S jeho neskutečně citlivými indiepopovými hymnami a baladami, které mají schopnost se zavrtat pod kůži, jsem se seznámil až v roce 2021 po vydání debutového alba, na němž s Yashou spolupracoval producent Nèro Scartch. Naživo jsem ho slyšel, až když o rok později uzavíral sezónu našich Pontonů. Tehdy jsem zjistil, že má i obrovské charisma, že svoji muziku umí prodat i naživo a že si dokáže publikum omotat kolem prstu. Proto jsem se na jeho nové album hodně těšil. A bylo na co.
Album Filip obsahuje, pominu-li velmi krátké intro, deset křehkých a citlivých písniček, vynikajících DIY s retrofuturistickým přístupem a skvělým citem pro jemné melodie a hitové refrény. Yasha na něm ukazuje, jak se z dubstepového producenta přerodil v rozeného songwritera, který dokáže napsat a dnes již i zprodukovat písničky ovlivněné hudbou 90. let doplněné o současné elektronické prvky. Je vlastně úplně jedno, jestli je označíme za indie písničkářství nebo za čistý pop nebo jestli se v nich budeme nimrat a vyzobávat z nich další prvky a vlivy. Jde totiž primárně o ty písničky, ve kterých v podstatě unylé a upozaděné bicí posunují vpřed melancholickou atmosféru syntezátorů, kytar a výborných vokálů.
Skladby jsou sice laděny do smutnějších a ponuřejších tónů a nesou se v pomalejších rytmech, většina z nich ale obsahuje silné melodické a zapamatovatelné refrény, které člověka při poslechu nutí podupávat a pokyvovat hlavou. Oceňuji, že Yasha tu melancholii dávkuje velmi citlivě a balí ji do svých melodií, aby se vyhnul kýčovitosti a přeslazenému patosu. Ta hudba je prostě jemná a taneční zároveň, ale hlavně je uvěřitelná. Jediné, co bych si songům dovolil vytknout, je jejich předvídatelnost. Chybí mi v nich špetka nějakého hudebního překvapení, které by je mohlo příjemně oživit a posunout ještě o kousek dál.
Hudba sama umocňuje křehkost, citlivost, niternost a otevřenost textů, jež tematicky zachycují různé momenty Yashova života v několika předchozích letech. Album je protkáno audionahrávkami, jakýmisi mikrorozhovory s jeho přáteli a rodinou, které si porůznu nahrával. Dobře uvozují či dokreslují témata jednotlivých songů a tím je do jisté míry i spojují.
Podobně jako bylo Yashovo debutové album The Boy Who Came Here from the Dust jednou z nejemotivnějších novinek roku 2021 platí totéž i o albu Filip v roce 2023. S tím rozdílem, že na novince se Yasha více přiblížil současnějšímu zvuku.
Verdikt: 86%
Filip je výborné album kombinující citlivé písničkářství se současným elektronickým zvukem. Má schopnost oslovit jak vyznavače indie popu, dark popu, synth popu, tak i třeba post punku. Je to album, které si zaslouží daleko větší pozornost, než se mu dostává. A to nejen od posluchačů, ale určitě i od rádií, v nichž bych moc rád takový pop slýchal.