Příběhem propagátorky aviatiky, ale také bojovnice za ženská práva a emancipaci, se Laurie Anderson pozvolna začala zabývat už v roce 2000 (některé ze skladeb už tehdy zazněly v Carnegie Hall), ale nakonec vše muselo počkat, protože přednost dostaly spolupráce s Kronos Quartet a také dokumentární film Heart Of The Dog, který byl sofistikovanými úvahami o smrtelnosti. Odstup vdově po Lou Reedovi umožnil se na téma podívat čistě biograficky, bez osobních vazeb, takže skladatelka, hudebnice a spisovatelka vytvořila dílo, které sice vypráví v ich formě, vtělená do jedné z prvních žen za kniplem letadla, ale které zároveň dovoluje silnou citovou angažovanost.
Nahrávka, která přeskakuje mezi melodramatem, soudobou vážnou hudbou, pomyslným soundtrackem, avantgardní kompozicí a možná ve chvílích, kdy autorka cituje z Ameliiných deníků, i e-knihou, začíná temně a nepřístupně, ale postupem času se - navzdory mnoha industriálním zvukům a dronovým pasážím - proměňuje v dojemné dílo plné emocí, se zdravou porcí patosu i skvěle vystavěné monumentálnosti. Autorka si hned k několika skladbám přizvala na stejné vlně naladěnou kolegyni Anohni a třeba téměř finální skladba Radio je čistá zhudebněná krása. S majestátními smyčci a úžasnou i silnou melodií.
Chuť posluchače vzdělat se tu přirozeně mísí s chutí zaujmout neobvyklým příběhem, mluvené slovo střídá procítěný zpěv. A ve chvílích, kdy jsou použité autentické nahrávky rozhlasového pořadu a hlasu Amelie Earhart z roku 1935, vše dostává až dokumentární rozměr. Nejde však o suchopárný školní a odosobnělý výklad, ale o tajuplné dobrodružství, kde má svoje místo stejně tak fikce, jako obdiv k silnému vzoru, kterým Amelie Earhart mnoha ženám jistě byla.
Českého posluchače jistě potěší, že si Laurie Anderson na album jako doprovodné těleso přizvala Filharmonii Brno, kterou řídí dirigent Dennis Russell Davies, a fakt, že síla orchestru občas ještě umocňuje samo téma. Laurii Anderson se podařilo skvěle vystavět opravdové koncepční album, kde základní linie není jen berličkou hudby, ale předkládá posluchači komplexní a mezi žánry proplouvající dílo. Místy je to něžné, místy dojemné, ale nikdy nedává posluchači pocit kýčovitosti či oběti tvorby “umění pro umění”. Skladby pozvolna vtahují, nutí si dohledávat neznámá fakta, nenásilně vtahují a dokáží zaujmout neméně stejně jako dobrodružný film. Ne, nejde o oddechovou hudbu jen pro zábavu, ale zároveň se netřeba bát, že by poslech nezvládl ani kdokoli nezasvěcený.
Amelia je výjimečné album, jakých už dnes mnoho nevzniká. Snadno provokuje fantazii a důmyslně odkrývá nepříliš známá fakta historie. A přestože je dnes z celé odvážné výpravy nejvíce známé to, že ještě před dokončením letadlo i s hrdinnou pilotkou prostě zmizelo a nikdy nedolétlo do stanoveného cíle, ani v nejmenším album nepůsobí bezvýchodně – spíše je naopak plné radosti z postupného objevování. A nechybí mu ani uklidňující či meditační potenciál. Je skvělé, že podobné nahrávky ještě dnes stále vznikají.
Verdikt: 83 %
Nádherné, ohromující, vizionářské, citlivé a silné.