Po tolika letech praxe je jasné, že Švarní šohajové jsou deskou bez překvapení. Karel Holas s Frantou Černým v průběhu let vycizelovali kapelu k takové dokonalosti, že stačí pár prvních tónů a víme, o koho jde. Tentokrát potěší, že album nejde jen jedním směrem, ale nabízí pestrý výběr lidové hudby ze všech koutů Čech, Moravy a Slovenska. Například Jakej bych byl chlap je do rocku převedený typický český folklor, Halina zní jako z polského pomezí, Milostná z Balkánu je přesně to, co název říká, a Helpa s parádním houslovým sólem je notoricky známá slovenská melodie. Jádro, jak je u Čechomoru zvykem, ovšem pochází z rozhraní Moravy a Slovenska.
Vedle folklorní složky je v tvorbě přítomna i složka poprocková. Album je orámováno dvěma původními písněmi. Vykopala mě z popela o tom, jak se odvržený milenec upíjí ze žalu, a Tak naladíme a jedem, což je automobilistický song napsaný pro Platformu VIZE. Z hlediska dobrého účelu je Tak naladíme smysluplná věc, trochu v osmdesátkovém popovém kabátě, ale je až příliš mimo koncepci kapely a i jako bonus vlastně celkové vyznění kazí.
Na kapele je znát dlouholetá zkušenost. Při své velké studiové praxi umí bez problémů přenést energii koncertů na desky. Aranžmá oplývají kreativitou a jsou pestrá. Nejvíc asi v tomto ohledu potěší instrumentálka Sláva Igorovi, což je srandovní spojení lidového motivu s moogem olemovanou diskotékovou melodií, jak se hrávalo před víc než čtyřiceti lety. Efektně udělané Jakej bych byl chlap s neuvěřitelnou funky basou (nejspíš hostujícího Vladimíra Kulhánka) je svým způsobem objevná záležitost. Snad jen Martině Pártlové se v téhle skladbě ve verších „Ještě jedenkrát / chtěl bys se mnou spát“ nějaký sex moc věřit nedá.
Vůbec otázka ženského hlasu patří k nejdiskutabilnějším tématům nejen ohledně Švarných šohajů, ale i u předchozích nahrávek Čechomoru. V každém případě obohacuje sound kapely, posiluje humor i jisté lyrično, typické pro lidové písně. Vždyť většina z nich je milostných. Pártlová přes všechnu snahu ale tlačí Čechomor příliš do běžného popu. Ale ještě horší to bylo v případě loňského čechomořího turné s Lucií Bílou. Na desce ho připomíná bonus Ej, lásko. Tam se setkaly dva světy, které se ale vůbec neprolnou. Přesně jako v létě, kde se publikum rozpadlo na dvě části, na ty, kdo přišli na Čechomor, a na ty, kdo chtěli slyšet Luciin pop.
Poučná zkušenost!
Verdikt: 70%
Tyhle popové výlety naznačují, že Čechomor se pokouší jít podobnou cestou jako s nimi spříznění slovenští Kandráčovci. Ostatně, jedna ze skladeb, Branisko, je přímo od nich. V tomto trendu je ukryta otázka, která směřuje spíš do budoucna: Jde tento slovenský model, postavený až skoro na estrádním základě, přenést do odlišného kulturního světa v Čechách?