Na australské metalcorové scéně jsou Make Them Suffer již léta zajetou kapelou, která ale jako by v nabité konkurenci byla stále trochu upozaděna. S eponymní pátou deskou se ovšem jejich jméno může brzy objevit na předních místech světových festivalů. Po všech stránkách se jedná o nadprůměrnou nahrávku plnou chytlavých skladeb ostrých jako břitva. A jak jsem se mohl nedávno přesvědčit na jejich pražském koncertě v klubu Futurum, nové pecky parádně fungují i naživo.
Singly z alba skupina zveřejňovala postupně už od října 2022, přičemž s celým vydáním desky si tak dala trochu načas. Nebylo se ale čemu divit. Právě před dvěma lety do kapely naskočila nová klávesistka Alex Reade, jež se musela rovněž popasovat s rolí vokalistky, která je pro kapelu tak příznačná. Vždyť právě díky mixu různě položených screamů frontmana Seana Harmanise a dámských vokálů jsou Make Them Suffer dlouhodobě jednou z nejzajímavějších kapel nejen na australské scéně.
Reade do kapely zapadala až neskutečně přirozeně. Prvním společným singlem Doomswitch na konci roku 2022 Make Them Suffer ukázali sílu. Zběsilými kytarovými riffy s notnou dávkou elektronických výpadů se představili světu v dosti jiném hábitu. A skvěle do toho zapadla právě Alex Reade, která se v refrénu vytáhla čistými vokály – nemluvě o jejích podpůrných screamech v drsně houpavých slokách. Druhý singl Ghost of Me pak formu kapely jenom potvrdil. Reade s Harmanisem si prostě parádně sedli, přičemž synergie mezi oběma hlasy byla až neskutečně intenzivní.
S pátou řadovkou se ale Make Them Suffer nevytáhli jen po impozantní vokální stránce. Pecky jako Weaponized nebo nejtvrdší Mana God potvrzují, jak efektivně umí kapela pracovat s dynamikou i gradací. Fantasticky, až trochu futuristicky využívají síly kytarových schopností Nicka McLernona, který umí složitě propracovaný riff skvěle vtlačit do hustého valu zvuků kláves a samplů.
Osobně bych z alba rád vypíchl skladby Oscillator a Venusian Blues. První jmenovaná jako by přesně definovala povahu celé desky – první sloka okamžitě vtáhne do skladby houpavým rytmem, dále navazuje dramatický přechod a velký refrén, v němž dominuje vysoký a táhlý hlas Alex Reade. Prostě hitová pecka, kterou si fanoušci Make Them Suffer ještě hodně let budou pouštět na plné kule do sluchátek. Oproti ní pak stojí právě Venusian Blues, jež z alba trochu vypadává svou zádumčivě posthardcorovou povahou. Nejvíce v ní překvapuje samotný Sean Harmanis, který najednou poprvé na albu předvádí velký čistý vokál, jenž jindy využívá pouze ve vlastním projektu Onslow. Jeho hlasová výbava je vskutku fantastická. Venusian Blues tak najednou tvrdou a nekompromisní povahu desky příjemně oživuje. Navíc svou atmosférou trošičku připomíná staré Deftones nebo z metalcorových vod Loathe.
Nebudu zastírat svůj pocit, že Make Them Suffer tímto albem nejenom nahráli svou nejlepší desku, ale také jedno z nejlepších metalcorových alb letošního roku. K tomu, abych mohl téhle partě dát s klidným svědomím ještě nějakých pět procent navíc, mi na nahrávce jen chybí trošičku živější sound. Občas je znát určitá „přeprodukovanost“ a mazlení se s uhlazenými detaily. Na druhou stranu, taková už je povaha Make Them Suffer. Tohle je prostě aktuální a moderní metalcore, nikoli kulervoucí hardcore, kam určitá špína prostě patří. Do určité míry bych tu „špínu“ nebo spíše „naturalitu“ ale ocenil i tady. Myslím, že by to albu dodalo ještě o pár voltů navíc. Jinak samozřejmě klobouk dolů.
Verdikt: 92
Eponymní album australské metalcorové mašiny Make Them Suffer je nahrávkou plnou nesmírně chytlavých písní s jasným kapelním rukopisem. Po koncepční stránce se jedná rovněž o zdařile ukotvenou desku, na kterou se poprvé jako členka kapely podepsala klávesistka Alex Reade, jež výsledku dodala potřebnou emoci i charakter skrze poutavý vokál. S tímto materiálem budou Make Them Suffer žhavým letním zbožím pro nadcházející festivalovou sezónu.