Obrázek k článku RECENZE: Proč patří Renne Dang mezi sympatičtější postavy tuzemského rapu
| Ondřej Horák | Foto: Blakkwood Records

RECENZE: Proč patří Renne Dang mezi sympatičtější postavy tuzemského rapu

Renne Dang v závěru osobní trilogie rekapituluje vlastní život, oslavuje úspěch a snaží se být následováníhodným příkladem. Nebojí se ani milostných písní a občas udělá ramena. Značkou rap ale maskuje i poněkud bezzubé písničky.

Rapper z Rychnova nad Kněžnou se na nové desce profiluje jako self made man, což není v hip hopu nic objevného. Za šestadvacetiletým Renne Dangem nicméně stojí skutečný příběh.

Svůj čtyři roky starý debut pojmenoval Con lai, tedy míšenec. Jeho vietnamský otec rodinu opustil, ještě když byl dítě, mladého Danga kvůli vzhledu nechtěli vzít do party Češi ani Vietnamci. V textech se vymezoval vůči nacionalismu hlasitěji než jeho kolegové, přesto v konzervativním prostředí Česka uspěl. Za Con lai dostal zlatou desku, druhé album Thái bylo platinové a v současné době Dang patří mezi tahouny labelu Blackwood.

Aktuální nahrávkou uzavírá osobní trilogii, otázku vlastní identity střídá oslava úspěchu, což v rapu není také žádná novinka. Jak ale Dang připomíná, „nechci machrovat, chci motivovat“.

Rým ze skladby Grázl ilustruje jednu z proměn, kterou tuzemský hip hop prošel. „Nechci radit, nechci kázat, chci jen apelovat,zní v opačném gardu na albu Repertoár, jež na konci loňského roku oslavilo třicet let od vydání. Hip hop už dlouho není podvratná radost z bytí, spíš iluzorní návod na život, který se musí slavit.

Renne Dang na svém třetím sólovém albu balancuje mezi motivačními promluvami youtuberů a tvrdě se tvářícími rappery dávajícími na odiv bohatství získané rapem nebo prodejem drog. Přesto jeho texty patří mezi ty uvěřitelnější. „Fotr nás nechal hlady, musím domů love nosit / Lidi se chtějí vozit, lezou na med jako vosy,“ líčí chuť uspět i obezřetnost, kterou s sebou nese popularita.

Jemu ale největší úspěch paradoxně nepřinesl rap, nýbrž poprocková píseň Kytky z Pumpy. Na Spotify i YouTube jde o jeho zdaleka nejhranější, čehož si coby mladý byznysmen nemohl nevšimnout.

Na úspěch hitu se na aktuální desce pokouší navázat hned několikrát. Za mnou hoří svět je rozverná poprocková písnička do rádií, v níž Dangův hlas osciluje mezi chraplákem Tomáše Kluse a procítěnými výškami Richarda Krajča. Ta podoba je někdy vlastně zarážející. Na rozdíl od veteránů tuzemského rádiového éteru ale texty typu „zas se zamilovávám a mávám ti / na rozloučenou, když se loučíme“ občas proloží žánrovým „yeah“.

V podobném duchu se nese i píseň Pouto. Hraje kvapnějším tempem a pro změnu se týká rozchodu. „Jako bychom to už nebyli my / Už nějakou dobu tě nepostrádám / Nechápu to, že jsme pro sebe žili / Protože teď už tě nepoznávám.“ Odlehčené kytary středních temp prožívají v mainstreamu comeback díky Olivii Rodrigo, která je loňskou senzací. V Česku se mu věnuje zpěvačka Annabelle, rockovým odpichem ale hrají také Stíny, největší hit z poslední desky Viktora Sheena.

Z podobných průniků do kytarové hudby je přitom znát, že rappeři si zvuk rockových písní stále spíš osahávají a v porovnání s klubovými kapelami zní jejich bouření jako demo verze. Renne Dang navíc nepracuje se studiovou ladičkou autotune a zpěv mezi jeho talenty zrovna nepatří. Na albu také místo rapu častěji spíš artikuluje, jako by se snažil udělat svůj projev civilnější.  

Mezi světlejší momenty desky tak patří písně typu Lepší já, která odlehčeným beatem připomíná zlatou éru UK garage a na chvíli dává zapomenout, jak moc se Renne Dang bere vážně. Ten to ale slovy jako „motivační já v hlavě mi říká, že to nesmím vzdát, tak to nejspíš dám“ rychle připomene.

Náznak humoru nese alespoň video ke skladbě Pouta. Pokud by ho nenatočil, byl by Dang jedním z favoritů soutěže o nejzadumanějšího česko-asijského rappera. Tu by ale nakonec stejně s přehledem vyhrál melancholik Anki.

Album trvá bez dvou minut hodinu a Dang po většinu stopáže popisuje chyby, z nichž se poučil, aby se stal lepším člověkem. „Vod mala kradlo se v partě / Piko a sračky vod dětství / Mohlo to dopadnout špatně / Prostě jsme hledali štěstí,“ líčí život na severu Čech.

Jako by se proklestil životem k prozření a nyní se rozhodl o nabytou moudrost podělit s posluchači. To je na 26 let odvážný koncept. Podobně odvážné je také v refrénu neustále dokola opakovat „Paní, váš syn, to je grázl / Ale teď podívej na něj, jak má se.“

Přes to všechno patří Renne Dang mezi sympatičtější postavy tuzemské hiphopové scény, jež se s úspěchem žánru rozrostla do bizarnosti. Nerapuje o tom, jak rapuje, ve své popularitě cítí jistou zodpovědnost a hlavně nedělá zbytečně ramena, i když je má větší než půlka scény dohromady.

Hodnocení: 65 %

Používáme cookies abychom Vám umožnili lepší procházení stránkou. Pro více informací si přečtěte Co jsou Cookies. Pokud budete pokračovat v procházení stránek, vyjadřujete souhlas s těmito podmínkami.