Že nevíte, kdo je Mura Masa? Není to žádná podivná kapela z Moravy, ale producent, multi-instrumentalista, DJ, který se vlastním jménem jmenuje Alexander Crossan. Demon Time je jeho třetí deska a za svoji kariéru už stihl vyhrát i jednu sošku Grammy. Kdo jsem já? Já jsem kluk, co se u jeho předchozích desek dobře bavil, jeho tvorba mě vždy minimálně donutila podupávat si špičkou boty, ne-li se rovnou zavlnit v bocích.
První a eponymní deska přinesla Alexandrovi mezinárodní slávu. Byť sám vyrůstal na jiných žánrech a hrál v punkových i deathcoreových kapelách, jako Mura Masa přinesl opravdu svěží vítr do moderního diska. Na první desce spolupracoval s ikonami žánrů, na jedné straně například s Damonem Albarnem (Blur, Gorillaz), na další například s A$AP Rockym nebo Charliem XCX. Singly z první desky jsou v mnoha zemích platinové a na streamovacích platformách mají miliony a miliony poslechů. Na druhé desce se zrodila spolupráce s nejprořízlejší hubou v Northamptonu a možná celých britských ostrovů, rapperem Slowthaiem, který samozřejmě nesmí chybět ani na aktuální nahrávce. Ale až na dva tři singly byl zbytek jeho druhého alba nevýrazný a takový podivný slepenec.
Jak tedy zní Demon Time? Takhle… aplikaci Tik-tok nemám, byť se snažím sledovat moderní trendy, už zdaleka však ne s takovou vervou, jako to bývávalo. Spolu s touto aplikací údajně u mládeže klesla schopnost dlouhého soustředění – prostě pár vteřin a šup – swajpnout na další krátký taneček nebo video s koťátky. Zkoušel jsem Demon Days poslouchat za jízdy hromadnou dopravou a měl jsem vlastně neustálou potřebu kontrolovat, jestli se mi nezbláznil iPod a nehází mi na random úplně jiné interprety. Zkoušel jsem poslouchat album v autě, ale na semaforech jsem se neubránil ztlumení, aby si o mně ostatní řidiči nemysleli, že jsem blázen. Zkoušel jsem poslouchat třetí dílo mladého producenta i doma, ale jako bych ani já nedokázal úplně udržet pozornost.
Demon Time na mě působí jako podivný eklektický slepenec tracků, které Alexander složil během covidu doma a teď si prostě řekl, že na ně sežene nějaká populární jména a vydá je na jedné nahrávce. Nemůžu se ničeho chytnout. A hostující umělci? Vlastně podivná sebranka podivných hvězdiček od Lil Uzi Verta, který se proslavil hlavně tím drahým šutrem v lebce, až po hvězdy již zmíněné aplikace, kde mají miliony a miliony srdíček, ale jsou prostě jeden zaměnitelný za dalšího, jak už to u podobných „hvězd“ bývá…
Jsem boomer, nedá se svítit – už to holt asi není pro mě, řekl jsem si při poslechu s tím, že tu nahrávku snad ani nechci recenzovat… Na druhou stranu například skladba Up All Week se zmíněným rapperem Slowthaiem na featu anebo skladba Hollaback Bitch, která potěší každého boomera úvodním zvukem, jsou prostě dobré a solidní hity, které stojí za to, aby si je lidé poslechli a zatančili si…
Verdikt: 50 %
Je to disko, je to future-bass, je to chytlavé a je to sexy – ale na ploše (ne nijak dlouhého) celého alba to prostě tolik netlačí. Snad se z toho Mura Masa poučí a začne nad nahrávkami víc přemýšlet, dá jim nějaký celkový rámec a začne se svou hudbou pracovat jinak než jako s „hity do aplikace“ – talentu má přece dost!