U letitých legend, jako je Mňága a Žďorp, nikdo na novinky netrpělivě nečeká, protože těch hitů, které za ta léta nastřádaly, je tu více než dost. Ale na druhou stranu je vždycky fajn, když se nějaká objeví a že ta legenda jen nežije z minulosti. Že Mňága s dalším studiovým albem přichází po – pro ni nezvyklých – pěti letech vlastně není problém. Větším překvapením nakonec je, jak málo se ve výsledku projevil odchod kytaristy Martina Knora, po kterém je už frontman Petr Fiala jediným, kdo vydržel ze zakládající sestavy.
A o tom, že Fialův jasně čitelný skladatelský rukopis je tím, co kapelu charakterizuje, nemusíme pochybovat. Opět tu jsou hořkosladké hezké písničky (jedna se dokonce Hezká písnička i jmenuje!), s přítulnými melodiemi, postavené na bravurně odpozorovaných postřezích z všední reality, opět se tu zpívá o lásce a třeba i o vlaku a nemocnici. A zní to celé trochu jako další díl seriálu Made in Valmez, což je, prosím pěkně nikoli výtka, ale pochvala. Protože i když Petr Fiala rozhodně patří k těm, kteří celý život píšou jen jednu písničku, i její bůhvíkolikáté vydání nenudí, potěší a občas i překvapí.
Folkově jednoduché nápěvy, přímočaré melodie a neokázalá, ale funkční aranžmá nenudí. A koření je texty, které oplývají vtipnými formulacemi a skvělým zacházením s jazykem. Jeden song z alba přesto alespoň zdánlivě vyčnívá – O čertovi, který láskou shořel. Hostuje v něm Kato, je zpestřením i obohacením soundu kapely, chvíli mi trvalo, než mi došlo, že zde nejen rapuje, ale i zpívá, ale nakonec i on podporuje celek. A ten je takový, že by jakákoli ze zařazených písní klidně mohla pocházet z nejlepších alb skupiny z počátku devadesátých let. Respektive ani v konfrontaci s největšími hity by se neztratila. A právě příjemná vyrovnanost a absence vyloženě slabých míst je na desce tím možná nejpovedenějším.
Název alba trochu připomene starší titul Chceš mě? Chci tě! a navádí k myšlence, že základem všeho je životní optimismus a vzdorování výzvám. V jeho duchu zní album uvolněně a příjemně se poslouchá. A jestliže zpočátku nehýří hity, časem se určitě nějaké vyloupnou. Jde přesně o ten druh nahrávky, ke kterým se bude fajn opakovaně vracet. A úplně mimochodem, při vší úctě k předchůdcům, ta fotografie na obalu je naprosto geniální a lepší vizuál Mňága ještě asi nikdy neměla.
Verdikt: 78 %
I zdánlivá obyčejnost v sobě může skrývat sílu. A tahle znamená pro Mňágu studiový návrat v nejlepší formě.