Českobudějovičtí Satisfucktion mají za sebou třicetiletou praxi a v jejich hudbě je dodnes znát, odkud se táhnou jejich kořeny. Problémem je, že těch vzorů bylo nejspíš tolik, že všechny se dodnes objevují v rukopisu kapely. Výsledek je proto stylově neujasněný a pohybuje se od hard rocku (My Own Jesus) po rap metalové frázování The System of the Down (Adrenaline), jimž je dokonce věnována jedna ze skladeb.
Takový přístup má ovšem i své výhody. Deska tím pádem není jednotvárná a hlavně chce-li uspět, musí nutně stát na muzikantských výkonech čtveřice, což obě hlavní postavy kapely, zpěvák Broňa Míka a kytarista Pavel Těšínský s přehledem naplňují. Míka kapele dominuje, skoro jako herec se pečlivě přizpůsobuje dramatické koncepci každé skladby, dokáže být (metalově) křehký, romantický, měnit se v průběhu jediné kompozice, ale když přijde na věc, dá do svého hlasu správně agresivní odstín. Samozřejmě, jejich typ hudby si žádá emocionální zpěvákův výkon, ale Míka se nesnaží za každou cenu řvát. Spíš přesvědčuje. Různorodost jeho projevu je krásně znát v My Inamorata, kde po zlomu uprostřed skladby jako kdybychom slyšeli úplně jiného zpěváka.
Když jsme u zpěvu, velmi výraznou vlastností Satisfucktion jsou sbory. Mimochodem, právě ty nejvíc ukazují na vliv The System of the Down. Z nahrávky samozřejmě nelze poznat, jak byly ve studiu vytvořeny, ale o to vlastně ani nejde, spíš je důležité, jak posilují roli refrénů. To, co od sboru slyšíme v My Own Jesus, má víc než dobrou evropskou úroveň.
Pavel Těšínský přispívá do kadlubu, v němž se vaří hudba alba Leaver, citlivým výkonem, který na jedné straně nechává vyniknout hlavně zpěváka, ale když přijde na věc, umí si najít dost prostoru pro svá sóla. V opus magnum alba, kompozici Waterfall, se hned na začátku blýskne sabbathovskou předehrou, originálními vyhrávkami pod Míkovým vokálem a s nečekaným divokým vírem ve svém sóle.
Za startovní singl si kapela vybrala píseň Sick Love, colab se zpěvačkou Hankou Kosnovskou z pardubické skupiny Nil. Ženský hlas přidal na originalitě tolik dráždivé šťávy, že se skoro zdá, že tohle je spíš parketa pro rockovou divoženku než její rodný soubor.
Verdikt: 70%
Satisfvction svou zatím poslední deskou potvrzují, že skladatelsky i instrumentálně patří do vysokých pater českého rockového a metalového žánru.