nám říkali: prosím, nedělejte to, vždyť to nemá refrén! To nebude komerčně vůbec fungovat! Ale nám se ta písnička i tak líbila.“
Z 99 Luftballons byl globální fenomén a Nena byla po Marlene Dietrich teprve druhou umělkyní s německy zpívaným hitem v USA. A jak už to tak chodí, bylo potřeba úspěch pořádně podojit. Label CBS dotlačil kapelu k předělání hitu do angličtiny a novému vydání pro anglofonní trh.
„Já tu anglickou verzi nemám vůbec ráda,“ přiznala se Nena později. „Tehdy to byl hrozný tlak v duchu ‚teď musíte celou desku přeložit do angličtiny‘. Tak jsem to udělala, ale s rozpaky. Bolelo to. Ale půlka mé současné kapely jsou Američani, a když tam občas zaletím, vždycky slyším: ‚Jó, ty jsi ta holka s balónkama!‘ a beru to skoro jako kompliment. Jsem jí ráda. Luftballons mě roznesly opravdu do celého světa.“
Anglicky zpívané album 99 Luftballons určené pro světový trh bylo mixem skladeb z prvních dvou desek Neny přezpívaných do angličtiny a opravdu kapele pomohlo podívat se do světa. Slušně si vedlo v Británii i USA, ve Skandinávii i Japonsku. Ale „slušně“ je všeříkající výraz. Další anglicky zpívané singly propadly a pro většinu posluchačů Nena rovnala se písnička 99 Luftballons.
Může to být prokletí jednoho megahitu, po kterém je těžké navázat na úspěch. Mohla za to i tehdejší turbulentně se rodící scéna. V půlce osmdesátek už new wave pomalu odezníval a punk byl pro většinové publikum prakticky mrtvý. V rádiích byl na vrcholu synthpop a na scénu nastupoval metal. Thrash do klubů, hair metal do hitparád. A tak to bylo zašpuntované dalších pár let, než přišel grunge.
Nena nebyla ani popová, ani tvrdá kapela. Vyrůstala na žánrech, které zkrátka odezněly. A navíc anglofonní scéna měla své vlastní new wave hvězdy, mezi něž zástupci neue deutsche welle pronikli spíš nárazově. Ano, uspěli Falco nebo Nina Hagen, ale byli spíš výjimkou potvrzující pravidlo.
Pro Británii a USA zůstala Nena kapelou a posléze zpěvačkou jednoho hitu. Doma a v několika evropských zemích bývala sice vnímaná jinak, přesto se zdálo, že zlatá éra skončila. Skupina se po čtvrté desce v roce 1986 rozpadla a Nena už moc nezářila ani sólově. Label Sony se po druhém a mizerně prodávaném albu Bongo Girl rozhodl ukončit spolupráci, třetí desku vydala pod RMG Music Entertainment, kteří v půlce devadesátek vydali pár desítek alb a zavřeli krám. Nena se z Berlína přestěhovala s rodinou do Hamburku a musela se obrátit na příbuzné o pomoc, protože banka jí odmítla půjčit peníze. Zdálo se, že s kariérou je definitivně konec.
Happy end
Jenže tento příběh má velký happy end. Po pár letech věnovaných rodině se Nena rozhodla pro comeback. Spojila se opět s Uwe Fahrenkrog-Petersenem, klávesákem a autorem řady skladeb bývalé kapely. Společně pak na začátku milénia dali do kupy nový i starý předělaný materiál, s nímž se zpěvačka vrátila do hitparád. Založila vlastní label, a když se objevila jako porotkyně v talentové soutěži The Voice, byl její návrat do německého šoubyznysu prakticky dokonán. Album Nena feat. Nena z roku 2002 bylo oceněno dvojnásobnou platinovou deskou a každá její další autorská studiovka se dostala mezi pět nejprodávanějších německých alb. Ukázkový comeback, který dal bohatě zapomenout na tvůrčí i komerční krizi devadesátých let.
Letos 1. října vystoupí Nena v pražském klubu SaSaZu. Její setlist bude průřezem dosavadní bohaté kariéry, není však pochyb, že program z velké části opře o hudbu z doby, kdy její kapela patřila mezi hvězdy neue deutsche welle. A až zazní 99 Luftballons, určitě to rozhopsá celý sál.