Příběh Maggie Rogers je skoro jako z hudební pohádky. Jednu z jejích raných skladeb slyšel Pharell Williams, vychválil ji, díky čemuž tehdy mladičká zpěvačka vystřelila strmě vzhůru. Vložené naděje nepošlapala a dokázala, že není jen one hit wonder. Její debut obsahoval silné alt popové písničky, které později na druhé nahrávce začaly získávat na ještě větší intenzitě a naléhavosti. Aktuální deska Don’t Forget Me ctí vše, z čeho zpěvačka vychází, ale je dotaženější a nejcelistvější.
Album inklinuje k soft rocku i folk popu a zdaleka nejvíc jsou v něm slyšet ozvěny Fleetwood Mac a jejich desky Tango in the Night, protože i tady jde o klenuté a dobře zapamatovatelné melodie. Maggie Rogers své hudební inspirace nezapírá, ale ani je nijak nevykrádá. Stále si na relativně malé ploše zachovává svůj rukopis i tvář obyčejné holky od vedle. A takové jsou i její písničky – s melancholickým nádechem, ale ne plačtivé, spíše intenzivní a naléhavé.
Don’t Forget Me se příjemně poslouchá, protože si absolutně na nic nehraje. Na albu nejde o žádné velké revoluce ani překotné inovace, v popředí stojí v jádru jednoduché písničky o lásce, ztrátě iluzí, loučení či toužení. Maggie Rogers se daří o všech tématech zpívat bez křečí a patosu. Její hlas a projev tu stojí v popředí a udávají tón i celkovou náladu.
Důvodem, proč album nepůsobí nafoukle či nabubřele, může být i to, že ho Maggie Rogers napsala během pouhých pěti dní – tří v prosinci 2022 a dvou v lednu 2023. Don’t Forget Me je jako uzamknutá časová kapsle, která se obejde bez zbytečného pozlátka. Naopak si hýčká svou bezprostřednost a jistou syrovost, ačkoli zvukově je nahrávka krásně uhlazená a bez chybičky.
Ať už je to naléhavost skladeb Drunk či The Kill, křehkost balad I Still Do či All the Same, nebo sentiment finálního titulního srdcerváče Don’t Forget Me, Maggie Rogers se nebojí ani lehce skřípajícího a lámajícího se hlasu. Více než o technickou dokonalost a exhibování jí jde o písničkářské přenesení emoce a o příběh. Ani pomalejší písně díky tomu nepůsobí vyprázdněně. Hluchá místa na téhle desce zkrátka nejsou, naopak vše drží hezky pohromadě.
Maggie Rogers větší příklon ke kytarám sluší. Na Don’t Forget Me působí přirozeně a vyrovnaně. Zkrátka čistá práce.
Verdikt: 82%
Maggie Rogers napsala intenzivní a naléhavé album, které dostává do popředí její talent, skladatelský i pěvecký. Její třetí deska je přirozená, nenásilná a její síla tkví v niternosti i jednoduchosti.