Pro Lissie, celým jménem Elisabeth Corrin Maurus, jde už o páté album. A hned na začátek je vhodno poznamenat, že se jedná bezesporu o její nejsilnější kus. Je to dáno hned několika fakty.
Na minulé desce Castles se hudebnice pustila do popovějších vod a zkusila experimentovat se svým zvukem; do té doby tíhla spíše ke kytarám a folkrocku či folkpopu. Odklon z vyjetých kolejí nebyl špatný, ale novinka Carving Canyons ukazuje, že Lissie je prostě nejsilnější, když má v ruce kytaru, kolem sebe americkou pustinu a třeba se i po očku poohlíží po svých hudebních idolech, v tomto případě zejména po Fleetwood Mac a Stevie Nicks.
Druhým faktorem, který ve prospěch alba zřejmě dost zahrál, byla pandemie. Lissie během ní bojovala s depresemi a úzkostmi, a navíc prožila rozchod. Zejména to druhé se na desce dost podepsalo. Prakticky od začátku do konce skrze písně prožívá nejrůznější pocity, od smutku a vzteku přes hořkost až po finální smíření. Nejenže se tedy nahrávce podařilo udržet jednotící téma, soudržné je i hudebně, a to zdaleka nejvíc ze všech dosavadních Lissiiných alb.
Neznamená to však jednolitou dynamiku. Carving Canyons je barevné album, střižené přesně po vzoru klasického amerického písničkářství, trochu ve stylu Joan Baez. Lissie se podařilo umně skloubit popovou melodičnost s rockovou řízností, ale i s prvky country, což je příznačné i proto, že žije na odlehlé farmě kdesi v Iowě. Je to album, které umí být v náležitých momentech křehké a intimní, ale na druhé straně i rytmické a strhující. To i díky zpěvaččině nezaměnitelnému nakřápnutému hlasu, jenž má dostatečný prostor na desce vyniknout.
Písně nejsou podlézavé, přesto řada z nich ulpí v paměti hned na první dobrou. A není to jen silnými melodiemi, ale i vkusnými aranžemi, které nejsou nafouknuté do obřích rozměrů, ale snaží se působit prostě a jednoduše. Sama Lissie po vydání alba napsala, že jde pro ni o začátek nové hudební éry. Pokud to znamená, že se i příště bude držet amerického folku, je to pro posluchače dobrá zpráva. Carving Canyons je totiž nenápadný klenot, jenž ukazuje, že dobří a zruční hudebníci se ne vždy těší popularitě, jakou by si doopravdy zasloužili.
Verdikt: 85 %
Pátá deska Lissie je zatím její nejlepší. Má skvělou dynamiku, melodické písně a vkusné aranže. Zvukově je konzistentní, nenudí a nejsou na ní ani hluchá místa.