Hity ze začátku její sólové kariéry jsou už dávno pevnou součástí poprockového hudebního kánonu. Po devíti cenách Grammy a více než 50 milionech prodaných desek Sheryl Crow už nemusí nikomu nic dokazovat. Zatímco na předchozím, rozpačitě přijatém albu Evolution (2024) experimentovala s moderními prvky a umělou inteligencí, na Pick You Up se vrátila k tradičnímu zvuku, kytarám a směsici popu, rocku, blues, folku a country. Výsledkem jsou vyladěné melodie, aranžérsky vycizelované detaily a také hlas, který ani po letech neztratil nic ze své působivosti a zajímavosti.
Úvodní Freight Train plyne s lehkostí letního vánku, následná Perfect přidává smyčce a pedal steel kytaru, která dodává letmý nádech amerického country. Výborný hlas (ve výškách znělý, táhlý, čistý) jen potvrzuje, že Sheryl Crow stále patří k nejvýraznějším zpěvačkám svého žánru a skladba jako by vypadla z jejího katalogu tradičních devadesátkových věcí. Celá deska nabízí propracované aranže (Perfect, I‘ve Got Your Number) a skvělé doprovodné vokály (Flat Earth). Zkušeně zahrané hudební party i příjemná aranžmá ale nezakryjí fakt, že ne každá písnička z alba se posluchači vryje do paměti. Jednoznačným důkazem je titulní Pick You Up, jež zní jako hudební rychloobrátkové spotřební zboží nebo podkres do výtahu.
Texty na albu se zaměřují na hledání naděje v dnešním rozděleném světě. Ostatně Sheryl Crow desku přirovnala k „hydratačnímu krému na naše popraskaná srdce“. „Kdybych byla obvaz / maskující tvou jizvu / Možná by si toho nikdo nevšiml / Pod ním je zlomené srdce,“ zpívá v Perfect. V titulní skladbě pak přímo reaguje na pocity osamělosti a úzkosti z dnešní online doby a zpívá, že potřebuje rameno, o něž se lze opřít, zejména v situaci, kdy se člověk potýká s každodenním životním chaosem („Přišla jsem tě vyzvednout / I kdyby to mělo být to poslední, co udělám / Spadl jsi do králičí nory / A když ses vrátil, aby ses nadechl / Nedokázal jsi setřást všechny své starosti“).
V I‘ve Got Your Number se s nadhledem vyrovnává s tím, že stárnutí s sebou přináší výměnu večírků a bohatého společenského života za poklid v ústraní, smoothie a hloupé vtipy od nejbližších. Nejsilnější poselství nese závěrečná Freedom Bus (odzpívaná společně s Jesse Wellesem), kterou napsala po návštěvě Arlingtonského národního hřbitova. Zamýšlí se v ní nad významem svobody a nad tím, že neshody mezi lidmi nemusí, a hlavně nemají být překážkou jejich společného soužití („Kdo říká, že svoboda je zadarmo? / Není svobody bez historie / A lidí, kteří zemřeli za tebe a mě / Tak se nechovej jako blbec a nech ostatní být“).
Celá deska je vlastně album v pohybu a v dopravních prostředcích určených pro víc lidí – začíná ve vlaku (Freight Train), aby skončilo v autobusu (Freedom Bus). Původně zamýšlené šestiskladbové EP se po dopsání závěrečného tracku stalo regulérním albem, které je s celkovou délkou pouhých 25 minut nejkratší deskou v kariéře Sheryl Crow. Stopáž je ale tentokrát dostatečná, protože deska vlastně nic nového, od zpěvačky už neslyšeného, nepřináší. Nad průměrem ji drží vokální výkon a hudební zručnost všech zúčastněných.
VERDIKT: 70 %
Vyzrálé a kompaktní album s výborným zpěvem a nosnými texty. Jen ničím nepřekvapí.