Laura Jane Grace na své druhé sólovce Hole in My Head překračuje hranice. Stejně jako v životě, tady jen co se žánrů týče. Posluchačům za necelou půlhodinu nabídne zajímavý mix punkové energie, akustické intimity i hledání sebe sama. Deska je odrazem její osobní cesty – od bolestivých zpovědí až po oslavu lidské síly a osobnosti.
Každá z jedenácti položek alba odhaluje část její duše. A je úplně jedno, zda jde o svižnější, rockovější věci v plné nástrojové palbě (Hole in My Head, I’m Not A Cop), nebo niternější písničky, kdy si vystačí jen sama s kytarou (Tacos and Toast, Hard Feelings). Ať už má skladba jakoukoli podobu, vždy je doprovodem příběhů o univerzálních tématech, jež obsahují bolest, ztrátu, ale i naději.
V každé písničce na albu Laura Jane Grace balancuje na hraně mezi temnotou a světlem, mezi bolestí a nadějí. Deska je plná kontrastů odrážejících komplexitu lidské psychiky a neustálé hledání smyslu a světla i v nejtemnějších chvílích. A třeba Hard Feelings je důkazem a vyjádřením toho, že i v největší bolesti lze nalézt krásu a sílu k pokračování. A stačí jí k tomu jen kytara a srdce na dlani.
Ostatně pěvecké nasazení patří k vrcholům na desce. Zpěvačka má výhodu silného znělého hlasu. Když se do něj opře, má to švih (Dysphoria Hoodie, Birds Talk Too, Cuffing Season, Mercenary), umí ale také ubrat na výrazu a jemně, přesto procítěně posluchače provést příběhem (Tacos and Toast, Keeping The Faith).
Aranže jednotlivých písniček jsou promyšlené, a při vědomí, že méně je někdy více, často osekané na dřeň. Když se sází na syrovou energii, slyšíte zvuk charakteristický pro punkovou kapelu, když přichází niterná osobní zpověď, dostává prostor nástrojový minimalismus. Střídání těchto poloh naznačuje nejen hudební kořeny, z nichž Laura Jane Grace vzešla, ale je také důkazem její hudební tranzice, růstu a vývoje.
Deska sice působí jako jam muzikantů naladěných na stejnou notu, kteří už chtějí hrát pouze pro radost, ale nahrála ji samotná Laura Jane Grace, pouze s výpomocí basáka Matta Pattona, který obstaral i doprovodné vokály. Její nejsilnější stránkou je upřímnost a hloubka, s níž je zpěvačka ochotná sdílet své životní zkušenosti. Odvaha mluvit otevřeně o úzkostech a zranitelnosti, o hledání vlastní identity a neustálém zápase s vnitřními i vnějšími démony, je umocněna intimními akustickými aranžemi, případně energickými punkovými riffy.
Krátké, ostré i niterně jemné skladby posluchače vtahují, někdy i strhávají. Mají v sobě něco pozitivního, co člověku dodává pocit dobré nálady. Hole in My Head je oslavou odlišnosti, odvahy být sám sebou a nekonečného hledání místa ve světě, při kterém člověk může narážet na nepochopení a odmítání. Své o tom ví i Laura Jane Grace.
Verdikt: 70%
Hole in My Head není jen hudebním albem. Jako takové představuje řemeslně dobře odvedenou práci, která má fortelný základ, ale nepředstavuje žádné zjevení. Jde především o zajímavý příspěvek do diskuse o tom, co znamená být umělcem v dnešní době, čelit osobním démonům a stále hledat nové způsoby, jak vyjádřit svou kreativitu. Je pozvánkou k reflexi – nejen o hudebním výrazu, ale i o životě samotném.