Maniak v únoru ohlásil nový projekt. Místo alba se však na sociálních sítích objevil post, ve kterém brněnský rapper ohlásil desetidenní streamovací šňůru, během níž vznikne (či nevznikne) takzvaný StreamTape. Každý den se zavázal v přímém přenosu udělat jednu písničku.
A když je to období překonávání se, soutěžení a zázraků, rozhodl jsem se dát StreamTapu šanci jen zvukově a zhodnotit jej nejprve čistě na základě muziky. I když vím, že kouzlo podobných projektů tkví zejména v až intimním spojení mezi umělcem a fanouškem, kdy divák má před sebou prakticky reality show, během níž mizí všechny iluze o nahrávání na one-take a bezchybném lyrickém umu. Kdykoli se tesař utne, je to vidět. Ale nepředbíhejme.
Těch deset tracků dá dohromady 25 minut. Produkčně se na nich zásadně podílel Dan Motl alias Deynyel, který v posledních pár letech vyletěl prakticky z neznáma do výšin a Maniak si tu z něj udělal dvorního beatmakera a sound mastera. Projekt tak má svou chronologii, duši v tandemu, ale také zvláštní sentiment, který je těžké popsat.
Desku otevírá božský hlas bojovníka MMA Jiřího Procházky v tracku White Walkers, který motivuje svým klasickým monologem o překonávání sebe sama, do jehož mantry vstupuje Maniak floutkovským rapem a flow, jejíž DNA je vryta rapperovi pod kůži. Klasický Maniak. Neříkám automaticky, že je to dobře, protože poslouchat tohle až moc dlouho může lézt na nervy. A toho jsem se u této desky obával.
Například následující track To sem já se skutečně tak, jak byl napsán, ohraje za pár minut, přestože se snaží být trendy a zároveň motivační a myšlenkově pozitivní. Když jsem si jej poprvé pustil, ještě jsem netušil, že právě ono schematické rýmování a na sílu tlačený pattern v refrénu budou jedinými opravdovými „chybami“ v projektu, kterých si všimnu. Je jednoduché svůj názor přehodnotit – zejména ve chvíli, kdy si uvědomím, že stále poslouchám desku, která neměla žádné soukromí. Žádný klid, rozvahu. Nešlo se schovat.
Pravý Maniakův um posluchač rozpozná hned ve třetí Kiwi, kterou produkoval DJ Wich. Hra se slovy a s rytmicky přesnou výslovností a nápaditostí je disciplína, v níž Maniak prostě předčí kteréhokoli průměrného rappera na scéně. Jinak by si nezískal respekt osobnosti, jakou je Koky, s nímž dokonce v jeden den nahráli skladbu i natočili klip na track Offlife. Nebo Oriona, který v tracku Čaj zní jak Ab-Soul nebo ScHoolboy Q v roce 2012. Klopýtnutí nepřichází ani ve spojení s novou školou, kdy si AK-47 pozval k mikrofonu Chawa ze 600.
V necelé půlhodince si vyslechneme spoustu trapu a chvástání, poslechneme si trueschool a hluboké myšlenky, v nichž se Maniak například velmi často (a možná překvapivě, vzhledem k jeho promiskuitní rétorice) vrací k tématu vlastního dítěte.
Zvládáme se zaposlouchat do lyrických přesmyček, skrečování, hýbeme hlavami do čtyř dob, ale na konci si také zadivočíme do drumové sestavy, v níž Maniak zvládne spojit názvy všech tracků, které na StreamTape vyprodukoval. A aby toho nebylo málo, ke streamu vznikají ještě videoklipy, v nichž autoři nehledají žádný kvalitativní kompromis a které se v moři nové hudby neztratí.
Nechce se ani věřit, že tohle někdo zvládl spojit dohromady, aniž by předem uvažoval, co a jak. Jenže přesně to je živobytí kreativních myslí, jejichž hlava nikdy nezastaví. Jsou to motory, jejichž jiskra nevyhasne. Takových lidí je v Česku i na Slovensku spousta, pročež je chtěl Maniak do svého projektu zapojit. Do mikrofonu si přišel něco říct Jirka Král, Duklock, zastavili se noví producenti jako Übeatz či Hellion, známé osobnosti typu Jakub Enžl, kluci z Erem či Andrej Kalašnik a spousta dalších.
Proto když do svého hodnocení přimíchám nakonec i streaming, a pominu-li samozřejmě mistrný marketing, linkbuilding, traffic a podobné měřitelné hodnoty, které jsou v dnešní době snad stejně důležité jako hudba či videotvorba samotná, na celém projektu se mi vlastně nejvíc líbilo oživlé poselství, že síla je v jednotě. Všechny moderní vlivy pospolu, jak od starších, tak od mladších. Je evidentní, že to může fungovat. A to i pro dobrou věc – jestli se nemýlím, výtěžek bude věnován na charitativní účely.
Takže sečteno podtrženo – historický pokus prolomit další milník se dle mého názoru nadmíru povedl a já se nemůžu dočkat dalšího kola. Maniak sice na konci experimentu tvrdil, že jeho streamovací kariéra je u konce, ale to přece jeden nikdy neví. Čísla navíc mluví jasně, že se jedná o věc vskutku žádanou.
VERDIKT: 85 %
Brno jede. Rap z hlavního města Moravy boří díky Maniakovi předsudky ze všech stran. Je skvělé, že i služebně starší rappeři než Maniak zvládají takhle překonávat překážky, kterých se bojí i mladší generace.