Zajímavý je už sám název alba. Je snad odkazem na schizofrenického malíře Oswalda Tschirtnera, jehož tvorbou se v roce 1983 inspirovali němečtí avantgardisté Einsturzende Neubauten na albu Zeichnungen der Patiente O.T.? Ale tam je O, ne 0. Nebo je to náhodná shoda okolností, když v úvodní skladbě Nadání také vystupuje jistý O., nebezpečně podobný Otovi Klempířovi?
Tahle skladba je pochopitelně publicisticky nejatraktivnější kompozicí Hauserova alba. Ale zapadá právě tahle skladba do kontextu zbytku alba, nebo ne? Hlavním námětem Pacienta 0 je totiž fet a šílenství, takže je na posluchači, jestli si myslí, že s tím hlavní hrdina Nadání nějak souvisí.
Asi překvapí, že od Hausera očekávaná (bizarní, někdy až deviovaná) erotika ustupuje na Pacientovi 0 do pozadí. Ne že by se tu a tam nevynořila, ale obrazy, které Hauser vytváří, jsou temné, noční a dalo by se říci, že na omak neurčitě rosolovité. „Nebe je pokrytý černou metalízou.“ Co je potom sen a co je skutečnost? Co je pravda a co je lež? Hauser tyhle otázky neřeší. Prostě jen existují.
Možná v tomto kontextu je klíčová společná skladba Samira Hausera se šansoniérkou Ester Kočičkovou. Nečekané spojení v písni Stínohry vytváří něco jako dialog obou já ve schizofrenikově hlavě. Sámir říká: „Včera jsem se viděl tou ulicí jít / v průhledným těle a byl to zvláštní sen.“ A Ester mu odpovídá: „To nebyl sen / prostě se ztrácíš / z ostrejch obrysů / jsou teď jenom šmouhy.“ Nejlepší a nejspíš také nejhezčí kousek kolekce.
Další zajímavou skladbou v rámci kontextu písní o drogách a šílenství je zase naopak čistě drogová píseň Hugo Haas. Stojí na představě o životě prvorepublikové pražské bohémy, jejíž každý příslušník „potácí se Prahou s flaškou beaujolais a v rypáku má vždycky dobrý zboží“. Haas je součástí tohoto světa. „Sodoma a Gomora je všude, kam vkročí.“ Hauser pak líčí, jak vyčerpaný po tom, co mu po orgii dojde matroš, „na kanapi chrápe Hugo Haas / jako kontrabas“.
Zajímavý je Hauserův projev. Samir se už ani nesnaží zpívat. Uhrančivě a často se syrovým patosem recituje (ale ne rapuje!) do elektronických beatů, což vytváří dojem jakéhosi divadelního monologu. Charakter představení by do jisté míry mohla potvrdit poslední skladba Finále, která jako mnohovrstevný symbol zániku existence popisuje požár v divadle.
VERDIKT: 85 %
Pacient 0 je sice o fetu a šílenství, ale je to mnohovrstevná deska, v níž se všechno točí kolem nejistot a temna lidské existence, v němž se občas ocitáme. To je ostatně častý námět Hauserových děl, ale málokdy byl podán tak srozumitelným způsobem jako na tomto projektu.