Na úvod může překvapit, že kapela svěřila producentskou židli služebně nejmladšímu členovi, baskytaristovi Jiřímu Habartovi, o kterého se dělí s kolegy Ghost of You. Určitě to byl podařený krok: sound nahrávky je čistý, bez rušivých elementů, plný chytrých aranžérských i zvukově pestrých okamžiků, které znějí tak přirozeně, že si jich posluchač může všimnout až s opakovaným poslechem – a teprve pak je náležitě ocenit. Například Dům, ve kterém bydlela Dora zní až britsky, se studiovými finesami, které bychom zrovna u Květů čekali jen stěží. Ovšem pořád se lze jen usmát, pokud by to někdo chtěl vnímat jako současný pop – na to jsou ty skladby příliš experimentální, příliš zamyšlené a upřímně – i příliš intelektuální.
Sympatické jsou i texty. Kyšperský vždy uměl vnímat realitu okolo sebe. Tady ale doslova vzdává hold všednodennosti, která vůbec nemusí být nudná, a to, že je obyčejná, ještě neznamená, že nemůže nabídnout silné příběhy. Ať už se tak zpívá o úvahách paní z kanceláře, boží radosti, o radosti z dnů, kdy není potřeba dělat vůbec nic zásadního, či přemýšlení, kdo jsou vlastně ti, o nichž si myslíme, že je známe, vždy to je zajímavým způsobem. Květy v posluchači nutně vyvolávají další otázky. Občas se až stává, že spíše tušíme, o čem se tu zpívá, ale porozumění se u snových, či až filozofických úvah nedostavuje. Zato můžeme ocenit práci s jazykem a spousty skvělých, nápaditých a neotřelých přirovnání. Namátkou „srdce je stroj, ke kterému chybí manuál“.
Celé album se nese v melancholickém duchu, tak typickém pro kapelu. Nápěvy jsou teskné, nálady zamyšlené a i u silných melodií se nedostavuje pocit podbízení či snahy si posluchače omotat kolem prstu. Ta promyšlenost, chuť se nespokojit s čímkoli na první dobrou a snaha být náročný na sebe i ostatní se zkrátka nezapře. Ano, mohly to být jen hezké a prvoplánové písničky, ale to by je musel hrát někdo jiný.
Název alba připomíná pomíjivost času a má prý i „upozorňovat na dobu, ve které je těžké získat pozornost na déle než několik desítek vteřin“. Nejsem si jistý, zda ten úmysl ocení i někdo jiný než jen skalní příznivci a zda to také nebudou jen oni, kdo bude tu pozornost ochotný poskytnout. Ale byla by to škoda. Právě podobná alba by totiž těm nezasvěceným mohla otevírat nové obzory.
Verdikt: 72%
Květy opět potvrzují pozici zavedené, dospělé kapely, která už nehledá svou tvář, ale spíše vše už nalezené dotahuje do co nejlepšího tvaru. Nabízí přátelské, po srsti hladící písničky, které mohou být dobrým společníkem i třeba jen příjemnou kulisou.