Název zpěvaččiny desky je přímým odkazem na snímek Věčný svit neposkvrněné mysli, kde si hlavní postavy nechají za pomoci technologie vymazat vzpomínky na svůj bouřlivý vztah. Protagonista ztvárněný Jimem Carreym si však při tomto procesu uvědomí, že svoji někdejší polovičku stále miluje. Paralela mezi oběma díly a také osobními prožitky Ariany Grande je zřejmá, a kdo by ji tu snad nenacházel, tomu ji zpěvačka na stříbrném podnose předkládá prostřednictvím klipu k písni We Can’t Be Friends (Wait for Your Love).
Snad i díky inspiraci oscarovým snímkem je album sice melancholické, ale nikoli plačtivé nebo přehnaně hrající na emoce. Ariana Grande se svým bývalým neúčtuje ohnivě, ale spíš s jistým sentimentem a zklamáním. Především ale do vlastních rukou bere svůj život, tolik propíraný bulvárem, a ukazuje, že pouze ona je vypravěčkou vlastního příběhu.
Deska není hudebně jednotvárná, neutápí se v bezbřehé depresi. Tu je popově taneční a rozverná, tu má blíž k intimnímu R&B, které je pro Arianu Grande tak typické. Zpěvačka je zdrženlivější než na předchozích deskách, a to jak z hlediska aranží, tak i pěvecky. Sází spíše na minimalistický zvuk a na „podprahové hity“ – vyjma pilotního singlu Yes, and? tu žádný přímočarý a zřejmý útok na hitparády není, i když zpěvačka už samozřejmě krátce po vydání desky žebříček Billboard Hot 100 opanovala.
Tohle zkrátka nejsou žádné prefabrikované písničky, které by jely podle aktuálních trendů a měly za cíl zavrtat se do hlav posluchačů. Ariana Grande si mnohem více pohrává s dynamikou a náladami, ukazuje pestřejší škálu svého hlasu a netlačí na pilu. Občas je deska zvukově sice jednotvárná, ale snad nikdo jí nemůže nařknout z vtíravosti a podlézání. Na to je až moc sofistikovaná a bez sklonů k exhibicím.
Na Eternal Sunshine je pak slyšet vliv rané Madonny, Yes, and? je hudebním sourozencem
singlu Vogue z 90. let, pro inspiraci zašla Ariana Grande také ke švédské zpěvačce Robyn,
od níž si půjčuje synťákový základ do již zmiňované We Can’t Be Friends (Wait for Your Love). Tahle variace na Dancing on My Own je křehká a představuje vrchol alba.
Ariana Grande deskou demonstruje svou hudební ohebnost i smysl pro inovování vlastního
zvuku. Eternal Sunshine sice není obrovsky revoluční album, ale zato je funkční a příjemné na poslech. Disponuje silnými melodiemi i příjemnými harmoniemi a je vkusné.
Verdikt: 75%
Ariana Grande se z rozvodu vyzpívává s lehkostí a nenuceností. Zbytečně se nepředvádí a nepředkládá ani vyprázdněný či prvoplánový pop. I když je album místy trochu nevzrušivé, klidně by za něj mohla padnout nominace na Grammy.