A kapela Yamrtaal, pojmenovaná podle původního názvu pražských Nuslí, byla pro změnu triem, které přátelé českého klasického punku znali jako offshoot zpívajícího baskytaristy Savce. A Savec je přezdívka Vladimíra Šťástky, kterého přátelé českého klasického punku znají jako člena Visacího zámku. Z toho vyplývá, že od jejich alba Dygy Release Volume 3 můžeme čekat nějakou čertovinu.
A taky že jo. Pět skladeb (podle nových pravidel IFPI je přesně tolik písní minimum, které může obsahovat deska, aby byla považována za album) cílevědomě spojuje roztodivný humor, v němž se prolíná hravost (Činčila), absurdita (Blanka), přiblblá historka (Fichtl) a pivní humor (Pěna) s obrazem Stvořitele, který přemýšlí, jak by ten člověk, na němž právě pracuje, mohl vypadat (Zlepšovatel):
„Chystá se nový člověk, Stvořitel rozkládá
Spíš mysl vytříbenou než vůli hovada
Závity, když se zadřou, huba se rozštěká
K smíchu je každý, kdo se kecala vyleká“
Zlatá slova! Po čtyřech rozšklebených písničkách takové poselství citlivého posluchače trochu opaří, ale i tady je to v druhém plánu kus náhodně vybuchlého humoru. Nebo ten humor je v prvním plánu a trocha smutku nad tím, co Bůh vymyslel, je schovaná až vzadu?
Moc energický punk to tedy není. Jako kdyby chybělo nasazení. Tak tomu ostatně bývá, když podstata písní obsahuje příliš mnoho slov, čímž ztrácí údernost, a je tím pádem – řečeno s trochu nadsázky – „příliš folková“. Punkovou reputaci zachraňuje kytarista Aleš H., který neuctivě brousí se svou kytarou po celé ploše písní a občas se blýskne nějakým bizarním riffem.
Samozřejmě, nahrávky Náhodného výbuchu řadíme do kategorie idiosynkratické hudby a humoru. To znamená silně subjektivní druh muziky a legrace, která se líbí především autorům samotným a úzkému okruhu jejich přátel. Pokud jste na ni naladěni, užijete si. Pokud ne, budete kroutit hlavou, když se dozvíte, že Blanka
„Dávno není panna
Jest i rozežrána
Pěkně velké žvance sobě dopřává…“
Víte co? Raději si to obodujte sami.