Únor 2019 – zvuková zkouška kapely Algiers v pražském Lucerna Music Baru, během níž jako skladbu na zkoušení odposlechů pouští hitovku Doorman. „Co to sakra je,“ ptám se? Byl to první singl z oceňovaného debutu rappera, který si říká Slowthai. Album Nothing Great about Britain vyšlo o několik měsíců později. A byla to událost. Ten pankáčský vztek a dikce i ten násilný beat – celé mi to okamžitě učarovalo. O čtyři roky později vydává Slowthai, vlastním jménem Tyron Kaymone Frampton, třetí, tedy „kritické“ album. Jaké je a udržel si na něm svůj vztek?
Je to ještě grime nebo už je to prostě jen punk? Na novince slyšíme víc kytar než na předchozích dvou nahrávkách dohromady – na druhou stranu to zní tak nějak přirozeněji, uvěřitelněji. Když to srovnáme například s tolik populárním MGK, Slowthaiovi ty kytary věřím. Nejde o kalkul, snahu zalíbit se jiné cílovce, jde prostě o touhu vyjádřit se trochu jiným způsobem. Vzpomínám si na jeho koncert na loňském Rock for People – na Tyronovu show přišlo málo lidí a ještě snad až na přední řady prakticky nereagovali. Slowthai vypadal rozladěně, ale i přesto se snažil dát lidem maximum energie a svůj set končil (tradičně) jen ve svých bílých slipech. Věřím, že kdyby měl v zádech kapelu, která by to hnala a tlačila víc než DJ, tak by strhnul i posledního škarohlída.
A při poslechu nového alba věřím, že na turné kapelu postaví, mělo by to smysl – sám ostatně tvrdí, že chtěl udělat krok někam jinam, než se od něj očekávalo. A díky kapele získal znovu jakousi svobodu a úplně nový druh inspirace.
UGLY sice znamená ošklivost, ale Tyron toto slovo používá jako akronym pro statement: U Gotta Love Yourself, tedy „musíš milovat sám sebe“. A je pravda, že i přes tu všechnu špínu se jedná o opravdu krásnou desku! Hned úvodní track Yum vás zvedne ze židle – jak je sakra možné takhle přenést energii skrze sluchátka?! A text? Slowthai je tu ve vrcholné formě! Vyznání o sexuálních preferencích, drogách a sebedestruktivním chování s vtipem a naléhavou energií nedokáže asi nikdo jiný tak jako on. Johny Rotten rapu? Proč ne! Zároveň ale dokáže překvapit i textem o tom, jak dává svému synovi pusu na dobrou noc a kritikou moderní společnosti (Selfish), je libo další velké přirovnání? Mike Skinner současné generace! A přitom si dokáže pořád udržet svůj styl a svůj ksicht…
Deska balancuje mezi agresivním rapem a až softpopovými skladbami. „Chtěli byste slyšet, jak by zněla balada od Radiohead s hardcore vokálem?“ ptá se recenzent na Pitchforku – „pusťte si skladbu Tourniquet!“ Nedá se než souhlasit. Jsem zvědav, jestli mě letos dokáže něco z britských ostrovů dostat tak jako album UGLY. A doufám, že se Tyron nenechal otrávit zmíněným koncertem na Rock for People a dorazí v rámci turné i do Prahy…
Verdikt 80%
Pokud se říká, že až na třetím albu se ukáže, jaký interpret je, Slowthai směřuje k tomu stát se ikonou. Polarizující sprostou figurkou, co plive jedovaté sliny na současný svět, ale zároveň i vypravěčem, který dokáže trefně a citlivě vyprávět o svém sebedestruktivním životě.