Přidal se i klávesista Jay Darlington. Ten v době, kdy se Kula Shaker po druhém albu Peasants, Pigs & Astronauts (1999) rozpadli, naskočil jako koncertní hráč Oasis, kde zůstal až do jejich rozpadu v roce 2009. Pak ale nezamířil do již obnovených Kula Shaker, zůstal u svých bočních projektů a na jeho návrat došlo až teď.
První album K bylo v roce 1996 nejrychleji prodávaným debutem od Definitely Maybe od Oasis. Na scénu přiválo v polovině 90. let další porci poctivé kytarové hudby, tentokrát výrazně okořeněnou o vlivy rocku 60. a 70. let, psychedelie a východních kultur. Jak na debutu K, tak na následovníkovi Peasants, Pigs & Astronauts z roku 1999 dokázali Kula Shaker servírovat pecky „na první dobrou“ (Hey Dude nebo Sound of Drums), uměli udělat hit i z táhlých psychedelických ploch a riffů (Tattva, Mystical Machine Gun) nebo zabrousili do odlehčených, místy až folkových popěvků jako například v písni Shower Your Love.
Po zmíněném rozpadu a návratu v roce 2006 vyšlo několik dalších alb: Strangefolk (2007), Pilgrims Progress (2010), K 2.0 (2016) a 1st Congregational Church of Eternal Love and Free Hugs (2022). O poctivosti a kvalitě nahrávek nelze pochybovat. „Na první dobrou“ už to zdaleka nebylo a většina tvorby začala znít spíš jako písně na filmové soundtracky. Je to sice hodně subjektivní pocit, nicméně frontman Crispian Mills vyrůstal v rodině filmařů a pochází obecně z uměleckých kruhů.
Možná se ptáte, proč tahle rekapitulace. Možná proto, že jste podobně jako já s touhle kapelou trochu ztratili kontakt, možná proto, že máte prostě rádi věci víc „na první dobrou“. A možná, že celé to přirozené kouzlo současných Kula Shaker by jednoduše mohlo být definováno tím, jestli právě jejich poslední deska dokáže přitáhnout i některé jejich původní a ztracené fanoušky.
Britské kapely vždycky uměly otevíráky desek a ani Kula Shaker nenechávají nic náhodě. Gaslighting po pár sekundách intra otevírá kytarou načichlou The Kinks, kteří jsou obecně v kytarách Crispiana Millse cítit. Zvednete nadšeně obočí. Kula Shaker jsou stará škola, a tak nic nenechávají náhodě a na pozici č.2 dle dávných tracklistových pravidel navazují s, chtělo by se až říct, rádiovkou Waves. Žádný oddych – titulní Natural Magick má riff a groove s trochou nadsázky jak od RATM a sází na barevnou produkci a chytlavý popěvek „Girl, you got it going on, that natural magic.“ Tomu říkám pořádný úvod desky, od které vlastně člověk po těch dlouhých letech nic nečeká.
Po úvodním bloku se vše začiná trochu lámat. Stále se vrací, možná ještě výrazněji, odkazy na The Kinks, ale i na spoustu dalších kapel a songů 60. a 70. let (Indian Record Player, Something Dangerous). Objevují se první hosté (LaBoni Barua v Chura Lyia) a přichází třeba country kousek Stay With Me Tonight. Album se, pokud mám použít své dřívější označení, překulí do „soundtrackové“ části (Whistle and I Will Come, Give me Tomorrow, Kalifornia Blues). V F-Bombs zase přednes Crispiana připomíná až Jima Morrissona. Jak si umím představit první třetinu až polovinu alba v autě, při cestě městem apod., tak druhá polovina desky je na tom poslechově trochu jinak.
Dnešní doba se pro kapely, které jsou na scéně téměř 30 let výrazně proměnila. Na druhou stranu, pokud v době streamovacích služeb jde u posluchače spíš o čas než o peníze (a u kapel o koncerty), rozhodně bych ten čas albu Natural Magick věnoval. Třeba se na něm právě pro vás kouzlo Kula Shaker vrací zpět. A pokud vás nikdy neopustilo, myslím, že budete velmi spokojeni.
Hodnocení: 76 %
