Druhé album bývá v kariéře interpretů zásadní; mnohdy ještě víc než to debutové. Je na něm třeba ukázat, že silná prvotina nebyla jen dílem náhody a štěstí, ale umu a vize. U Raye se samozřejmě všechny důležité složky setkávají – je výborná a suverénní zpěvačka, při živém vystoupení umí lusknutím prstu opanovat pódium a taky je zdatná autorka. I když slovo zdatná se zdá v případě desky This Music May Contain Hope poněkud nedostatečné.
Raye samozřejmě už na tři roky starém debutu ukázala, že si svou těžce vydobytou svobodu hodlá užívat a nemíní se nechat svazovat žánry. Maximalistický eklekticismus si hýčká i na novince, kde bez bolesti a křeče přepíná mezi jazzem, swingem, gospelem, popovými power baladami, ale i dance music. A ač se to na první pohled může zdát jako pelmel bez jedné linky, není tomu tak. Všechny písně vedle sebe bez problému koexistují, jako červená nit se jimi táhne především téma hledání naděje ve světě, který může být občas dost tvrdý a skoupý na lásku.
Raye ovšem i ten největší srdcebol umí přetavit v hudební triumf. A nezosobňuje ho jen koketní hit Where Is My Husband!, ale i řada dalších skladeb. I Will Overcome je po krátkém intru plnohodnotný otvírák, jenž okamžitě posluchače přibije k sedačce. Click Clack Symphony s hostujícím Hansem Zimmerem je popová symfonie s leitmotivem klapajících podpatků a vrcholí jako scéna z hollywoodského velkofilmu. A i když Raye mnohdy nezpívá o lehkých tématech, jako třeba v I Know You’re Hurting, písničky na desce jsou prosté plačtivosti, zato v sobě mají vskutku štědrou dávku teatrálnosti. Nikoli však patosu a trapnosti.
Raye je už ze své podstaty indie umělkyně, která to i bez podpory velkého labelu dotáhla daleko, nesází na nijak přímočaré rádiové hity. S výjimkou Where Is My Husband! naopak zkouší posluchačovu trpělivost v době, kdy se tzv. attention span, tedy doba, po kterou je člověk schopen pozornost udržet, významně zkracuje.
Deska má se sedmnácti písněmi skoro hodinu a čtvrt, je proměnlivá a málokdy jde přímo k věci. Nenudí ale ani chvíli. Každá nová píseň dokáže zaháčkovat vokálními výkony nebo aranžemi se symfonickým orchestrem nebo big bandem. Žánrová proměnlivost tady rozhodně funguje ku prospěchu věci. A hlavně je to deska, která je soudržná a kterou se vyplatí poslouchat vzhledem k její dobře vystavěné dynamice v plné šíři, tedy od začátku až do úplně posledního taktu.
Verdikt: 90 %
Novinka Raye je od začátku do konce nekompromisní. Maximalismus jede na plné obrátky, zpěvačka svůj styl od debutu ještě víc vybrousila. Tohle je jedno z nejlepších alb, které za poslední roky vyšlo.