Obrázek k článku RECENZE: Sting se elegantně proměnil v osobitého vypravěče
| Daniel Mohr | Foto: Universal Music

RECENZE: Sting se elegantně proměnil v osobitého vypravěče

Sting na novém albu otevřel svoji písničkářkou duši a nabídl tak pohled na trochu jiného interpreta a vypravěče zajímavých textů.

The Bridge je Stingova čtrnáctá sólová deska a nedá se tvrdit, že by během třiačtyřicetileté kariéry spadl ke stereotypu. Ani poslední studiovky nebyly pouze oprašováním staré slávy či nostalgickým výletem do devadesátých let. Všechny měly současný zvuk a zároveň Stinga přenášely ze světa popu blíž modernímu písničkářství, ve kterém dnes již sedmdesátiletý bard vyprávěl své vlastní příběhy a v textech se vracel do míst, která ho celý život provázela a formovala jako umělce. Nepotřeboval k tomu kopírovat trendy nebo do studia zvát rappery či jiné populární objekty současného popového světa.

Novinku nahrál ve svém domácím studiu na dálku přes internet se svými dvorními muzikanty, výsledek zprodukoval jeho dvorní spolupracovník Martin Kierszenbaum. The Bridge, jak můžeme vyčíst z názvu alba, pojednává o potřebě spojení lidí, kultur i politických názorů, které byly během pandemie rozděleny. A samotné album je zamýšleno jako pomyslný most, který tyto proudy spojí.

Otvírák Rushing Water pohání klasická kytarová linka jako od The Police, v textu Sting zabředává do svého podvědomí, které přirovnává k tekoucí vodě. A spolu se skadbou If It’s Love jde o vůbec nejsvižnější skladbu desky. Samotná If It’s Love je na albu první ukázkou Stingova vynikajícího storytellingu. Za příjemného hudebního doprovodu tu přirovnává lásku k nemoci, na kterou není lék. Do popovější části alba ještě zapadá skladba Book of Numbers, která zaujme chytlavým refrénem a Stingovou údernou basou.

Od čtvrté stopy však album výrazně zvolní a přejde do vyloženě písničkářské, pomalé polohy. V elektronické Loving You se Sting vznáší na vlně syntetizátorů a zvuků hypnotizujícího kytarového motivu, aby se vyzpovídal ze zklamané lásky. Škoda, že celkově je doprovod nevýrazný a jednotvárný, jde tak o nejslabší skladbu alba. Klenotem alba jsou naopak The Bells of St. Thomas, v nichž exceluje zejména Stingův dvorní kytarista Dominic Miller. Navíc má mnohoznačný, mistrovsky dotažený text, jenž pojednává o renesančním obrazu Petera Paula Rubense Nedůvěra Svatého Tomáše a o zradě či nedůvěře samotné. Standardní edici alba uzavírá titulní The Bridge, v níž Sting doprovodil pouze kytarou.

To ještě umocní celkový dojem z The Bridge, kde se z popového umělce místy stává až folkový písničkář. Jde o album založené především na hlubokých textech a osobním prožitku. Možná je méně přístupné, ale o to niternější.

Hodnocení:  73%