Jablkoň, se kterým Němec hraje několik desetiletí, měl vždy blíže k akustickému pojetí alternativní hudby a svého času býval řazen i k folku. Kytarista necelou pětiletku fungující Krajiny Ró (a také The Bladderstones a několika dalších skupin) Tomáš Frolík je zase duší rocker, kterému žádný riff není dost tvrdý a žádné zkreslení moc zkreslené.
Při vší úctě ke všem dalším zúčastněným právě Frolíkova kytara (a jeho armáda efektových pedálů) je na tomto albu tím nejdůležitějším stavebním kamenem. Album ale není jen rockové, dojde i na liché rytmy, až popově vstřícné melodie, folkovou čistotu a jednoduchost, elektronické beaty, šansonové polohy a spousty zajímavých i zcela současných zvuků. Vlastně tak není divu, že Němec – sám vynikající instrumentalista – tu tentokrát, až na bonusovou výjimku, svou kytaru zcela odložil.
„Co to máš za drzou kabelku / Tiše se houpá na tvém boku / a nestoudně se ti otírá do rytmu tvých kroků / o bílou kůži pod bílým hedvábím / tam kam já nesmím a ani nevidím“.
Michal Němec je tu jako textař ve vrcholné formě, hraje si se slovy i významy, dokáže vyvolávat pocity už jen samotnými verši a dávat dost impulsů všem, kteří ještě dnes mají chuť poslouchat. A funguje to skvěle nejen v jeho podání. Na albu totiž nejen asistují zpěvačky Jablkoně (Marie Puttnerová) a Krajiny Ró (Anna Břenková), ale i původní jablkoňská vokalistka Anna Duchaňová, Josefína Carvanová a také hostující Iva Bittová. „Letěly, letěly, vedle sebe atomy / letěly, letěly a pak se spolu štěpily...“ Zní to vtipně, v některých případech provokativně sarkasticky, ale někdy také i dojemně, něžně a krásně.
To album si dobře uvědomuje, pro koho je určené, a nejspíš si ani nedělá marné ambice, že by ho poslouchali i ti, kteří protagonistu a jeho kapely neznají. Neplýtvá energií k přesvědčování nezasvěcených, a o to víc je schopné dát těm, kteří jsou u téhle hudby jako doma. Ona určitá rezignace či uzavřenost před okolním hudebním světem je zároveň možná to asi jediné, co lze albu vytknout. Jinak je ve všech směrech pestré, v zaujetí tradiční, v produkci a zvukové paletě současné a zároveň přátelské a prosté předvádění, co všechno zúčastnění umí. (A že toho není málo.)
Paradoxně se při poslechu ukazuje, že vážnější a lyričtější poloha funguje lépe. Hostující klavír Michala Nejtka či divoký, dunajovský zpěv Ivy Bittové dokazují, že procítěnost a muzikantství jsou pak přirozenější a nadčasovější. Veselé legrácky (Moucha) jsou jistě zpestřením, ale ve finále je jejich role hlavně kontrast k tomu, aby vynikly ty ostatní. I když třeba citovaná skladba Atomy spojuje unikátně oba póly a snadno by se tak mohla stát ozdobou koncertů Jablkoně.
Album 5 x 15 splňuje svůj záměr ukázat (a do budoucna i zachovat) nevšední a výjimečnou osobnost Michala Němce. Jako skladatele, textaře i interpreta. A je skvělé, že nezůstalo jen u pouhé oslavy, ale snaha i schopnosti dokázaly nahrané písně v hudební dráze všech zúčastněných povýšit na rovinu události. Mohla by to tak být třeba pěkná tradice – už za pět let bude další příležitost.
Verdikt: 75%
Máte-li rádi tvorbu Michala Němce, rozhodně neváhejte s poslechem, pravděpodobnost, že nebudete zklamáni, se blíží jistotě. Tak zdařilé spojení talentu, fantazie i řemesla se totiž neobjevuje každý den.