The Atavists zrovna nepatří mezi kapely, které by neustále chrlily novou muziku. Fanoušci královéhradecké party si museli na nové album počkat čtyři roky. A ti, kteří od nich čekali podobnou desku, jakou byla předchozí Lo-Fi Life, možná budou trochu zklamaní. Kapela sice nadále zůstává věrná špinavému rockovému zvuku, ale nechává se více inspirovat dalšími žánry, jako jsou americké country, blues nebo synthwave. Až překvapivě to však funguje a v jedenácti nových písních si The Atavists i tak zachovali jasný kapelní rukopis.
Ve výsledku je Prettier Than You určitou kombinací stoner rocku, blues, rockenrolu a garážového punku s vyladěným moderním zvukem. Deska baví především svým retro soundem, svižnými kytarami a chytlavými synthovými pasážemi připomínajícími dobu sedmdesátek. Při jejím poslechu mám pocit, jako bych se vrátil časem do doby, kdy byly na vrcholu kapely jako Deep Purple nebo Black Sabbath. Velmi zábavné retro The Atavists je položené na dominantních kytarách a velmi dobrém pěveckém výkonu. Hlas zpěváka Adama Krofiana je sice místy stejně jako na předchozích nahrávkách trochu zkreslený, ale kupodivu zřetelnější než kdykoli předtím. Po vokální stránce jde bezesporu o nejlepší nahrávku The Atavists.
Album hned od úvodních tónů působí velmi uvolněným dojmem. U anglických textů se člověk místy i zasměje a je sympatické, že se The Atavists ve své muzice nehodlají vzdát určité lehkosti. Podtrhují to i tři videoklipy, jež kapela vypustila už před vydáním alba. Například v čilé písni It’s All Over se zavalitý chlapík snaží nejrůznějšími způsoby neúspěšně zabít. Pro otvírák Prettier Than You se zase kapela nechala ve videu nahradit mladými ženami, které hrají na jejich nástroje a v závěru po sobě hází jídlo. Humor The Atavists neschází, posluchač ale nepotřebuje vizuální stránku k tomu, aby rozpoznal, že jednou z nejsilnějších zbraní jejich třetího alba je nadhled. Ten se pne nad muzikantskou vyzrálostí členů kapely, kteří na nahrávce projevují nebývalý smysl pro detail a aranže.
Jednotlivé písně na desce pojí převážně velmi dobrá zvuková forma. V každé písničce slyšíte již několikrát omílanou „špinavou“ kytaru, jež zkrátka definuje kapelu a určuje její tempo. Album hezky a plynule jede a písně na sebe pěkně navazují. Zaškobrtnutí přijde v polovině desky, kdy u písniček Fool’s Gold, Why a Suicide kapela trochu více experimentuje s vokály a kytarami. Dynamika v těchto třech písničkách spadne na úkor kytarových sól, klávesových vyhrávek a lehkých country motivů, které sice činí desku mnohem pestřejší, ale zároveň ji trochu vyhazují z konceptu a narušují plynulost nahrávky. Po jejich přehrání se totiž The Atavists jako by nic vrací zpátky na rokenrolovou dráhu písničkou Time a zbytek desky baví nepřerušovaně až do konce.
Detaily však určitě neshazují kvalitu celé nahrávky. Třeba Fool’s Gold je posazena na energické kvílivé kytaře a zamlženém zpěvu, jenž nápaditě připomíná Lennyho Kravitze. Písnička Why se pak zase lehce nese na vlně psychedeliků, jako byli The Doors. Jako by si tady chtěl Adam Krofian trochu zavzpomínat na časy rockových hvězd z minulých dekád.
Ostatně nostalgie doslova stříká z každého tracku na nahrávce. Parádní rockový zážitek dostává posluchač ve skladbě Repetition, kterou by z fleku mohli zařadit do repertoáru The Rolling Stones. Je to jednoduchá a přímočará píseň, jež nečekaně vyvrcholí zběsilým vintage synťákem. Podobný požitek jsem měl i u zřejmě nejrychlejší písničky Hot Mess. V úvodu desky také hodně baví temnější skladba Backstabber, která má zjevnou metalovou příchuť a malinko připomíná písničky z alba The Pale Emperor od Marilyna Mansona. The Atavists zkrátka na novince po svém zkombinovali snad všechny historické etapy rockové hudby dohromady. A funguje to náramně.
Pro náročnější posluchače, kteří ocení mísení žánrů a technickou zdatnost muzikantů, je Prettier Than You určitě fajn deska. Já se v ní ale místy trochu ztrácím kvůli spletité pavučině všemožných zvuků jednotlivých písní. Toto album zkrátka není tak souvislé a přímočaré jako předchozí desky The Atavists. Na druhou stranu je na něm víc prostoru pro experiment a pokoušení vlastních hranic. Možná by mu prospělo ubrat na herním egu a myslet víc na to, že v jednoduchosti je síla. Důležité však zůstává, že má velmi dobrou produkci a baví už jen samotným zvukem a písničkami.
Verdikt: 80 %
Prettier Than You je oslavou rockové hudby a muzikantské svobody. The Atavists hudebně pokročili a kombinují hned několik odstínů rocku dohromady. Mají chuť dělat hudbu jinak a po svém. The Atavists ukázali, že oživování starého zvuku a hudebních přístupů může nadále bavit.