Devítičlenné Severní nástupiště se před několika lety zjevilo jako pozoruhodný fenomén i nečekaný úkaz. Písně Bratří Ryvolů, Wabiho Daňka, Lohonky Žalmana či Kapitána Kida jsou totiž už považovány jako materiál pro důchodce. Jenže tihle kluci a holky ještě nedávno chodili na střední školy – a přesto jdou v jejich stopách. Nedělají si jen legraci a jejich písničky nepohání smích, ale spíš obdiv, a co víc – oslovují jimi své vrstevníky na poměry nekomerční hudební scény masovým způsobem. Mají vyprodané koncerty a po prvním vinylovém nákladu debutu se doslova zaprášilo během několika málo týdnů.
Obal albové dvojky skvěle výtvarně parafrázuje slavnou desku kapely Zvláštní znamení touha od Hoboes bratří Ryvolů. A to jak vizuálem, tak i použitým fontem, ale Severní nástupiště se rozhodně jen neohlíží. Možná budou jednou citováni jako zakladatelé neotrampské hudby. Aranže jsou propracovanější než na debutu, foukací harmonika naprosto stylová, všechny ty mandolíny, banja a flétny dodávají jejich vlastně jednoduchým písním pestrost i dostatečnou dynamiku. Nenudí mimo přirozené prostředí u ohně, stejně fungují i někde v křesle v obýváku. A souznění hlasů je napříč celou nahrávkou doslova krásné. Přirozený zvuk jistě obohatilo i to, že se nahrávalo v dnes už stále věhlasnějším prostoru východočeského Soulkostela. Znalce může občas jen do uší praštit až přílišná inspirace na hraně vykrádání vzorů – třeba začátek Noční krajinou prostě píseň Rychlé šípy Wabiho Ryvoly jen stěží zapře.
Ale není v tom jen romantika, útěk od reality a vyvolávání ducha i kořenů trampingu. Texty, jakkoli jsou zabaleny do přírodních symbolů a obvyklých trampských propriet, se často týkají všednodenní současnosti a oplývají trefnými postřehy. Například song Lidi s jménama skoro až mrazivě vykresluje dnes časté pocity odcizení a osamění v davu navzdory stále rozvinutějším komunikačním kanálům i existenci sociálních sítí. V tomto směru je škoda, že jiné verše nejsou otevřenější a méně jinotajné, jako to bylo na debutu.
Je dobře, že se Severní nástupiště nezařadilo mezi stále početnější množinu krátkodechých spolků, které zazáří a po konfrontaci s realitou zase zmizí. A že, jak ukazuje tahle nahrávka, má stále co říct.
Verdikt: 74%
Country deska, která není jen retro. Umí stejně tak vyvolávat touhy jako terapeuticky uklidňovat.