Je to hodně odlišná nahrávka. Zásluhu na tom jistě má producent Dimitri Tikovoï, známý ze spolupráce s Charli XCX nebo Becky Hill. Ten sound The Libertines „posílil“ o prvky popového pozlátka. To lze kvitovat s povděkem zejména u těch pomalejších a střídmějších položek alba, jako je například balada Man with the Melody s mihotavými smyčci a akustickými kytarami, v níž zpívají všichni členové skupiny. Dále v jemné a okouzlující Baron‘s Claw s rozvernými trumpetovými linkami a jazzovým nádechem nebo dojemně melancholické Shiver vyzdvihující poezii a hudbu jako dva důvody, proč nezemřít ve 25 letech. A samozřejmě to platí i u nejemotivnějšího songu alba, introspektivní balady plné krásy, která dostala název Night of the Hunter a obsahuje jeden z nejlepších refrénů v historii The Libertines.
Naopak těm rychlejším písním by, dle mého názoru, více slušel syrovější přístup Micka Jonese, který produkoval jejich první dvě desky. Nejvíce se k té jejich charakteristické směsi poezie a punku podávané drásavými kytarami, křečovitými kontramelodiemi a údernými bicími přibližuje skladba I Have a Friend, která by se dala označit jako klasika The Libertines v moderním kabátě. Podobně funguje třeba i úderně punková Be Young s nádechem ska. Naopak u singlů jako Run Run Run a Oh Shit je produkce spíše kontraproduktivní a jejich energie je jako by nucená a chybí v nich ta roztomilá ošuntělost raných nahrávek. A v songu Mustangs ta bujarost zní až nepatřičně. Nevím, zda je to přirozený vývoj a snaha zbavit se svého mladšího já, nebo úsilí dodat albu větší rádiovou přitažlivost, ale tak nebo tak je to škoda.
Tematicky je nové album hodně rozvětvené a The Libertines se na něm zabývají aktuálními tématy a měnícím se světem kolem nich, což v minulosti nebývalo jejich zvykem. Takže na něm vedle mytické britskosti, kterou vždy byli posedlí, najdeme i inspirace ve válce na Ukrajině (I Have a Friend – Je těžké teoretizovat, když tě brutálně týrají / a slzy padají jako bomby bez varování), ve změně klimatu (Be Young – Jsi jen krok od totálního a naprostého zničení) nebo postavení uprchlíků ve Spojeném království (Merry Old England – Je to všechno, o čem jsi snil?). A právě v takových chvílích album působí velmi autenticky.
Verdikt: 83%
The Libertines začali novou kapitolu. Vyzráli a prokazují, že jsou kapelou, která je stále schopna vyloudit silné melodie a která má životaschopnou budoucnost. Pozitiva převažují nad negativy, jež se týkají ne vždy přesvědčivé produkce. I tak je novinka bezpochyby jejich nejuvěřitelnější nahrávkou od debutu. A první místo v britské hitparádě bylo zasloužené.