U Pavlovčina, který se prezentuje jako Adonxs, je znát, že není v hudbě absolutním nováčkem, ale zkušenosti nabíral už před SuperStar. Několik let byl frontmanem kapely Pace a studoval také na londýnské škole British and Irish Modern Music Institute. Tu z českých umělců navštěvovala Lenny, ze zahraničních James Bay nebo Tom Odell. A celá tahle konstelace zahrála Pavlovčinovi do karet a na jeho sólové tvorbě se pozitivně podepsala.
Debutová deska Age of Adonxs čerpá z aktuálního zvuku světového popu, je trochu taneční, ale i dost niterná a intimní a staví na umně napsaných baladách, kde Pavlovčinův hluboký hlas vyniká. Je na ní zcela zřetelně slyšet, že si je její autor vědom polohy, která mu sluší, a nemusí se dlouze hledat jako většina vítězů či obecně účastníků talentových soutěží, protože tohle hledání má už víceméně za sebou. SuperStar byla pro Pavlovčina pouze možnost, jak se zviditelnit a dát o sobě a svojí tvorbě vědět.
Zpěvákova plnohodnotná prvotina (kompilaci písní, se kterými se představil v SuperStar, za debut snad ani nelze považovat) je dobře vystavěná, má songy se zajímavými melodiemi a není podlézavá. Jakkoli reaguje na zahraniční zvuk a trendy, nijak jim nepoklonkuje a nekopíruje je s naprostou doslovností. Pavlovčin do písní stále vkládá svou vlastní invenci. Cítit je to třeba u songu Game, který je jednou z mnoha variací na reinkarnované osmdesátky ve stylu Duy Lipy či The Weeknda, ale přesto funguje skvěle. Balady zase mohou připomenout ceněný debut Sama Smithe, ale to v tomto případě dělá i podobně zabarvený hlas obou hudebníků.
Age of Adonxs je ve výsledku mnohem melancholičtější a zádumčivější album, než se od několikanásobného mistra Slovenska v moderním tanci mohlo očekávat. Je tu pár hudebně fádnějších okamžiků, i při nich ale dokáže zpěvák zaujmout alespoň hlasem a interpretací.
Pavlovčin na československé scéně do jisté míry víří stojaté vody. Je si vědom toho, že hudba jako produkt není jen o hezkých a líbivých písničkách, ale i o prezentaci, takže se nebojí extravagance, která je u mužských interpretů v našich končinách přece jen ještě něčím značně neobvyklým. Naráží tu totiž na konzervativní představy mnoha lidí, co má kdo nosit za oblečení. Skoro jako by v hudbě neexistovali zpěváci jako Prince, David Bowie nebo Harry Styles. S nimi Pavlovčin určitý smysl pro výstřednost sdílí.
Jeho debut pak může být příslibem dalšího silného jména na československé popové scéně. V záplavě mnoha těžkopádných, přeslazených a neohrabaných popařů by se Pavlovčin ztratit neměl.
Verdikt: 72 %
Adam Pavlovčin má talent. O tom není pochyb. Po dlouhé době je vítěz SuperStar nejen dobrým zpěvákem, ale i nadaným autorem, z jehož tvorby se nekroutí prsty.