Hned úvodní Ready to Go Home nastavuje laťku vysoko – gospelový sbor se prolíná s funkovými beaty a rozmáchlými smyčci, zatímco Bobby Gillespie zpívá dojemnou píseň, kterou věnoval svému umírajícímu otci. Jeho fotografie z roku 1960 zdobí obal alba, jehož název Come Ahead odkazuje na starý glasgowský bojový pokřik.
Love Insurrection je dokonalým příkladem nového směřování – táhlé vokály, podpořené funkovým groovem a psychedelickými prvky, to vše vytváří hypnotickou atmosféru, zatímco bohaté aranže plné fléten, lesních rohů, bong nebo rumba koulí za doprovodu výrazné basové linky dokazují, že kapela objevila ke svému vyjádření nový zvukový prostor.
Album obsahuje několik vrcholů – Innocent Money s tanečním filmovým soundem představuje nástrojově opulentní hudební mejdan, Love Ain’t Enough kombinující psychedelii a rock za podpory fantastických ženských vokálů či Circus of Life, groovy hudební trip, na kterém se éteričnost mísí s funky. Závěrečné devítiminutové Settlers Blues pak upoutá příběhem o anglické kolonizaci Irska, podpořeným náladotvornou kytarou a jemnými smyčci.
Pozornost zaslouží i Heal Yourself, členitá niterná skladba s umným genderovým střídáním vokálů ve slokách a refrénech, nebo Melancholy Man, gradující v závěrečném výrazném kytarovém sólu Andrewa Innese. Obě skladby ukazují, že Primal Scream dokážou kromě tanečních rytmů nabídnout i intimnější, procítěnější polohu své tvorby.
Verdikt: 75%
Come Ahead dokazuje, že Primal Scream stále umí překvapit. Kapela, která si v minulosti pohrávala s punkem, indie rockem i tanečními beaty nyní přidává do svého repertoáru funk. Album skvěle balancuje mezi osobním vyzněním a politickým protestem, zároveň si zachovává chytlavost, pro Primal Scream tak typickou.