S novým albem Support Lesbiens se podle očekávání vracíme do druhé poloviny devadesátek, kdy se dařilo britským kytarovkám. Faktem je, že se o britpopu vždycky hodně psalo (i u nás), ale až na pár výjimek se mimo Anglii prodával hluboko pod očekáváním. Supporti patří ke spíše vzácným kontinentálním případům, schopným dotknout se alespoň hranic britské lokální kultury, zůstat při tom sví a skrze své nahrávky implementovat prvky britpopu do svérázného, dnes v českém případě už bohužel šedivého českého pop rocku. Titulní skladba Sugarfire s výrazným, až hymnickým refrénem nebo v rockových rádiích úspěšná In the Club tak vysoko překračují domácí úroveň anglicky zpívajících kytarovek.
Album obsahuje dvanáct skladeb, které si kapela produkovala sama. Myslím, že v tom je klíčový problém desky, ostatně v našich podmínkách celkem běžný. Selfprodukcí se kapela zacyklí. Chybí jí pohled zvenku. Viz jeden ze tří českých songů – do irského popu laděný Dublin. Výborná skladba v duchu českých představ o irském folk popu. Ale někdo měl kapele říct, že refrén je sice O.K., ale nepřesvědčivý a nejistě znějící pěvecký výkon ve slokách nemůže nikdy u posluchače fungovat. Škoda, Support Lesbiens se tím připravili o nadějný hit.
S češtinou mají Support Lesbiens vůbec problém. Navíc si ho sami zdůraznili tím, že titulní píseň a Ghosts of the Saturday Night umístili ke konci desky ještě znovu, tentokrát v českých verzích, takže přímo vyzývají ke srovnání, které je nelichotivé. Zvláště Přízraky sobotních rán se blýsknou výjimečně blbým textem. „Střepy, sex a pot / stékají do bot“, to je fakt paráda! A používat knižní výrazy jako „zda“ nebo „zvíš“, to je v rockovém textu opravdová odvaha. A tak je lepší, když Supporti zpívají anglicky.
Verdikt: 70%
V anglických písních Support Lesbiens vystoupí do popředí melodická invence, v některých okamžicích vzdáleně připomínající The Police. Přitom platí, že pětice zní nejlépe v rychlejších a uvolněných tempech. Zejména píseň Anytime Anywhere je toho dokladem.