Obrázek k článku RECENZE: Röyksopp uzavírají záhadnou trilogii. V klidu by vydala na jedno album
| Dominika Fuchsová | Foto: 10:15 Entertainment

RECENZE: Röyksopp uzavírají záhadnou trilogii. V klidu by vydala na jedno album

Elektronické duo Röyksopp vydalo poslední díl trilogie Profound Mysteries. Největší záhadou alba ale zůstává, proč přizvali tolik hostů. Kdyby Torbjørn Brundtland a Svein Berge vsadili jen na melodie, udělali by lépe.

Během osmileté pauzy norské duo asi načerpalo tolik nové inspirace a energie, že se rozhodlo vydat rovnou trilogii. Všechny tři díly vyšly postupně letos a každý obsahuje deset písniček, na nichž převažují hostující umělci, kterými jsou na „trojce“ Astrid S., Alison Goldfrapp, Jamie Irrepressible, Pixx, Maurissa Rose, Gunhild Ramsay Kovacs a Susanne Sundfør. Ano, to je hodně jmen na deset písniček v jedné desce. Na Profound Mysteries III je pouze jedna skladba bez featuringu. Právě ta je ale paradoxně nejlepší z celého alba.  

Röyksopp sice kdysi zaváleli albem Do It Again, které vydali společně se švédskou zpěvačkou Robyn. Dokonce se její jméno objevuje i na pozdějších albech. Nicméně celistvost, instrumentální pasáže i svěžest alba z roku 2014 byla trochu někde jinde, než jak je tomu ve Hlubokých záhadách. 

Hned úvodní skladbu So Ambiguous kazí zbytečně znuděný hlas zpěváka Jamieho Irrepressible, a to opakuje jen jednu a tu samou větu. Přitom má píseň úžasné syntetické pasáže a skoro až filmovou melodii. Stejně působí i v pořadí sedmá The Next Day. Vět už tu má sice britský zpěvák o něco více, ale výsledek zůstává stejný. Me&Youphoria je poněkud chytlavější a určitě by lépe odpíchla začátek alba, ale co už. Hlas Gunhildy Ramsay Kovacs je zase poněkud šakalí, ale výsledkem je vcelku povedená elektro-popovka. 

Teprve až po půlce alba přichází vrchol celé trilogie, kterou je píseň Speed King. I když kapela kdysi avizovala, že končí s delšími stopážemi, naštěstí slib nedodržela. Skoro desetiminutová skladba je ambientní skvost, který je dynamický, melodický, rozmanitý. 

Napříč celou deskou jsou slyšet zvukové narážky na ikony, u nichž se dvojice inspirovala. Například ve třetí písni Stay Awhile může náročnější fanoušek zaslechnout podobnost s Depeche Mode. A právě tahle píseň je skvělým příkladem toho, jak geniální melodii duo stvořilo a následně zkazilo zpěvem Susanne Sundfør. Skladba The Night, která následuje, se naopak vůbec netají tím, že inspiraci tu kapela získala u Kraftwerk. Sám Brundtland a Berge na toto téma poznamenali, že se snaží do podobných referenčních písní přidat i vlastní věci, aby hranice mezi kopírováním a inspirací zůstala zachována.  

Dvojice označuje nové koncepční album za svůj dosud nejambicióznější projekt, což jí rozhodně nelze upřít. Celou trilogií Profound Mysteries se kapela, možná nevědomky, trochu navrátila ke svým hudebním kořenům, ke svému debutovému albu Melody A.M. z roku 2001. Jejich dosud asi nejlepší počin se zakládal právě na melodiích a originálním zvuku. Ale hosté? Možná jsou tu navíc.

Verdikt: 70 %

Profound Mysteries III je výsledek rok trvajícího ambiciózního projektu, který ale jako celek působí poněkud fádně. Klidně mohl být zhuštěn do jednoho výjimečného alba. Každopádně, až Röyksopp dorazí na koncert 22. 2. 2023 do pražského Fora Karlín, je na co se těšit.