Pravda, je tu otázka, zda by skladby na hranicích mezi hard rockem a metalem tehdy prošly přes supraphonskou komisi nebo přes její nadřízený orgán, jímž byl Kulturní odbor ÚV Komunistické strany Československa, ale dejme tomu, že tak mělo album vypadat.
Loňské EP mělo celkem příznivý ohlas, fanoušci dokonce přijali i těžko stravitelného, nekonečně dlouhého desetiminutového Anděla smrti, takže motor projektu Zemětřesení 2 Miloš „Dodo“ Doležal si troufl zrealizovat nejen celou desku, ale přidat k ní i něco navíc. Výsledkem je pětašedesátiminutové dvojalbum Finále s třinácti skladbami, k nimž napsal hudbu Jiří Schelinger (a ve dvou případech jeho bratr, nedávno zemřelý Milan), přičemž texty stvořil František Ringo Čech. Najdeme na něm i dvě skladby z Epilogu: Můžeš vejít – 21. století a Cizinec.
Projekt by byl asi těžko realizovatelný nebýt zpěváka Mladena Djelma, který svým hlasem imituje těžko napodobitelný Schelingerův hlas. Nedá se nic dělat, místy zní spíš jako parodie. Zvláště protože pět z dvanácti skladeb Jiří nebo Milan Schellingerovi už kdysi nazpívali, takže víme, jak původně zněly. No jistě, nebyly tak tvrdé jako Djelmovy verze! Originální provedení najdeme například na třídeskové kompilaci Zlatá kolekce 51:71:81.
Doprovod Djelmovi vytvářejí otec a syn Doležalové a různí bubeníci. Tedy kvartet, jenž v mnohém připomíná Black Sabbath, kteří zvláště ve svých začátcích také stavěli na dvou výrazných pilířích – na Ozzym a Tonym Iommim. Sabbatům se Finále snaží co nejvíc přiblížit. Aby ne, v té době to byli bohové tvrdého rocku a fandil jim kdekdo včetně Schelingera.
Několik skladeb se přes řadu výhrad k neautentičnosti docela povedlo. Patří mezi ně už zmíněné Můžeš vejít – 21. století nebo zajímavě aranžovaná píseň Cesty s doprovodnou rytmickou figurou, která evokuje usilovný pochod. Zajímavá – hlavně po textové stránce – je Galéra, v níž by na začátku osmdesátých let posluchači hledali nějaký jinotaj ve verších „mě nedostanou, mě nechytí“, jenž jako kdyby se vztahoval k tehdejšímu komunistickému zápalu likvidovat vše, co souviselo s popkulturou. Nebyl by to asi jediný případ, kdy by Ringo se svými texty u textové komise Supraphonu narazil. V Hodině královna ze Sáby přichází „možná, že ZLEVA“ – jakékoli narážky na levou stranu se považovaly za politické dvojsmysly.
Galéra spolu se Snem poukazuje na jednu ze specifických Schelingerových interpretačních vlastností, na přesvědčivé provedení ploužáků.
Album doprovází průvodní text Romana Zahrádky, který se pokusil udělat z bujarého muzikanta něco jako tibetského mnicha, esoterickou osobnost nejvyššího řádu, jež navíc ze záhrobí komunikovala s jistou Evou Večernicí, a dokonce přes ni udílela pokyny k tomu, jak má album vypadat. Zahrádka dokonce naznačuje, že podle jisté šamanky byl Jirka na bratislavském mostě zavražděn pod dohledem kohosi z volhy, zaparkované na druhém břehu Dunaje. No comment.
Verdikt 50%
Hardrockové elpíčko osciluje mezi revivalem Black Sabbath a Jiřího Schelingera, jehož roli v československé populární hudbě projekt Zemětřesení 2 neúnavně připomíná. Výsledek je ale znovu tak specificky zaměřený, že jej zřejmě ocení jen fanoušci.