Strejda Duke Ellington
Hudební kariéra se u toho kluka dala předpokládat už od dětství. Narodil se 26. května 1964 jako Leonard Albert Kravitz do dobré rodiny, jeho maminka byla afroamerická herečka Roxie Roker a tatínek Su Kravitz, televizní producent s kořeny v komunitě židovských emigrantů z Ruska. Rodiče malého Leonarda patřili do vyšší newyorské třídy a podle toho vypadalo jeho dětství. Budoucí rocker vyrůstal mezi herci a hudebníky, především těmi jazzovými, které jeho otec podporoval a občas si od televizní produkce odběhl i k té hudební.
Malý Lenny se pro muzikantskou dráhu rozhodl už v sedmi letech. „Byl jsem posedlý Jackson 5,“ vzpomínal pro New York Post. „A tak mi jednou po vyučování v roce 1971 přichystal táta překvápko a vzal mě na koncert. Nevěděl jsem, kdo má vystupovat, dokud nezačala show. A v ten moment, když nakráčeli na pódium, jsem se mohl zbláznit. Od toho večera jsem věděl, že chci dělat muziku. Jako druhou věc si pamatuju všechny ty blesky z foťáků, protože vedle nás seděla Aretha Franklin.“
Rodiče malému Lennymu dokázali zařídit samé zajímavé zážitky, které ho nasměrovaly do budoucna, jak připomněl v tom samém rozhovoru: „Když jsem měl páté narozeniny, můj táta mě vzal na koncert Dukea Ellingtona v The Rainbow Room (luxusní soukromý klub v jednom z nejvyšších pater mrakodrapu Rockefellerovo centrum, pozn. red.). Během zvukovky si mě mistr posadil na klín a uprostřed koncertu mi se svou kapelou zazpívali Happy Birthday. Vzpomínám si na to velice živě, měl moc milé oči. Tehdy jsem vůbec nevěděl, jaký je to umělec, připadal mi prostě jako sympatický strejda!“
Průnik do jazzové smetánky Kravitzovi umožnil vnímat krásu potlesku a hvězdných chvil na pódiu, dokázal si však z něj vzít i ponaučení pro svou budoucí kariéru. 21. prosince 1990 se v Tokiu konal památný koncert Milese Davise. Legendární jazzman si ten večer přizval řadu hvězd i začínajících muzikantů, mezi než patřil i tehdy debutující Kravitz. „S Milesem jsem se znal a byl pohodář, ale čím byl starší, tím horší to s ním bylo,“ vyprávěl v rozhovoru pro Guardian. „Byli jsme spolu v Japonsku a někdo za ním přišel do šatny. A tenhle fanoušek před ním otevřel celé své srdce, vyprávěl, jakou je pro něj inspirací, jak mu jeho hudba pomohla posunout se v životě dál… Miles se na něj jenom podíval, vyštěkl: ‚Běž do prdele!‘ a vyhodil ho ze dveří. Ke mně byl ale vždycky milý. Moje máma a jeho tehdejší žena byly jako sestry. Na oslavu jeho šedesátin pronajala jachtu a uspořádala mejdan pro všechny jeho kamarády. Jamovalo se, hrál jsem tam s Carlosem Santanou, Herbiem Hancockem, Chickem Coreou… to byl nářez!“
To jsou historky, že?
Surf a hulení
Kravitz strávil dětství v New Yorku obklopen jazzem a hudbou vydavatelství
Motown, zásadní pro jeho budoucí kariéru byl však moment, kdy se rodiče přestěhovali do Los Angeles. Jeho maminka získala dlouhodobou práci v seriálu Jeffersonovi a tehdy desetiletý Lenny vyměnil jazzové kluby za prosluněné pláže.
„Byl to kulturní šok,“ popisoval pro Guardian. „New York byl městský svět R&B, zatímco Santa Monica byla plná surfařů a zhulených blonďáků, co do sebe cpali houbičky.“ Nová komunita přijala náctiletého Lennyho mezi sebe a otevřela mu dveře do vesmíru jménem rocková hudba. „Misty Mountain Hop od Led Zeppelin byla první písnička, u které jsem se kdy zhulil! Tahle a Black Dog. Tehdy jsme sjížděli Čtyřku Led Zeppelin pořád dokola. Poslouchat rokenrol jakoby natruc proti Motownu patřilo k prostředí, do kterého jsem se dostal. Poflakovali jsme se na pláži, chodili za školu a scházeli se na takovém plácku za kostelem, kde jsme z kazeťáku poslouchali dokola Čtyřku Led Zeppelin, hulili brka a kecali o skejtu a surfování. Bylo to pro mě něco nového, a protože jsem byl mladý a hrál na kytaru, vytyčilo mi to cestu, na kterou jsem se těšil.“
Led Zeppelin a především kytarový styl Jimmyho Page jsou v Kravitzově tvorbě hodně slyšet. Jak sám řekl v tom samém rozhovoru, LedZep byli soundtrackem Kalifornie 70. let. „Rádia v těch letech ještě hrávala i druhé strany desek a tehdy měla odpolední program Vyvalte Ledy, kdy je pouštěla hodiny v kuse. Jasně, byli mezi námi i fanoušci Grateful Dead, a když přijeli Stouni, tak jsme šli všichni na koncert. Ale jinak jsme pořád poslouchali Zepelíny a Floydy.“
První singl vydal v pětadvaceti letech.
Pryč s přezdívkou
Po střední už se Kravitz soustředil plně na hudební dráhu. Nešlo to snadno, první polovina osmdesátek byla pořád doba, kdy korporáty uvažovaly podle barvy pleti. A s mladým kytaristou ze smíšeného páru hrajícího fúzi rocku, jazzu i R&B si manažeři nevěděli rady. Jedni Kravitzovy demáče odmítli s tím, že ta hudba je málo černá, druzí zase namítali, že je naopak málo bílá. Kravitz nespěchal, od rodičů věděl, jak to v šoubyznysu chodí, a začal se raději soustředit na nahrání dotaženého debutu, který se pak s asistencí manažera bude labelům nabízet snadněji. Matka ho seznámila se Stephenem Elvisem Smithem, hudebním supervizorem několika televizních pořadů včetně zmíněného seriálu Jeffersonovi. Smith si s Kravitzem sedl, ujasnili si některé věci a kompromisy, na které je třeba se v hudebním průmyslu připravit, a dal se do práce. Ovšem úplně první věc, kterou manažer prosadil, byla změna umělcova jména.
Kytarista si totiž říkal Romeo Blue. Pseudonym byl vhodný možná pro pornoherce, ale Smith zastával myšlenku, že pokud chce někdo prorazit v branži jako suverénní tvůrčí umělec, musí vystupovat pod svým jménem. Kravitz se vrátil ke svému občanskému jménu, ale jednu změnu stejně udělal. Zdrobnělina od Leonard je Lennie, a to se mu nezdálo. A tak na konec jména dal raději ypsilon. Jak píše ve svých pamětech Let Love Rule: „Prostě se mi y tvarem zamlouvalo víc než ie. Vypadalo to tvrději.“
Za pár týdnů od zahájení spolupráce s manažerem se o Kravitzův debut pralo hned několik velkých společností najednou. Nakonec vyhrálo vydavatelství Virgin. V době podpisu smlouvy měl Kravitz album už z velké části hotové. Mimochodem, skoro všechny nástroje si zpěvák nahrál sám, později se ve studiu dodělávaly jen smyčcové podklady, saxofon a další detaily.
Debutové album Let Love Rule vyšlo 6. září 1989. Tehdy pětadvacetiletý Kravitz vyrazil na turné po menších klubech a jeho extravagantní image vedla k tomu, že se na jeho koncertech začala scházet gay komunita, za což si ho někteří kamarádi dobírali. Kravitzovi to bylo jedno, rozuměl šoubyznysu a věděl, že extravagance táhne. Opět se ukázalo, jak podporující měl rodiče. Ve své životopisné knize vzpomíná, jak ho jednou jeho matka, pocházející ze striktní křesťanské rodiny, uviděla v pánské sukni od Gaultiera. „Jestli hodláš nosit tuhle sukni,“ řekla mu tehdy, „měl by sis pořídit jiné boty. Tyhle ti k ní nepasují.“
Postupně ke slávě
Debutová deska Let Love Rule rozhodně nezpůsobila žádný poprask. Recenze byly smíšené a přijetí v domovských Státech spíš průměrné, ale ani Kravitz, ani lidé z labelu neházeli flintu do žita. Úspěch musí přijít postupně, a tak Kravitz objížděl dál malé kluby a na velká pódia se dostal jako předskokan Davida Bowieho, Toma Pettyho nebo Boba Dylana. Zaměřil se víc na produkci a spolupráci s jinými hudebníky. Produkoval Madonnin singl Justify My Love, první hit na špici americké hitparády, na němž se kdy podílel. Autorsky spolupracoval s Vanessou Paradise na jejím eponymním albu, zahrál si s Guns N‘ Roses (zajímavost: Slash je jeho spolužák ze střední v Beverly Hills, stejně tak Nicolas Cage).
S druhou deskou Mama Said se v roce 1991 dostal do TOP 40 a zase pokračoval dál. Komponoval hudbu do filmů, spolupracoval na deskách Aerosmith, Micka
Jaggera nebo Davida Bowieho. Tak dokráčel až do roku 1993, kdy vydal průlomovou desku Are You Gonna Go My Way. Stejnojmenný singl mu získal cenu MTV pro nejlepší klip v mužské kategorii, v Británii získal BRIT Award pro nejlepšího zahraničního umělce. V USA se deska dostala do TOP 20, v Austrálii a Británii si dokonce sáhla na první místo v žebříčku prodejnosti alb. Nebylo pochyb, že rockový svět našel svou novou hvězdu, a dál už to je příběh o dredaté (aspoň dokud se neostříhal) kytarové celebritě.
Píseň, která Kravitze definitivně proslavila ve světě.
Víte, že?
Nejnovější, v pořadí již dvanácté album Blue Electric Light, vyjde 24. května, šest let po předchozím Raise Vibration. Kravitz novinku představí i českému publiku na festivalu Colours of Ostrava, který proběhne od 17. do 20. července.