Hutchence měl štěstí i smůlu zároveň. Narodil se 22. ledna 1960 do umělecky otevřené rodiny, otec byl podnikatel, matka maskérka, a ať už se chtěl věnovat sportu nebo zpěvu, našel u nich zastání. Problém byl, že se kvůli práci několikrát stěhovali na druhý konec světa, nejprve do Hongkongu a později do Los Angeles, a Hutchence si nedokázal v dětství ani jako teenager najít moc kamarádů.
„Doteď si pamatuju, jak Michael vystoupil ze školního autobusu na Calarney Heights,“ vzpomínal klávesák a hlavní skladatel INXS Andrew Farriss v rozhovoru pro zpěvákův fanzin. „Zrovna se vrátil z Hongkongu, pořád měl na sobě hongkongskou školní uniformu, a stál tam jak tvrdé y. Začali ho šikanovat a vypadalo to, že ho zmlátí. Tak jsem do toho vstoupil já se svými sto osmdesáti centimetry, abych ho zachránil. Šikanu jsem vždycky nesnášel. Ale po tomhle našem prvním setkání jsme se moc nevídali, to přišlo až potom, co se vrátil z L.A.“
První singl měl ještě punkový nádech.
Do Austrálie se definitivně vrátil jako sedmnáctiletý. A protože neměl moc kamarádů, vzpomněl si na toho čahouna, co ho kdysi vytáhl z bitky. „Když byl zpátky v Sydney, pozval mě, abych se šel mrknout na jeho motorku. Oba jsme se za tu dobu dost posunuli, já už hrál v kapele a Michael byl světák se zájmem o poezii. Herman Hesse a tyhle věci. Tohle jsem na něm měl po celou naši kariéru rád. Jeho inteligenci. Jako všechny okolo nás tehdy zajímaly holky a muzika. Přišel se podívat na náš koncert a chtěl se taky nějak zapojit. Tak jsem mu navrhl, aby zkusil složit nějaké texty do mých melodií. Tyhle písničky jsme pak hráli jako Merlinův kruh, spolu s námi byli v kapele ještě dva bráchové z Nového Zélandu.“
Právě dvojice Hutchence–Farriss tehdy položila základy budoucích INXS. Potkal je osud řady podobných kapel kámošů ze střední, měnili názvy i sestavy. Doctor Dolphin, Farriss Brothers (když se přidali klávesákovi bratři, kytarista Tim a bubeník Jon), The Vegetables. V létě 1977 odehráli první koncert. Jak se dalo čekat, žádná sláva to nebyla, ale kapela začala sbírat zkušenosti a pomalu natáčela první dema. A pomohla jí i náhoda, když na jednom parkovišti potkala Garyho Morrise, tehdejšího manažera Midnight Oil.
A pak už to šlo rychle. Morris přesvědčil kapelu, aby si změnila název na INXS, dohodil jí předskakování na australském turné Midnight Oil, a když si šestice konečně mohla dovolit najmout vlastního manažera Chrise Murphyho, odvděčil se jí smlouvou na pět alb s Deluxe Records. Label vedl Michael Browning, tehdejší manažer AC/DC. Svět je malý a Austrálie ještě menší, chtělo by se dodat. Tady už chybí jen Men at Work a největší mezinárodní hvězdy australského osmdesátkového rocku by se nám sešly v jednom odstavci.
Jsem kurevská hvězda!
INXS ještě v roce 1979 začali natáčet debutové album, ale příběh kapely by vydal na samostatný článek a možná na něj v Headlineru časem dojde. Vraťme se k samotnému zpěvákovi, jehož hvězda začala strmě stoupat. I když hlavním skladatelem zůstával Andrew Farriss, Hutchence za kapelu mluvil v rozhovorech, chodil do televize a začal na sebe strhávat pozornost veřejnosti. Provokoval a pouštěl si pusu na špacír. „No jasně, vždyť je to jediný důvod, proč je při píchání položit na záda,“ odpověděl časopisu Q na otázku, jestli někdy políbil ovci.
„Jak poznáte, že byl Ježíš Žid? Do dvaatřiceti bydlel doma, o mámě si myslel, že je panna, o sobě, že je Bůh, a rozjel rodinný byznys, který vydržel dva tisíce let,“ pravil v tom samém rozhovoru. Novináři ho milovali a bulvár ještě víc, protože Hutchence byl sukničkář se slabostí pro herečky, modelky a televizní moderátorky. Ideální „krmič titulků“. Což ovšem přinášelo i stinnou stránku, a sice snůšku nesmyslů.
V One Thing byl cítit vliv post punku a new wave.
„Představte si,“ rozčiloval se v rozhovoru, když mohl novinářům vrátit úder, „že jednou citovali Kirka (Pengillyho, kytaristu INXS), jak si náramně užil mou svatbu. Já a svatba! To je ale kupa sraček, co? Vymyslet si do článku falešný citát o falešné svatbě.“
Hutchence si popularitu užíval, na druhou stranu neměl problém přiznat, že to s ním jeho okolí nemělo lehké. A už vůbec ne kamarádi z kapely. Když se ho redaktor časopisu Hot Press v roce 1993 zeptal, jak si teď užívá, že s nimi turné jede osmdesát lidí, kteří za něj všechno zařídí, odpověděl upřímně: „Abych pravdu řekl, tak jsem se stejně nikdy o moc nestaral. Vždycky jsem vyskočil z dodávky a nechal to na ostatních. Řekl jsem: ‚Je ten zkurvenej zesilovač snad můj?‘ Pak jsem popadl svůj mikrofon a šel.“
Když INXS v roce 1987 vydali album Kick, dostaly Hutchenceovy manýry nový rozměr. Do té doby kapela zářila na australské scéně, ale Kick dostalo INXS do světa. Ještě aby ne, když na něm byly hity jako New Sensation, Need You Tonight nebo Never Tear Us Apart. O rok později shrábla skupina za klip k Need You Tonight pět cen MTV a z INXS byly globální celebrity.
Klip k New Sensation byl natočený v Praze.
„Vždyť já jsem kurevská rocková hvězda, všichni ostatní jsou jen kopírky,“ řekl v rozhovoru pro Q, který tehdy vyvolal vášně, protože Hutchence byl viditelně opilý a vyšel z toho jako kolosální nabob. „Vážně si myslíte, že někdo, kdo řekne takovou věc, by toho později litoval?“ odpověděl v témže časopisu později, když měl tehdejší úlet reflektovat. „Říkám spoustu věcí, které bych neměl, vlastně si pak ani nepamatuju, že bych je někdy řekl. No a když mi je pak někdo připomene, teprve pak se možná zastydím.“
Jiný člověk
Hutchence zkrátka rokenrol miloval. A pořád v sobě měl dostatek profesionality, aby si udržoval dobré vztahy s nejbližšími – rodinou, kapelou, spolupracovníky. Čas od času si někam vyrazil na mejdan, s nástupem house music propadl rave parties a extázi. Ale umožňovalo mu to dál fungovat. Všechno změnil jeden tragický večer v Kodani.
INXS byli na evropském turné, čehož Hutchence využil, aby v dánské metropoli navštívil svou přítelkyni Helenu Christensen. Když se na kole vracel opilý z jednoho tahu, dostal se do konfliktu s taxikářem, kterému odmítal uhnout z cesty. Řidič během hádky vystoupil z vozu, dal zpěvákovi pěstí a ten se svalil tak nešťastně, že se hlavou udeřil o obrubník.
„Byl v bezvědomí a z úst a uší mu tekla krev. Myslela jsem, že je mrtvý,“ vyprávěla Christensen v Mystify, dokumentu o Hutchenceově životě. „Dostali jsme ho do nemocnice, ale když se probral, byl agresivní. Snažili se ho přesvědčit, aby zůstal, ale on je silou odstrkoval pryč.“
Basák Garry Gary Beers v roce 2014 na onu chvíli vzpomínal v rozhovoru pro Sunday Night s neskrývaným smutkem: „Když se Michael udeřil do hlavy, vrátil se jako jiný člověk. A jsem si jistý, že ho doktoři ládovali všelijakými podivnými i úžasnými lektvary. Stal se z něj kokot, nebyl to on, o to jde. Nebyl to ten Michael, jakého jsme znali. Ztratil chuť, ztratil čich, víno pil rovnou z lahve, jako kdyby to nic nebylo.“
Hutchence od té doby trpěl silnými bolestmi hlavy, a aby se jich zbavil, míchal všelijaké drogy s prášky a alkoholem. Začal strmý pád na tragické dno.
První skladba na špici hitparády.
Cestou agresivity
Když kapela rozjela práce na další desce Full Moon, Dirty Hearts, pryč byla profesionalita a disciplína. Hutchence během nahrávání pořádal mejdany s modelkami a celebritami, a tak se spoluhráči rozhodli raději přesídlit na izolované místo. Volba padla na Capri Digital Studios na ostrově Capri. V knize INXS: Story to Story vzpomínal producent Mark Opitz na vyhrocené nahrávání. Hutchence v záchvatech vzteku rozbíjel nábytek, a dokonce vyhrožoval Garrymu Gary Beersovi, že ho ubodá.
„Pro Michaela to byla tehdy těžká doba,“ napsal do poznámek k bestofce Anthology Tim Farriss. „Byl to úplně jiný člověk. Všem nám připadalo, že ho vůbec neznáme.“ Psal se rok 1993, vrcholila éra grunge a Hutchence se v tom syrovém agresivním zvuku našel. Podle vzpomínek kolegů jednou svůj mikrofon silou narval uprostřed hraní do akustické kytary, jindy mával stojanem po celém studiu a rozbíjel vše, co se připletlo do cesty.
Desku se podařilo dokončit, ale mezi kapelou a zpěvákem se začala rozevírat čím dál hlubší propast. Hutchence začal pracovat na sólovém albu (které nikdy nedokončil) a poprvé okusil, jaké to je, když ho dav místo milování zahrne nadávkami. Mohlo za to, jak jinak, jeho sukničkářství.
Začal totiž chodit s Paulou Yates, manželkou Boba Geldofa. A toho tehdy díky jeho charitativním aktivitám milovala celá Británie. Najednou byl opuštěnou ikonou, které sprostý australský ožrala nasadil parohy. A britský bulvár spustil na Hutchence kobercový nálet, jehož důsledkem byla citelná ztráta popularity. Další důvod k záchvatům vzteku a neřízené konzumaci alkoholu a drog. INXS se rozhodli dát si pauzu, aby se Hutchence dal do kupy.
Otvírák sólové desky.
Tragický konec
Těžko říct, co se v posledních měsících honilo jeho hlavou. Mohly za to osobní problémy, kdy se trojúhelník Geldof–Yates–Hutchence neustále přetahoval o děti. Mohla za to ztráta popularity, složitá cesta navázat znovu vztah s kapelou. Zpěvák se nicméně ze svých psychických útrap už nikdy nevyhrabal. Našli ho 22. listopadu 1997 na pokoji hotelu Ritz-Carlton v Sydney. Oběsil se za pásek a kliku u dveří. Yates později přišla s tvrzením, že se uškrtil sám při masturbaci, čímž vypustila do světa fámu, která si dodnes žije svým životem. Ale Yates s ním v době tragédie nebyla vůbec v kontaktu a nikdy nepředložila jediný důkaz. Policie jako příčinu smrti uvedla sebevraždu oběšením a následná pitva prokázala, že Hutchence měl v krvi alkohol, kokain, prozac a předepsané léky.
Z pohřbu byla celostátní, vlastně kontinentální událost. Se zpěvákem se přišli rozloučit přátelé, příbuzní, Tom Jones, Nick Cave i bývalá partnerka Kylie Minogue. Poslední rozloučení vysílala v přímém přenosu australská televize.
Už zaznělo, že Michael Hutchence roztočil sólovou desku. Ta nakonec vyšla až posmrtně v roce 1999, z velké části dodělaná až postprodukčně. Naposledy na ní pracoval ve studiu jen tři dny před svou smrtí.