Začíná to slibně. Úvodní Caught in the Echo má odpich jako blázen, jsou to přesně ti Foo Fighters, jak je fanoušci milují. Podobně zajímavých skladeb na Your Favourite Toy najdeme ještě pár, ale úroveň otvíráku už si (s jednou výjimkou, viz níže) žádná neudrží. Navíc si kapela to nejzajímavější vystřílela dopředu skrze singly. Jinými slovy, to nejzajímavější z nového repertoáru už jste mohli slyšet, deska to jen balí do kompaktního celku.
I když, kompaktního asi není ten správný výraz. Písně jsou rozmanité, něco jsou současní Foos ve vrcholné formě, něco zase evokuje první desky (Window), další skladby jako kdyby byly holdem třeba Pixies. Což není výtka, kapela avizovala dopředu, že ze zhruba padesáti nových skladeb byla velká část z nich ohlížením se do vlastní minulosti a holdem hudebním vzorům. Dave Grohl si nakonec vyzobal to nejzajímavější a Your Favourite Toy tak zní trochu jako mixtape skladeb sesbíraných napříč kariérou.
Možná je to dáno i produkcí, Foos se rozhodli si album produkovat sami s asistencí Olivera Romana, známější producenti dokázali předchozím deskám dát nějaký jasnější tvar.
Nutno ovšem dodat, že kapela hraje báječně a nový bubeník Ilan Rubin s ní dobře drží krok. A když už někde dostal víc prostoru, prokazuje, že k bicím přistupuje jinak než Taylor Hawkins. Navázat na něj snad ani nejde a je to nevděčná práce, Rubin si raději víc hraje s lámanými bicími mimo klasickou čtyřtaktovou strukturu a kapela na jeho hru přistoupila s chutí. Není toho moc, ale když už někde takové party zazní, jsou to Foos tak, jak jste je nikdy neslyšeli.
Nejzajímavější na celé desce je pro mě osobně titulní Your Favourite Toy, což je asi nejlépe zahraný, nahraný a zprodukovaný punk, jaký jsem kdy slyšel. Zvukově i drivem nad ostatními skladbami díky tomu vyčnívá o něco víc, a kdybych si měl vsadit, co z nové desky bude stálice v koncertním setlistu, Your Favourite Toy bych tipoval jako první.
V rámci diskografie jde nakonec o nenápadnou desku, jejímž nejdůležitějším a vlastně jediným vzkazem je, že Foos mají chuť skládat a hrát dál. Jedeme dál, show must go on. Někomu to bude bohatě stačit, další si vyzobe pár skladeb do playlistu a pravděpodobně si jich přetáhne víc než z předchozích desek. Ale žádná velká událost nové album není.
VERDIKT: 68 %
Foo Fighters vydali vlastně klasickou řadovku. Je tu několik dobře fungujících singlů a dvě tři vyloženě výtečné skladby, zbytek je spíš omáčka okolo. Ovšem i tuhle omáčku umí Foos připravit velmi chutně.