Pokud se neorientujete v tuzemských folkových vodách, nebo jste si alespoň párkrát za život neposlechli dnes již legendy akustické scény Žalmana a spol., zřejmě vám toto jméno nic neřekne. Za bezmála třicet let v hudební branži se ale krušnohorský rodák stihl podepsat pod jedny z nejlepších folkových desek, co u nás vznikaly. Co si však doposud nemohl odškrtnout, je jeho vlastní sólová deska.
Ač je Petr Novotný v pevném svazku s folkem, jeho prvotina klasickou folkovou deskou rozhodně není. Logicky ve zdravé míře na albu dominuje, avšak kromě něj tu můžeme slyšet velmi důrazný nádech jazzu, špetku punku, moderního písničkářství, ale i třeba hip hop líznutý s dechovkou. Ano, to poslední v jediné skladbě dohromady.
I když se může zprvu zdát, že při absenci vícečlenné kapely by mohla deska ztratit rozmanitost, v případě alba Na důchodě tomu ani zdaleka není. Petr Novotný se za svých pětašedesát let vypracoval ve vynikajícího muzikanta, jenž přesně ví, co je potřeba k napsání kvalitní desky. Nejedná se také ani o egoistickou desku, na které by potřeboval světu ukázat, co všechno umí s nástroji. Dvouminutová sóla na basu tu opravdu budete hledat marně, i když v jeho případě bych si je rád poslechl.
Za všech hudebních nástrojů na světě je Petr Novotný spřízněn právě s baskytarou, o čemž se můžeme přesvědčit ve skladbě Mojžíš, která je na ni kompletně odehraná. Na tomto hudebním veledíle je dokonale slyšet, jakým hudebním mozkem Petr Novotný disponuje. V nejhustších pasážích jsem přestal počítat, když jsem došel k pěti basovým motivům současně.
Po celou dobu z desky vyzařuje nesmírný klid, který je obalen srozumitelnými, avšak ne jednoduchými texty. Tu a tam nějaká textová pasáž zarezonuje, jako například v úvodní skladbě Z pohledu múz, kde se autor šikovně trefuje do principů hudebního mainstreamu, který následně dává do kontextu s vlastní osobou, jež vlastně nemusí už vůbec nic, a je rád, když se mu lidé na desku složí.
I přesto však deska není lehce zapamatovatelná, což je v tomto konkrétním případě velké pozitivum. Po každém dalším poslechu se objeví jiná skladba, která se dá považovat za vrchol desky. Jednou to může být nádherná orchestrální balada Tvůj, jindy například velmi osobní Kolibřík. Jednoznačný vrchol tu však označit příliš nelze. Hudebně si totiž nahrávka drží velmi vysokou laťku po celou dobu.
Samostatnou kapitolou jsou Jiný hodnoty. Tady se Petru Novotnému, zřejmě jako prvnímu na světě, povedlo zkombinovat hiphopové vlivy s regulérní dechovkou, za kterou by se nemuseli stydět ani ty nejlepší sbory u nás. Podobně je na tom i poslední skladba Abych obstál. Ta se zhruba v polovině roztrhne v punkrockový nářez.
Na důchodě je deska, ze které si vybere každý to své, a pokud se nebude ostýchat a dokáže se do ní ponořit, nabídne mu nevšední zážitek. Novotného příjemný vokál vás provede patnácti skladbami, které jsou si sobě v lecčems podobné, avšak vůbec ne stejné.
Verdikt: 85%
Na důchodě je deska, jež byla vytvořena z jednoho prostého důvodu. Udělat radost. V akustických vodách je prvotina Petra Novotného dost možná albem roku.