Ed Sheeran album předznamenal několika zajímavými prohlášeními. Mimo jiné řekl něco v tom smyslu, že na dokonalém akustickém albu pracoval řadu let, celé ho ale na poslední chvíli předělával z důvodu tragické smrti kamaráda a kvůli manželce, které diagnostikovali nádor. Poprvé se prý také nesnažil napsat desku, která se bude líbit, ale která bude spíše reflektovat jednu jeho životní etapu.
Těžko říct, jak to myslel, protože Subtract je v mnoha ohledech líbivá deska, doprovázená řadou zapamatovatelných melodií přesně podle Sheeranova mustru. Už na první poslech není pochyb, že tu či onu píseň napsal – je tu přítomen typický sladkobol, medové úpění i harmonické postupy, díky nimž je zpěvák rozpoznatelný na první dobrou. To mu může být samozřejmě ke cti, protože být rozpoznatelný si přeje snad každý hudebník. Jenže Sheeran je rutinér, který tak trochu točí stále jednu a tu samou písničku dokola.
Ústřední singl Eyes Closed by pasoval na kterékoli z jeho předchozích alb, stejně tak Boat, která album otevírá. Obecně je rozjezd desky vlažný, unylý a nepříliš zajímavý. Může se tu jakkoli lamentovat nad strašnými osobními prožitky posledních let, pořád je to lepivá limonáda. O to víc, že je deska postavená hlavně na kytaře a pianu a je zvukově decentní a oproti předešlým třem nahrávkám Equals, Divide a Multiply vyloženě minimalistická.
Sheeran album složil a nahrál s Aaronem Dessnerem z The National, jenž dal před třemi lety tvář dvěma oceňovaným pandemickým deskám Taylor Swift. Folklore i Evermore Subtract zejména v druhé polovině připomíná, třeba písněmi Borderline či Sparks. Jsou tu totiž přítomné podobné výrazové prvky, například jemně ukvílené smyčce. V těchto skladbách Sheeran otevírá nové části svého zvukového vesmíru, ale stále tu platí, že když dva dělají totéž, není to totéž.
Když s podobně folkovými deskami přišla Taylor Swift, byla to pro ni zcela nová poloha. Pro Sheerana to zas tak rapidní proměna není, ale aby nebyl jen pod palbou kritiky, je záhodno přiznat, že totální propadák to ze Subtract rozhodně nedělá. Najdou se tu vlastně příjemné okamžiky, které znějí upřímně a sympaticky, ale mohlo by jich být o něco víc. Je jasné, že deska pojednávající o smrti nebude mít moc vzletných písní, ale neznamená to, že musí být unylá a zvukově homogenní.
Pokud chtěl Sheeran napsat dokonalé akustické album, bude mít mnoho příležitostí ještě v budoucnu. Subtract totiž opus magnum není. Jelikož zpěvák po vyhraných soudních sporech s muzikou nakonec nesekne, je to pro něj třeba příležitost, aby příště vyzkoušel něco, co bude pro něj samotného skutečně revoluční a nepodbízivé.
Verdikt 60%
Nová deska Eda Sheerana není propadák a nezaslouží si přímočarý hejt jen z principu. Je však potřeba přiznat, že je zvukově nevzrušivá a nudná, a to rozhodně nevyplývá jen z jejího pomalého tempa a osekání nástrojů na minimum.