Nové album předpovídaly čtyři singly, které na streamovacích platformách tvoří EP. Fanoušci kapely, jež se pojmenovala na počest svých tolerantních manželek, tak znali více než půlku alba před releasem. To ale vůbec nevadí, na poli popovém je singl účinnou zbraní a osm tracků na poslední desce Wyfe je sympatický počet.
První, co mě posluchačsky zaujalo, byl zvuk. Na slušnější aparatuře při vyšší hlasitosti vás prostorovost nahrávky okamžitě pohltí. Synťáky se rozpínají do nejzazších koutů sterea, bicí s basou pevně rezonují ve svém frekvenčním spektru a nad vším ční vokál Marka Kedziora, který po většinu času pluje v nižších, osobitých polohách, ale zároveň se nebojí občas zabrousit do výšek. Svým lyrickým barytonem mi evokuje Morrisseyho z The Smiths nebo, s trochou fantazie, našeho Petra Muka. Kedzior může zazpívat popem nesčetněkrát propranou frázi „it’s gonna be alright“ a já mu věřím, že to myslí vážně a že emoce, které do zpěvu vkládá, jsou opravdové. Napsal si také většinu textů.
Wyfe se podařilo vytvořit nahrávku, v níž spojují různé inspirace, přesto vytváří originální a funkční kus populární hudby. V Do You Ever Wonder? najdeme osmdesátkové synťáky, trochu té devadesátkové kytarové Británie i špetku současné indie zamyšlenosti. Nicméně jakkoli se budeme snažit, album nezaškatulkujeme. I tak jsou písně stylově velmi dobře sjednocené a při délce alba necelých 29 minut se nestane, že se posluchač začne nudit. Pokud by bylo na desce skladeb víc, dovedu si představit potřebu větší pestrosti. V případě Do You Ever Wonder? tuto úlohu částečně plní zavírák O. Autory hudby jsou z majoritní části kytarista Martyn Starý a zpěvák Marek Kedzior.
Singly a album mají, kromě žánru, sjednocený i vizuál. Kluci mysleli na všechno. Černá a bílá v kombinaci s brutalistickými stavbami ještě více prohlubuje zážitek z poslechu. Osobně si představím, jak se procházím po opuštěném areálu, vzhlížím k vysokým, chladným stavbám a za zvuků skladby Livin‘ a Dream jdu vstříc budoucnosti, která je sice nejistá, ale zároveň lákavá.
Projděme si album skladbu po skladbě. Hned na úvod se ponoříme do tématu smrti ve skladbě Death. Úvodní synťákový motiv by mohl z fleku otevírat novou řadu seriálu Stranger Things. Píseň hezky navnadí posluchače na pokračování. Po emotivní smrti na úvod se Wyfe zabývají tématem hořkosladké lásky. Uf, tomu říkám intelektuálně náročný start! Bittersweet love je ovšem hudebně celkem veselá (jakkoli to v kontextu tvorby kapely zní rozporuplně), rytmická skladba a druhé místo v pořadí jí svědčí. Na pozitivní notě se nese i třetí kus alba, Alright, který ovšem nijak výrazně nevybočuje. Čtvrtý Beaufort otevírá jednoduchý, funkční kytarový riff, jenž se postupně zahltí směsí ambientních zvuků, obdobně jako je tomu u ostatních skladeb. Produkci prvních třech skladeb si vzal na starost kytarista Martyn Starý. U skladby Death Starému vypomohl Filip Gemroth a čtvrtou skladbu produkoval kompletně Lazer Viking.
Otáčíme pomyslný vinyl (který už moje sbírka netrpělivě vyhlíží) a míříme do výšin se skladbou High. Úvodní brassový synth bude mít při otočení desky jistě patřičný efekt. High je skladbou s nejnakažlivějším refrénem z desky. Při prvním poslechu mi nejvíce utkvěla v paměti. Tempo neustává a následuje She Ain’t Shy, nijak závažná, příjemná skladba. Oproti tomu předposlední Livin‘ a Dream na vážnosti přidává a rozhodně mezi ostatními nezapadne. Kdyby mělo album kromě již vydaných singlů přinést pouze tuto skladbu, tak by to stálo za to. Mám pocit, jako kdyby všechny dosud předané informace a pocity, které ve mně Wyfe vzbudili, nabyly ještě víc na síle a rozrezonovaly každou buňku v těle. Tady nemá cenu se zabývat jednotlivými složkami instrumentace, to se prostě musí zažít jako celek. Jednoznačný vrchol desky. Tu zavírá skladba O, klidná a smířená. Nejprve mi na závěr příliš neseděla, ale s každým dalším poslechem se utvrzuji v opaku. Zavírák produkoval Tomáš Havlen, stejně jako High. Livin‘ a Dream a She Ain’t Shy si vzal na starost Martyn Starý, u druhé jmenované mu vypomohl Matěj Belko. O mix se podělili pánové Adam Vychodil a Tomáš Havlen. O mastering pak Hippy Baldwin (Oasis, Blur), Martin Havlen a Adam Vychodil.
Deska skončila a zanechala ve mně pocit, že jsem si poslechl opravdu kvalitní hudební kus, s nímž si někdo dal práci a vložil do něj sám sebe. Už se těším, až si kluky poslechnu naživo. Pokud bych měl na desce hledat nedostatky, bude to obtížné. Snad jen angličtina by mohla být trochu měkčí, jakkoli je frázování zvládnuté, ve výslovnosti vnímám prostor ke zlepšení. Nicméně v kombinaci s barvou hlasu a přízvukem to rozhodně nekazí celkový dojem z poslechu, jak tomu někdy bývá u jiných českých kapel s anglickými texty.
Verdikt: 87%
Skvěle zpracovaná deska se zvukem, který přesahuje hranice České republiky. Skladby z Do You Ever Wonder? by neměly chybět v playlistech příznivců kvalitního indie popu. Wyfe dali začátku roku 2024 správný zvuk.