Možná se to tak nemusí zdát, ale Eurovize je pořád velké téma. Vysílá se do řady zemí, sledují ji desítky milionů diváků a každý rok si díky ní svých pět minut slávy užije pár hudebníků ze zemí, jejichž scéna je stranou globálního šoubyznysu. Ale přesto, když se řekne Eurovize, řadě lidí v hlavě automaticky naskočí ABBA. Proč zrovna oni? Čím to, že v soutěži udělali tak nepřekonatelný zářez, a i po padesáti letech jsou za její největší hvězdy?
Čím dál větší nuda
Začněme nejprve samotnou Eurovizí, která na počátku 70. let vypadala jinak, než ji známe z dnešních dní. I tehdy šlo o načančanou estrádu pro televizního diváka, ale dramaturgicky se držela mnohem víc při zemi. Dominovaly jí pomalé balady zpívané konzervativně oblečenými zpěváky, a když si dnes pustíte vítězku z roku 1973, Lucemburčanku Anne-Marie David, možná na vás přijde zívání.
S následujícím ročníkem to vypadalo ještě hůř. Lucembursko se pustilo do příprav hostování, ale zjistilo, že na tak velkou akci nemá prostředky. Narychlo se tedy finále přesunulo do Brightonu a pořadatelům se to sypalo dál. Itálie odmítla vysílat přenos kvůli skladbě Sì (v češtině Ano), jelikož se bála, že by vystoupení zpěvačky Giglioly Cinquetti mohlo ovlivnit Italy v květnovém referendu o rozvodovém zákonu. Francie přenos i účast musela zrušit kvůli pohřbu prezidenta George Pompidoua, ze stejného důvodu nepřijela poslední vítězka Anne-Marie David a nemohla tak tradičně předat cenu svým následovníkům. Domácí reprezentantka Olivia Newton-John vystoupila spíš z nutnosti, jelikož nesouhlasila s výběrem poroty, která jí přiřkla poněkud teatrálně radostnou píseň Long Live Love. Popularita Eurovize byla nalomená a zatím to vypadalo, že rok 1974 sešup jen potvrdí.
Vítězka předchozího ročníku Anne-Marie David.
Přichází glam
ABBA také do Brightonu nepřijela v suverénní pozici. S písní Ring Ring chtěla do Eurovize už o rok dřív, ale neprošla přes švédské kolo. Před vystoupením ještě cizelovala svou píseň, přepsala text ze švédštiny do angličtiny a název Honey Pie změnila na Waterloo, což se nakonec ukázalo jako jedna z nejdůležitějších změn v rámci srozumitelnosti pro mezinárodní publikum. Čtveřice tušila, že Eurovize je pro ni šance, jak konečně prorazit v Evropě. Sázkaři ji však považovali za outsidery, favorizovali Británii a Nizozemí. ABBA zkrátka věděla, že to musí zbořit, pokud takový výraz u popové skupiny můžeme použít. A dala si záležet, aby její vystoupení všechny strhlo.
V Británii byl na vzestupu glam rock, a tvůrčí dvojice Benny Andersson a Björn Ulvaeus se inspirovala tempem i razancí žánru. Z Waterloo udělali glam pop, čemuž odpovídaly i barevné lesklé kostýmy, Ulvaeus hrál dokonce na stříbrnou kytaru ve tvaru hvězdy. Tou dobou měla skupina Wizard hit See My Baby Jive a Waterloo měla podobný drive přinést do popu. Což ještě umocnila produkce v duchu slavné metody Wall of Sound, kterou vynalezl producent Phil Spector.
Protože v Eurovizi byly tehdy trendy balady, vznikl tak jedinečný kontrast. Na pódiu se ten večer střídali nafintění umělci v drahých šatech a kvádrech zpívající pomalé písně. Najednou před kamerami stála čtveřice oblečená a namalovaná tak trochu jako z cirkusu a svou písničkou přeřadila hudební tempo ze dvojky rovnou na pětku. Coby osmá v pořadí ABBA vystoupila přímo uprostřed večera, a když se druhá půlka vystupujících vrátila k té monotónní usedlosti, jedinečnost švédské čtveřice v divákovi doznívala i dlouho po konci čísla.
Olivia Newton-John neměla radost z vlastní písně.
Sláva do druhého dne
Došlo tak k situaci, kdy si ABBA a Eurovize navzájem pomohly. Televize zajistila skupině popularitu, zatímco vítězství originálně působící a nesrovnatelně živěji hrající čtveřice zachránilo image uvadající soutěže. Stalo se z toho velké téma. Sázkaři ostrouhali, diváci objevili nové hvězdy, ochutnali glam a na vlastní oči viděli, že hudební estrádu lze dělat i jinak než škrobenou dramaturgií.
ABBA tím Eurovizi nastavila novou laťku a výrazně ovlivnila její další směřování ne na roky, ale na dekády. Waterloo byla svižná taneční skladba. Diváci Eurovize byli přesyceni dojímačkami a ploužáky. Psala se polovina sedmdesátek, do mainstreamu začal pomalu pronikat funk a rodilo se disko. Tehdejší popík zrychlil, přidal barvy, drzost i sex. Big bandy doprovázející zpěváky, tehdy typická náplň Eurovize, přestávaly lidi zajímat. Soutěž proto do budoucna razantně překopala dramaturgii a vykročila vstříc živější muzice. Dala prostor kapelám a zpěvákům hrajícím s menšími tělesy, díky čemuž se konečně zbavila pověsti rutinní estrády. Samozřejmě na tehdejší dobu. To, že později tuto pověst získala znovu, je jiný příběh.
Je škoda, že ABBA byla vždy skoupá na rozhovory a nemáme moc vzpomínek přímo z úst slavné čtveřice. Když v roce 2017 Grand Hotel v Brightonu otevřel výstavu připomínající události z dubna 1974, přijel na zahájení i Björn Ulvaeus: „Hotelový pokoj vypadá skoro stejně jako ten, ve kterém jsem byl ubytovaný s Agnethou (zpěvačkou a jeho tehdejší ženou). Probudil jsem se tehdy ve čtyři ráno a teprve v tu chvíli mi došlo, co se vlastně stalo. Protože všechno předtím byl jeden velký chaos. Stalo se to během jediného večera, byl to ten případ, kdy vás jeden den nikdo nezná a druhý den jste slavní.“
Waterloo nezapře inspiraci ve skupině Wizard.
Už to není jako dřív
Loni komentář k Eurovizi přidala i Anni-Frid Lyngstad, která pro BBC 2 vyjádřila rozčarování z posunu soutěže. „Moc mě to nezajímá, protože se za ty roky změnila a už není, co bývala. Dneska je to mnohem větší show, mnohem víc se spoléhá na techniku. Sice můžete slyšet pár zajímavých písniček, ale nemůžu říct, že bych Eurovizi fandila. Asi bych to neměla říkat, ale už se stalo.“
Zní to jako zvláštní komentář, protože ABBA přesně tento posun k techničtějšímu pojetí Eurovize kdysi rozhýbala. Začal se klást větší důraz na kostýmy, tanec, výpravu scény. Je ovšem pravda, že středobodem programu byly pořád písně, zatímco dnes Eurovize připomíná přehlídku světel a televizních technologií.
Vystoupení, které změnilo pop music.
ABBA svého času změnila pop music, dodala jí větší lesk a taneční přímočarost, nebylo by ovšem fér tvrdit, že je to dáno jen vítězstvím Waterloo v Eurovizi. Hitů měli hodně a jejich melodie vydržely dodnes, což je ve středním proudu vzácnost a potvrzuje to tvůrčí genialitu čtveřice. Nicméně se stále nabízí otázka, jestli by se ABBA dokázala proslavit i bez účasti v soutěži. Ta pravděpodobnost není moc velká, což věděli i sami hudebníci. Jak totiž pravil Björn Ulvaeus: „Věděli jsme, že Eurovision Song Contest je pro švédskou skupinu jediná možnost, jak se proslavit i mimo Švédsko.“ Štěstí nejen pro ně, ale i pro tehdejší pop music, že to před padesáti lety v Brightonu dokázali.