Máme tady co do činění s jednou z nejlepších českých hiphopových desek za poslední léta. Vytvořili ji starý dobrý „old school man“ Kato z Prago Union a jeho o sedm let mladší kamarád Rest. To slovo kamarád je velmi důležité, protože dialogy obou pánů jsou plné porozumění, ochoty naslouchat druhému a zdá se, že dokonce až radosti z toho, že si spolu mohou ve formě desky povídat. Z formálního hlediska nabízejí zážitek. Vždyť jedině Kato a Rest dokážou zarapovat větu „život je zjevně obsedantně kompulzivní“ a rozumíte jí tak, že ani nemusíte hledat význam slov ve slovníku.
Do story jejich desky se dostáváme písničkou Dokonalá. Rest jako mladší z dvojice vzhlíží ke Katovi jako ke svému vzoru z mládí a těší se z toho, že si s ním může povídat. A Kato mu naopak hned v následující skladbě krásnými verši naservíruje svůj pohled na toho dávného Restova hrdinu, pohled stárnoucího člověka, kterému už není tak do skoku jako dřív a zaobírá se úplně jinými věcmi než v dobách, kdy ho mladičký Rest poslouchával. Není to žádná velká radost:
„Jedinej limit je můj čas na tomhle světě,
ty vesmíre, snad to nezní drze,
ale to je zároveň i ta věc,
která mě nikdy nepřestane mrzet.
Ten smutek, jak se blížej moje meze,
jde čím dál tím hůř setřást,
než když mi bylo šestnáct.“
Kato s Restem si potom povídají o všem možném, o tvorbě, o víře, o lidském údělu, o tom, co se dá nebo už nedá ještě v úprku života stihnout. Padají přitom postřehy a rady, jen si tu jejich životní filozofii zapsat a tu a tam pro sebe nahlas zopakovat:
„Kde zrovna stojíš, může vždycky stát jen jeden,
nikdo nevidí co ty,
i když bude koukat stejnym směrem, no,
některý cesty si prostě musí člověk projít sám,
i když výsledek zná předem.“
Geniální slova! A takových postřehů najdeme na albu spoustu.
Veřejnost ale asi nejvíc zaujme skladba Právem, protože jde o docela údernou kritiku domácí hiphopové scény. Jistěže jde – jak Kato sám říká – hlavně o to, že se jednotlivé osobnosti štengrují mezi sebou, což je v tomto žánru běžné, ba dokonce oblíbené, a lidi to mají rádi. Je to taková vějička pro publikum, ale kus pravdy v tom je. A netýká se to jen hip hopu.
„Tak co ty nový desky, kámo? Nebaví tě? Baví tě?
Deset poloprázdnejch tracků,
dvacet minut navíc brek,
kritika není na místě, leda ta sama na sebe,
chce to cihly a ne vzduch, když se staví zeď.
Vidim ty vzdušný zámky, vyrostly na číslech,
jen libozvučný schránky, co nemaj vlastní řeč,
ani vlastní tvář, to jen tak tváří se,
tak dlouho se kopíruje, až se sám ztratíš zle…“
Druhá půlka desky sice nemá až takovou sílu, proti začátku alba působí trochu rozptýleně a méně koncentrovaně, ale pořád je vysoko nad standardem české scény.
P. S. Závorka v názvu projektu není jen pro efekt. To „A)“ máme podle obou rapperů číst jako „Za A“.
Verdikt: 80%
Možná že se mnohému z příznivců české scény bude zdát, že deska je plná přechytralého mudrování, ale určitě jednou do myšlenek téhle sehrané dvojice doroste. Konečně tedy hip hop pro dospělé!